Pochod za média veřejné služby bude první velký test vlády. Petice „Ruce pryč od médií“ už má 170 tisíc podpisů

Délka článku: 9 minutes

Vláda Andreje Babiše si zřejmě myslela, že změnu financování České televize a Českého rozhlasu dokáže prosadit jako technickou úpravu. Jenže reakce veřejnosti ukazuje pravý opak. Spolek Milion chvilek pro demokracii svolal na úterý 5. května 2026 do Prahy pochod na obranu médií veřejné služby a petice „Ruce pryč od médií veřejné služby“ už podle aktuálního údaje organizátorů nasbírala zhruba 170 tisíc podpisů. To už není běžná online výzva. To je politické varování, které vláda nemůže odbýt mávnutím ruky.

Pochod začne v 17:30 na Staroměstském náměstí a zamíří k budově Českého rozhlasu. Milion chvilek ho označuje za první z řady protestních akcí a slibuje další kroky v Praze i regionech, dokud vláda kontroverzní návrh nestáhne. Datum 5. května navíc nenese náhodnou symboliku. Právě v tento den v roce 1945 začal boj o Český rozhlas. Organizátoři tak rámují protest jako obranu instituce, která v české historii opakovaně symbolizovala svobodu slova.

Vláda sáhla na citlivé místo a podcenila reakci veřejnosti

Jádro sporu leží ve vládním návrhu, který převádí financování České televize a Českého rozhlasu z poplatků na státní rozpočet. Návrh ministra kultury Oty Klempíře zároveň podle zveřejněných informací bere oběma institucím pro rok 2027 dohromady 1,4 miliardy korun. Česká televize má přijít zhruba o miliardu, Český rozhlas asi o 400 milionů korun.

Tohle není drobná rozpočtová korekce. Pokud stát přesune média veřejné služby pod státní rozpočet, vláda získá každý rok mnohem silnější páku. Může rozhodovat, kolik peněz média dostanou, může vytvářet tlak na vedení institucí, může říkat, že nejde o obsah, ale jen o finance. Jenže v médiích veřejné služby finance vždy ovlivňují obsah nepřímo. Když redakce přijde o peníze, musí škrtat pořady, regiony, investigaci, zahraniční zpravodajství nebo kulturní obsah.

Babišova vláda tvrdí, že nechce ovládat obsah vysílání. Jenže veřejnost dnes nehodnotí jen to, co vláda říká. Hodnotí hlavně to, jaký nástroj si chce vzít do ruky. A návrh financování ze státního rozpočtu vypadá jako nástroj, který by každé budoucí vládě umožnil držet Českou televizi a Český rozhlas pod tlakem.

Petice se změnila v referendum o důvěře

Petice „Ruce pryč od médií veřejné služby“ požaduje, aby vláda stáhla zákon, nesahala na financování České televize a Českého rozhlasu a nepokoušela se je podřídit politickému vlivu. Text výzvy mluví ostře: média podle ní politikům do rukou nepatří a občané nemají sedět s rukama v klíně.

Právě rychlost růstu podpisů dává celé věci politickou váhu. Když petice během několika dní vystoupá na 170 tisíc signatářů, vláda už nemůže tvrdit, že čelí jen obvyklému aktivistickému okruhu. Takové číslo ukazuje širší nedůvěru. Lidé nepodepisují jen podporu dvěma institucím. Podepisují odpor proti modelu, který může z veřejnoprávních médií udělat rukojmí státního rozpočtu.

Kabinet tak čelí problému, který si vyrobil sám. Kdyby přišel s otevřenou debatou, nezávislou analýzou, dlouhým přechodným obdobím a jasnými pojistkami, mohl by část veřejnosti přesvědčit. Místo toho přišel návrh, který média veřejné služby označila za zásah do základních principů jejich fungování. A občanská společnost odpověděla peticí a pochodem.

ČT a ČRo varují před zásahem do svobody a stability

Česká televize a Český rozhlas ve společném prohlášení kritizovaly vládní návrh velmi tvrdě. Upozornily, že text podle nich zasahuje do svobodného, stabilního a předvídatelného fungování obou institucí. ČT24 shrnula i konkrétní výhrady: návrh podle médií nedostatečně chrání nezávislost, nejasně vymezuje veřejnou službu, neřeší kontinuitu práv a závazků a odporuje základním legislativním principům.

Tohle je pro vládu nepříjemné. Kritika nepřichází jen od opozice, studentů nebo Milionu chvilek. Přichází přímo od institucí, kterých se návrh týká. Když vedení ČT a ČRo varuje, že zákon může poškodit jejich fungování, kabinet by měl brzdit a otevřít skutečnou odbornou debatu. Místo toho vláda zatím působí, jako by se snažila odpor přečkat.

Jenže tento odpor se zatím nezmenšuje. Naopak roste. Petice má 170 tisíc podpisů, zaměstnanci médií veřejné služby vyhlásili stávkovou pohotovost a na 5. května se chystá pochod. Vláda tedy nezískává čas. Získává stále větší konflikt.

Stávková pohotovost ukazuje, že nejde jen o aktivisty

Odbory České televize a Českého rozhlasu spolu s iniciativou Veřejnoprávně vyhlásily stávkovou pohotovost. Důvodem je právě vládní návrh financování. Média upozornila, že návrh převádí peníze ze systému poplatků do státního rozpočtu a zároveň snižuje příjmy obou institucí.

Tento krok mění celou situaci. Vláda nemůže říkat, že protest organizují jen lidé mimo instituce. Obavy sdílejí i zaměstnanci, kteří v České televizi a Českém rozhlase pracují. Ti nejlépe vědí, co znamenají škrty pro každodenní výrobu, regionální redakce, investigativní týmy nebo kulturní a vzdělávací obsah.

Když zaměstnanci veřejnoprávních médií vstoupí do stávkové pohotovosti, vláda by měla pochopit, že narazila na hranici. Nejde o normální rozpočtové vyjednávání. Jde o otázku, zda stát zachová institucionální pojistky, které mají chránit média před vládní libovůlí.

Prezident Pavel vystihl hlavní riziko přesně

Do debaty vstoupil také prezident Petr Pavel. Veřejně řekl, že média veřejné služby by se neměla dostat do stavu, kdy budou závislá na vůli vlády. Připomněl také příklady Maďarska a Slovenska jako varování před politickým podřízením médií.

Tady leží největší slabina vládní argumentace. Kabinet může opakovat, že ruší „mediální daň“ a ulevuje občanům. Jenže lidé peníze stejně zaplatí ze státního rozpočtu. Rozdíl spočívá jinde: poplatek vytváří přímější a stabilnější vazbu mezi veřejností a médii veřejné služby, zatímco státní rozpočet vytváří vazbu mezi médii a vládou.

A právě tuto změnu veřejnost čte jako nebezpečnou. Vláda může dnes slibovat, že obsah nechá být. Ale systém nesmí stát na slibu jedné vlády. Musí stát na pravidlech, která vydrží i vládu, jež bude chtít média trestat. Návrh Oty Klempíře tak neohrožuje jen příští rozpočet ČT a ČRo. Ohrožuje logiku jejich nezávislosti.

Pochod k rozhlasu má pro vládu nepříjemnou symboliku

Organizátoři nevymysleli trasu náhodou. Staroměstské náměstí nabízí politickou viditelnost a Český rozhlas dává protestu historický význam. Médiář připomněl, že akce připadá na den, kdy se na konci druhé světové války rozhořel boj o rozhlas. Milion chvilek chce tuto symboliku využít a říká, že půjde „bránit Český rozhlas“.

Pro vládu to představuje komunikační problém. Pokud pochod zaplní centrum Prahy, kabinet už nebude řešit jen paragrafy mediálního zákona. Bude čelit obrazu veřejnosti, která si spojuje vládní návrh s útokem na svobodu slova. A takový obraz se opravuje velmi těžko.

Politika není jen text zákona. Politika je i symbol. Vláda dnes riskuje, že se 5. května stane symbolem strany, která sáhla na Český rozhlas v den, kdy si země připomíná jeho historickou roli. To by pro Babišův kabinet znamenalo těžkou reputační ránu.

Vláda se snaží problém zabalit do řečí o úsporách

Ministr kultury Oto Klempíř a další vládní politici mluví o zrušení poplatků jako o úlevě občanům. Jenže tato argumentace klame tím, co zamlčuje. Pokud stát média veřejné služby zaplatí z rozpočtu, občané za ně nepřestanou platit. Jen je budou platit jiným kanálem, méně viditelně a s větším politickým rizikem.

Vláda také tvrdí, že nový model může ještě upravit a že částky nemusejí zůstat pevné. Tím ale sama potvrzuje hlavní problém. Jestli částky mohou růst nebo klesat podle politického vyjednávání, média veřejné služby ztratí předvídatelnost. A bez předvídatelnosti nemohou plánovat víceleté projekty, regionální rozvoj, technické investice ani náročnou publicistiku.

Právě proto petice získává tak rychlou podporu. Lidé nebrání jen konkrétní výši poplatků. Brání princip, že vláda nemá mít v ruce každoroční rozpočtový vypínač pro média, která ji mají kontrolovat.

Téměř každá chyba vlády odpor dál posiluje

Babišův kabinet už v posledních týdnech čelí několika konfliktům najednou. Řeší spory kolem obranných výdajů, veřejnoprávních médií, neziskového sektoru, kultury i zahraniční politiky. Návrh na financování ČT a ČRo ale zasáhl velmi citlivé místo, protože lidé ho čtou jako krok k systémové změně mocenské rovnováhy.

A právě proto nestačí, když vláda odpoví technokratickou větou o rozpočtové kapitole. Veřejnost slyší něco jiného. Slyší, že kabinet chce převést média pod státní peněženku. Vidí, že jim návrh bere 1,4 miliardy korun. Slyší varování prezidenta, zaměstnanců i samotných institucí. A pak vidí petici se 170 tisíci podpisy.

To všechno dohromady vytváří výbušnou směs. Vláda ji může ještě zmírnit stažením návrhu a otevřením širší odborné debaty. Pokud to neudělá, pochod 5. května se může stát jen začátkem delšího občanského odporu.

Obrana médií veřejné služby se mění v obranu pravidel

Kritický závěr je jednoduchý. Vláda má právo navrhovat změny financování. Nemá ale právo tvářit se, že přesun médií veřejné služby pod státní rozpočet představuje neutrální účetní operaci. Není neutrální. Mění vztah mezi veřejností, médii a politickou mocí.

Petice „Ruce pryč od médií veřejné služby“ s 170 tisíci podpisy a pochod naplánovaný na 5. května ukazují, že velká část společnosti tento rozdíl chápe. Babišova vláda zatím působí, jako by ho chápat nechtěla. A to je její největší problém.

Pokud kabinet opravdu nechce ovládnout Českou televizi a Český rozhlas, má jednoduchou možnost: stáhne návrh, přestane mluvit o úsporách jako o kouzelném řešení a začne jednat o takovém modelu, který zachová nezávislost, stabilitu a předvídatelnost. Dokud to neudělá, bude každý další podpis pod peticí a každý další krok v pražském pochodu připomínat jednu věc: veřejnost nevěří, že vláda sahá na média kvůli občanům. Věří, že na ně sahá kvůli moci.