Ztráty pumpařů kvůli regulaci cen: stamilionové škody

Délka článku: 7 minut Babišova vláda v dubnu zavedla dvojí zásah do trhu s palivy: od 8. dubna omezila maximální marži čerpacích stanic na 2,50 Kč za litr a současně začala denně vyhlašovat nejvyšší přípustné ceny benzinu a nafty. U nafty navíc snížila spotřební daň o 2,35 Kč na litr včetně DPH. Kabinet to prodával jako pomoc řidičům a firmám. Jenže z hlediska trhu šlo o tvrdý zásah do cenotvorby ve chvíli, kdy ropa i velkoobchod skákaly po geopolitickém šoku z války s Íránem a po výpadcích v regionu. Reuters tehdy připomněl, že ropa už stála přes 100 dolarů za barel a že průměrná cena nafty v Česku vyskočila na 48,33 Kč za litr. Jestli dnes chce někdo poctivě spočítat, kolik petrolejářské firmy na tomto zásahu prodělaly, musí říct i druhou polovinu pravdy: samotná spotová cena ropy nestačí. Česká národní banka dlouhodobě upozorňuje, že konečnou cenu pohonných hmot neurčuje jen barel ropy, ale i kurz koruny k dolaru, náklady na rafinaci, distribuci, marketing, povinné biosložky, spotřební daň a DPH. Přesto má hrubý spotový benchmark smysl, pokud ho člověk používá poctivě a nepředstírá, že z něj vyčte celý účetní výsledek firem. Ukáže totiž, jak rychle stát stlačil maloobchodní cenu oproti pohybu samotné ropy. Reklama: [pms-restrict subscription_plans="82"] Co ukazuje samotná ropa: stát srazil ceny rychleji, než padal barel Na začátku dubna se Brent podle Reuters vyšplhal na 109,03 dolaru za barel. Ve stejné době Reuters u českého vládního zásahu uváděl kurz 21,273 koruny za dolar. Po přepočtu to znamená, že samotná surová ropa vycházela zhruba na 14,59 Kč za litr. O necelý týden později, 8. dubna, Reuters zaznamenal Brent na 95,92 dolaru, tedy asi 12,83 Kč za litr po stejném přepočtu. Spotový benchmark tedy během tohoto posunu spadl přibližně o 1,75 Kč na litr. Jenže český cenový strop padal mnohem rychleji. První den regulace stanovilo ministerstvo financí maximální cenu nafty na 49,59 Kč za litr. O dva dny později už podle Seznam Zpráv směly pumpy prodávat naftu nejvýš za 45,20 Kč. To je pokles o 4,39 Kč na litr. Když od této změny odečteme pokles samotné spotové ceny ropy o 1,75 Kč, vyjde nám zhruba 2,64 Kč na litr jako „dodatečné stlačení“ nad rámec samotného pohybu barelu. Právě v tomto prostoru se začal lámat byznys čerpacích stanic a distributorů, kteří nakoupili zboží dráž, než jaké ceny stát později administrativně přikázal. Reklama: Hrubý výpočet: na dieselu se mohl „vymačkat“ prostor přes 1,29 miliardy korun ČAPPO ve své výroční zprávě uvádí, že v roce 2024 činila celková spotřeba motorových paliv v Česku 8,754 miliardy litrů a diesel tvořil 74,9 procenta objemu. To odpovídá přibližně 17,96 milionu litrů nafty denně. Pokud vezmeme rozdíl mezi průměrnou cenou nafty 48,33 Kč na začátku vládního zásahu a pátečním stropem 45,20 Kč, dostaneme mezeru 3,13 Kč na litr. Při tomto objemu to dělá asi 56,2 milionu korun denně. Za celé regulované období od 8. do 30. dubna tak vychází hrubě zhruba 1,29 miliardy korun „stlačeného prostoru“ jen na naftě. To ještě není čistá účetní ztráta sektoru. Ale je to velmi tvrdý odhad toho, o kolik stát sevřel dieselový řetězec oproti cenové hladině, s níž trh do regulace vstupoval. Jenže vláda si pomohla i snížením spotřební daně na naftu. To podle svých vlastních materiálů a shrnutí KPMG snížilo cenu o 2,35 Kč na litr včetně DPH. Když tuto úlevu poctivě odečteme od výše uvedené mezery 3,13 Kč, zbývá čistý „netto tlak“ asi 0,78 Kč na litr. Při běžném denním objemu spotřeby nafty to znamená přibližně 14 milionů korun denně. Za celé regulované období kolem 322 milionů korun. To je podle mě nejstřízlivější hrubý odhad, kolik peněz vláda mohla dieselovému trhu reálně vzít i po započtení daňové kompenzace. A to pořád mluvíme jen o naftě a jen o velmi hrubém benchmarku. Reklama: Reálné ztráty na pumpách už média zachytila. Nešlo jen o teoretický model Tento hrubý výpočet navíc nep visí ve vzduchu. Česká média už popsala konkrétní provozovatele, kteří regulaci pocítili jako přímou hotovostní ztrátu. Seznam Zprávy citovaly pumpaře, podle něhož prodával naftu se ztrátou 1,90 Kč včetně DPH na litr. iDNES zase přinesl případ malé stanice u Olomouce, která uváděla ztrátu až tři koruny na každém litru nafty. Jiné benzinky podle regionálních zpráv raději vůbec neotevřely, protože pro ně prodej za zastropovanou cenu nedával ekonomický smysl. To už není akademická debata o marži. To je normální prodělávání na každém natočeném litru. Když tyto mediálně doložené ztráty přeneseme do opatrného scénáře, vyjde velmi nepříjemné číslo. Pokud by se ztráta 1,90 až 3 Kč na litr týkala třeba jen čtvrtiny českého dieselového trhu po dobu 23 dnů regulace, znamenalo by to asi 196 až 310 milionů korun přímých ztrát. Kdyby se takový problém týkal poloviny trhu, dostaneme se přibližně na 393 až 620 milionů korun. To jsou stále modely, nikoli účetní závěr všech firem v zemi. Jsou ale založené na skutečné spotřebě a na skutečně reportovaných ztrátách z pump. A právě proto vypadají mnohem věrohodněji než vládní rétorika o tom, že regulace „pomohla všem“. Reklama: Benzin vypadal jinak. Problém se soustředil hlavně na diesel Důležité je i to, že zásah nedopadal na oba druhy paliv stejně. Už Seznam Zprávy a Novinky upozorňovaly, že u benzinu byl strop zprvu spíš mírně nad průměrnou cenou, zatímco u nafty byl výrazně níž než tehdejší běžná tržní hladina. To odpovídá i vládní logice: kabinet srazil spotřební daň jen na dieselu a právě diesel v předchozích týdnech vystřelil mnohem agresivněji. Kdo tedy dnes mluví o „ztrátách ropných firem“ obecně, měl by být přesný. Největší tlak dopadl na dieselový segment, tedy na čerpací stanice a distributory pracující s draze nakoupenou naftou a s náhle staženým cenovým stropem. To zároveň vysvětluje, proč čistě spotový benchmark není dost. Česká národní banka výslovně píše, že konečnou cenu paliva netvoří jen ropa, ale i rafinační a distribuční článek, a že ceny evropských rafinerií se řídí Rotterdamem. Ve chvíli, kdy je logistika napjatá, rafinační marže rozkolísané a pumpy sedí na zásobách nakoupených za předchozí velkoobchodní ceny, může být reálný nákladový tlak výrazně vyšší než samotná spotová cena barelu. Pokud tedy už hrubý crude benchmark ukazuje stlačení trhu o stovky milionů, skutečný účet menších pump mohl být ještě nepříjemnější. Reklama: Vláda si hrála na ochránce řidičů, ale účet poslala části trhu Nejtvrdší kritika tak míří jinam než k samotnému zdražení ropy. Geopolitický šok si vláda neobjednala. Objednala si ale způsob, jak na něj reagovala. Místo cílené a transparentní pomoci sáhla po administrativním stropu, který srazil ceny dolů rychleji, než se stihl přepsat velkoobchod a zásoby na pumpách. Výsledek? Velké řetězce to ustály lépe, malé a regionální stanice začaly mluvit o ztrátách a někde se raději přestalo prodávat. Takto nevypadá chytrá krizová politika. Takto vypadá zásah, který dobře zní na tiskové konferenci, ale náklady přesouvá na část trhu. A právě tady je potřeba říct závěr naplno. Když použijeme samotnou spotovou cenu ropy jako hrubý benchmark, dostaneme se u dubnové regulace naftového trhu k sevření prostoru zhruba o 1,29 miliardy korun, po odečtení daňové úlevy asi o 322 milionů korun. Když k tomu přidáme reálně hlášené ztráty 1,90 až 3 Kč na litr, dostaneme se i v opatrných scénářích do pásma vysokých stovek milionů korun, které mohly petrolejářské firmy a pumpaři nést místo státu. Vláda tedy řidičům nic „nevyčarovala“. Jen část nákladů přehodila jinam a tvářila se, že problém zmizel. Nezmizel. Jen ho zaplatil někdo jiný. [/pms-restrict]

Vláda zkřivila trh s palivy. Hrubý výpočet ukazuje, že petrolejáři mohli na cenové meze doplatit stovkami milionů

Advertisement:

Reklama:

Comments

Leave a Reply Cancel reply