Vláda schválila nový krizový zákon pro vnitřní trh. Stát získá nové pravomoci, náklady ale neumí vyčíslit

Délka článku: 13 minutes

Vláda 4. května 2026 schválila návrh zákona o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu. Materiál předložil první místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Vláda návrh schválila jako bod s rozpravou pod číslem jednacím 141/26.

Kabinet návrh prezentuje jako technickou adaptaci českého práva na evropské nařízení IMERA. To platí jen částečně. Zákon skutečně reaguje na unijní pravidla pro krize na vnitřním trhu. Zároveň ale zavádí novou vnitrostátní infrastrukturu krizového řízení, která zasáhne ministerstva, ústřední úřady, Hasičský záchranný sbor, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Správu státních hmotných rezerv i veřejné zadavatele.

Vláda navíc navrhuje, aby Poslanecká sněmovna schválila návrh už v prvním čtení. To u technické adaptace může dávat smysl. U zákona, který vytváří nové orgány, umožňuje sběr citlivých dat o firmách a mění pravidla krizových nákupů, však takový postup omezuje veřejnou debatu.

Proč zákon vzniká

Ministerstvo průmyslu a obchodu uvádí, že hlavním důvodem návrhu je adaptace českého práva na nařízení Evropského parlamentu a Rady EU 2024/2747, známé jako IMERA. Toto nařízení zavádí rámec pro mimořádné situace na vnitřním trhu a odolnost vnitřního trhu. V praxi má zabránit tomu, aby se během krizí opakovaly chaotické zákazy vývozu, nekoordinované uzávěry hranic, výpadky dodavatelských řetězců nebo nedostatek klíčového zboží.

Důvodová zpráva připomíná, že český krizový zákon pracuje s jinou definicí krize než IMERA. Český krizový zákon řeší například nouzový stav, stav nebezpečí nebo stav ohrožení státu. IMERA míří na situace, které naruší fungování evropského vnitřního trhu, volný pohyb zboží, služeb a osob nebo dodavatelské řetězce. Proto ministerstvo tvrdí, že unijní režim nelze jednoduše podřadit pod současný krizový zákon.

Tento argument má logiku. Pandemie covidu, energetická krize a geopolitické napětí ukázaly, že národní reakce na krize mohou rozbít společný trh rychleji než samotný šok. Jenže právě proto musí zákon jasně říct, kdo rozhoduje, kdo nese odpovědnost, jak stát chrání citlivá data a kdo kontroluje mimořádné nákupy.

Nové centrum moci vznikne na Ministerstvu průmyslu

Návrh určuje Ministerstvo průmyslu a obchodu jako ústřední styčný orgán. MPO bude komunikovat s Evropskou komisí, ostatními členskými státy a českými orgány. Zákon zároveň zřizuje jednotné kontaktní místo, které má poskytovat informace občanům, spotřebitelům, podnikatelům a pracovníkům. Informace mají být dostupné na internetu v češtině a angličtině.

Zákon vytváří také Výbor pro vnitrostátní koordinaci. Ten má řídit MPO a mají v něm zasedat zástupci všech ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru. Výbor má shromažďovat informace o tom, jak stát uplatňuje opatření během mimořádných situací na vnitřním trhu, a pomáhat jednotnému kontaktnímu místu.

Na první pohled jde o organizační změnu. Ve skutečnosti návrh posiluje roli MPO jako centrálního krizového koordinátora pro tržní krize. To může zrychlit rozhodování. Současně ale vzniká otázka, zda Česko nepřidává další vrstvu krizového řízení vedle již existujících struktur, které spadají pod krizový zákon, hospodářská opatření pro krizové stavy, kritickou infrastrukturu a státní hmotné rezervy.

Materiály připouštějí, že zákon „doplňuje“ dosavadní systém krizového řízení. Jenže doplnění neznamená automaticky přehlednost. V krizi může rozhodovat čas. Pokud podnikatel, úřad nebo občan nebude vědět, zda platí režim podle krizového zákona, režim IMERA, evropské doporučení, rozhodnutí vlády nebo opatření konkrétního ministerstva, stát sice vytvoří aparát, ale nezaručí srozumitelnost.

Stát začne mapovat firmy, kapacity a zásoby

Jedna z nejcitlivějších částí návrhu se týká informací o hospodářských subjektech. Ministerstva a jiné ústřední úřady mají v režimu přípravy a monitorování zpracovávat údaje potřebné pro mimořádné situace na vnitřním trhu. Materiály uvádějí například informace o výrobních programech, výrobních kapacitách, zásobách surovin, polotovarů a hotových výrobků, počtech zaměstnanců, jejich kvalifikaci, dopravních a výrobních prostředcích, zemědělských plodinách nebo počtech zvířat.

To není drobná administrativní agenda. Jde o mapování kritické části ekonomiky. Stát může taková data potřebovat, když Evropa čelí výpadku léků, ochranných pomůcek, strojních dílů, stavebních výrobků, hnojiv, zemědělských komodit nebo jiných krizově relevantních výrobků. Přesto musí zákon velmi přesně stanovit limity.

Připomínkové řízení ukázalo, že tato pasáž působila problematicky i na Úřad pro ochranu osobních údajů. Úřad požadoval nahradit formulaci o „shromažďování a evidování zejména“ přesnějším pojmem „zpracovat“. Varoval, že veřejná moc nesmí pracovat s demonstrativním výčtem povinností tam, kde musí zákon přesně vymezit své pravomoci. Předkladatel připomínku akceptoval.

Tato změna zlepšila text. Neodstraňuje ale širší problém. Materiály tvrdí, že návrh nebude mít dopad na ochranu soukromí a osobních údajů, protože osobní údaje přímo neshromažďuje. Současně připouštějí, že osobní údaje mohou vzniknout nepřímo při monitorování v režimu ostražitosti. To je typická právní šedá zóna: stát tvrdí, že osobní data nejsou cílem, ale zároveň počítá s údaji o zaměstnancích, kvalifikaci a kapacitách konkrétních provozů.

Důvěrné seznamy firem sníží transparentnost

Nařízení IMERA počítá s tím, že členské státy mohou vytvářet soupisy relevantních hospodářských subjektů v dodavatelských řetězcích zboží a služeb kritického významu. Obsah těchto soupisů má být důvěrný. Důvodová zpráva zároveň uvádí, že hospodářské subjekty mají poskytovat požadované informace dobrovolně.

Důvěrnost dává smysl, protože stát bude pracovat s citlivými obchodními a bezpečnostními informacemi. Jenže důvěrnost zároveň zmenšuje veřejnou kontrolu. V krizi může stát rozhodovat, které firmy patří mezi relevantní subjekty, komu poskytne informace, komu usnadní posouzení shody, koho zapojí do krizových dodávek a jaké zboží zařadí mezi krizově relevantní.

Takové rozhodování může zásadně ovlivnit tržní pozici firem. Pokud stát označí některé podniky za relevantní, může jim otevřít přístup k informacím, kontaktům nebo zakázkám. Pokud jiné podniky vynechá, může je fakticky odsunout. Zákon proto potřebuje silné pojistky proti klientelismu. Důvodová zpráva tvrdí, že návrh nezakládá korupční příležitosti. Takové tvrzení však působí příliš sebejistě, když stejný materiál vytváří důvěrné seznamy subjektů, mimořádné postupy a nové kanály veřejných nákupů.

Veřejné zakázky: rychlost místo standardního řízení

Návrh mění také zákon o zadávání veřejných zakázek. Do zákona má přibýt nový § 9a s názvem „Spolupráce podle přímo použitelného předpisu“. Ten stanoví, že za zadání veřejné zakázky se nepovažuje pořízení zboží nebo služeb, které Evropská komise zadala v zastoupení nebo jménem členských států, případně které byly zadány společně podle přímo použitelného předpisu EU.

Důvodová zpráva vysvětluje, že tato pravidla mají umožnit členským státům a veřejným orgánům rychle pořizovat zboží a služby kritického významu nebo krizově relevantní zboží a služby bez plné aplikace standardních zadávacích postupů.

V krizi může takový režim zachránit čas. Pokud se Evropa potýká s nedostatkem ochranných prostředků, zdravotnické techniky, strojních komponent nebo strategických vstupů, stát nesmí čekat měsíce na standardní tendr. Jenže Česko má špatnou zkušenost s nákupy během mimořádných situací. Rychlost často přinesla slabší kontrolu, horší dokumentaci, vyšší ceny a prostor pro prostředníky.

Návrh proto potřebuje politicky silnější vysvětlení, jak stát zajistí zpětnou kontrolu těchto nákupů. Nestačí říct, že nákup zadala Evropská komise nebo že postup vychází z unijního režimu. Český daňový poplatník musí vědět, kdo rozhodl o účasti Česka, za jakou cenu stát nakoupil, jaké zboží získal, kdo ho převzal a jak ho distribuoval.

Technické normy a výrobky bez běžného posouzení shody

Zákon upravuje také mimořádné postupy u krizově relevantních výrobků. V případě mimořádné situace může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví zřídit komisi pro mimořádné postupy. Tato komise má posuzovat žádosti o povolení uvést krizově relevantní zboží na český trh nebo do provozu i bez standardního posouzení shody, které běžně vyžaduje zapojení oznámeného subjektu. Komise má hodnotit zejména splnění základních požadavků na ochranu zdraví a bezpečnost a nedostatek kapacit oznámených subjektů.

Tento mechanismus může pomoci při akutním nedostatku. Pokud chybí výrobek nezbytný pro fungování trhu, zdravotnictví, průmyslu nebo infrastruktury, stát potřebuje rychlejší cestu. Zároveň však jde o citlivý zásah do systému bezpečnosti výrobků. Posouzení shody neexistuje kvůli papíru. Chrání zdraví, bezpečnost a důvěru spotřebitelů i podniků.

Materiály uvádějí, že krizově relevantní zboží bez standardního označení nesmí nést označení CE nebo jiné označení prokazující shodu, a to ani po deaktivaci mimořádné situace. Zboží, kterému Evropská komise rozšíří platnost pro uvedení na trh nebo do provozu v celé EU, musí nést informaci v českém jazyce, že jde o krizově relevantní zboží.

To je důležitá pojistka. Nestačí však sama o sobě. V praxi bude rozhodovat kvalita komise, odborné složení, odůvodnění stanovisek a veřejně dohledatelný audit. Pokud stát pustí na trh výrobky v mimořádném režimu, musí zároveň jasně říct, kdo ponese odpovědnost při škodě.

Státní hmotné rezervy i bez krizového stavu

Zákon otevírá další významnou otázku: využití státních hmotných rezerv. Podle návrhu může Správa státních hmotných rezerv na základě rozhodnutí vlády uvolnit státní hmotné rezervy při nedostatku krizově relevantního zboží v mimořádné situaci na vnitřním trhu. Důvodová zpráva zdůrazňuje, že taková situace nemusí znamenat formální vyhlášení krizového stavu.

To může být praktické. Tržní krize nemusí vždy dosáhnout úrovně nouzového stavu. Přesto může narušit dodávky zásadního zboží. Jenže tento krok zároveň rozšiřuje prostor, ve kterém vláda může nakládat se zásobami státu bez klasického rámce krizového řízení.

Správa státních hmotných rezerv v připomínkách prosadila, aby ministerstva a ústřední úřady vyhodnocovaly potřebu zabezpečení krizově relevantních výrobků prostřednictvím systému hospodářských opatření pro krizové stavy. Argumentovala nadnárodním charakterem rizika a možností využívat rezervační systém.

Tento doplněk posouvá návrh správným směrem. Zároveň ukazuje, že původní text nedostatečně řešil vztah mezi novým unijním režimem a českými státními rezervami. V krizovém právu přitom rozhodují přesné vazby mezi režimy. Nejasnosti mohou v ostré situaci stát čas, peníze i důvěru veřejnosti.

Náklady? Stát je neumí říct

Největší slabina návrhu leží v dopadech na státní rozpočet. Předkládací zpráva otevřeně říká, že aplikace IMERA na národní úrovni rozšíří působnost řady orgánů a vyvolá potřebu personálního a finančního zajištění nové agendy. Zároveň ale tvrdí, že náklady nelze v tuto chvíli specifikovat.

Důvodová zpráva navíc uvádí, že v době bez krize návrh nepředpokládá dopady na státní rozpočet, protože stav je „latentní“. Současně ale připouští, že nové orgány a instituty musí fungovat už od účinnosti zákona. Patří mezi ně ústřední styčný orgán, jednotné kontaktní místo, Výbor pro vnitrostátní koordinaci a Komise pro mimořádné postupy. Výdaje mají resorty hradit ze schválených limitů, případně je mají řešit ve standardní přípravě rozpočtu nebo omezením jiných činností.

Toto je politicky pohodlná, ale věcně slabá konstrukce. Stát vytváří novou agendu, ale tvrdí, že nemá dopad. Pokud úřady zvládnou vše v rámci stávajících kapacit, měly by to materiály doložit. Pokud to nezvládnou, vláda má říct, kolik lidí, technologií a peněz bude systém stát. Přenášet náklady do neurčité budoucnosti a nazývat je latentními nepomáhá transparentnosti.

Kritiku v tomto směru vzneslo i Ministerstvo zemědělství. Upozornilo, že návrh definuje nové orgány a řadu povinností, které jistě vyvolají potřebu personálního a finančního posílení dotčených úřadů. Ministerstvo financí zase požadovalo sladit předkládací a důvodovou zprávu, protože jedna mluvila o potřebě finančního zajištění a druhá o nulových dopadech.

RIA chybí. To je problém

Návrh neprošel plným hodnocením dopadů regulace. Předkladatel uvádí, že výjimku z povinnosti zpracovat RIA stanovil Plán legislativních prací vlády na rok 2025. Odůvodňuje to tím, že návrh pouze adaptuje české právo na unijní nařízení a nejde nad rámec povinného rozsahu.

Jenže samotné materiály tento argument oslabují. Návrh sice reaguje na IMERA, ale zároveň zavádí konkrétní české orgány, postupy, vazby na státní hmotné rezervy, pravidla pro zpracování údajů a změnu zákona o zadávání veřejných zakázek. To jsou praktické dopady, které si zaslouží řádnou analýzu.

Bez RIA se veřejnost nedozví, kolik bude systém stát, kolik úředníků zapojí, jaké digitální nástroje bude potřebovat, jak dopadne na firmy, jaké náklady ponese zkušebnictví a jak stát ochrání soutěžní prostředí při krizových nákupech. Vláda sice může argumentovat termínem 29. května 2026, od kterého se má IMERA používat, ale časový tlak nevysvětluje, proč návrh neobsahuje aspoň kvalifikovaný scénář dopadů.

Schválení v prvním čtení by bylo riskantní

Vláda chce, aby Poslanecká sněmovna návrh schválila už v prvním čtení. Kabinet argumentuje evropskou povinností a blížící se účinností nařízení IMERA.

Rychlost ale nesmí nahradit kontrolu. Zákon se dotkne krizového řízení, veřejných zakázek, sběru citlivých ekonomických dat, posuzování bezpečnosti výrobků a státních hmotných rezerv. Sněmovna by měla minimálně prověřit tři okruhy.

Za prvé: zda návrh dostatečně chrání firmy před neoprávněným nebo nadměrným sběrem údajů, za druhé: zda změna zákona o zadávání veřejných zakázek nevytváří příliš širokou výjimku z běžných pravidel, za třetí: zda stát skutečně dokáže nový systém provozovat bez dodatečných peněz, nebo jen přesune náklady do jiných kapitol a omezí jiné činnosti úřadů.

Co návrh přináší občanům a firmám

Pro občany návrh slibuje lepší informovanost během krizí na vnitřním trhu. Jednotné kontaktní místo má pomáhat s informacemi o omezeních volného pohybu zboží, služeb, osob a pracovníků. To může zabránit chaosu, který veřejnost zažila během pandemie, kdy pravidla často přicházela pozdě a lidé jim nerozuměli.

Firmám návrh slibuje jasnější adresu, kam se obrátit během mimořádné situace. To je pozitivní. Podnikatelé v dodavatelských řetězcích ale zároveň musí počítat s tím, že stát bude chtít detailnější data o kapacitách, zásobách a provozu. V krizi může takové mapování pomoci. V běžném čase může vyvolat obavu z nárůstu administrativy a z úniku obchodně citlivých informací.

Státu návrh dává nové nástroje. MPO se stane centrálním koordinátorem. Úřady získají strukturu pro spolupráci s Evropskou komisí. Česká republika se zapojí do evropských krizových nákupů a bude moci rychleji reagovat na nedostatek krizově relevantních výrobků. To jsou legitimní cíle. Otázka zní, zda vláda nastavila dostatečně silnou demokratickou a rozpočtovou kontrolu.

Potřebný zákon, slabé odůvodnění

Návrh zákona o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu reaguje na reálný problém. Evropa potřebuje lepší koordinaci při krizích, které ohrožují dodavatelské řetězce a volný pohyb. Česko se musí na IMERA připravit a musí určit orgány, které budou za agendu odpovídat.

Kritika však míří na způsob, jakým vláda návrh prosazuje. Kabinet žádá rychlé schválení v prvním čtení, přestože návrh vytváří nové orgány, umožňuje mapování strategických firem, upravuje krizové nákupy, připouští mimořádné postupy u výrobků a otevírá cestu k uvolnění státních hmotných rezerv i bez klasického krizového stavu.

Největší slabinu představují náklady. Vláda sama přiznává, že agenda rozšíří působnost úřadů a bude vyžadovat personální a finanční zajištění. Zároveň ale tvrdí, že dopady nyní nevyčíslí. Takový přístup snižuje důvěru v návrh.

Zákon může posílit odolnost Česka v evropských krizích. Pokud ho ale Sněmovna schválí bez hlubší debaty, vznikne další krizový mechanismus, který bude stát aktivovat pod tlakem, s nejasnými náklady a se slabou veřejnou kontrolou. To není dobrý základ pro řízení budoucí krize.