Vystrčil poletí na Tchaj-wan bez vládního letounu

Délka článku: 8 minut Vláda Andreje Babiše odmítla poskytnout předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi armádní letoun pro plánovanou cestu na Tchaj-wan. Sám premiér řekl, že kabinet letadlo „neschválí“, protože by tím cestě dal „vládní punc“, a dodal, že vláda vede vůči Číně jinou zahraniční politiku než Senát. Podle něj může Vystrčil letět běžnou komerční linkou. Předseda Senátu má na ostrov zamířit na přelomu května a června. Právě tady začíná problém, který vláda nemůže zakrýt řečmi o technickém rozhodnutí. Tohle není spor o pohodlí při cestování. Tohle je politické rozhodnutí, kterým kabinet dává najevo, že před strategickou a podnikatelskou misí předsedy Senátu dává přednost opatrnictví vůči Pekingu. A dává to najevo v situaci, kdy Tchaj-wan patří k partnerům, s nimiž Česko v posledních letech výrazně posílilo technologickou, investiční i akademickou spolupráci. Babiš mluví o jiné zahraniční politice. Ve skutečnosti trestá aktivní Senát Premiér svůj postoj formuloval otevřeně. Podle jeho slov dělá zahraniční politiku vláda, ne Senát, a právě proto kabinet nechce Vystrčilově cestě dodat oficiální podporu. To je pozoruhodně slabý argument. Předseda Senátu neletí na soukromou dovolenou ani na stranický mítink. Na Tchaj-wan chce vyrazit s podnikatelskou delegací a s politickým doprovodem, který má podle dostupných informací posílit vztahy v investicích, obchodu, univerzitní spolupráci a kulturní diplomacii. Vláda tedy neodmítá luxus. Vláda odmítá podpořit českou ekonomickou a parlamentní diplomacii. Kabinet navíc neříká: letoun nemůžeme uvolnit z bezpečnostních, logistických nebo rozpočtových důvodů. Premiér říká něco jiného. Tvrdí, že vláda nechce dát cestě politickou značku. Tím sám potvrzuje, že nejde o provozní rozhodnutí, ale o vědomé politické distancování. A právě to působí malicherně i nebezpečně zároveň. Malicherně proto, že vláda trestá zahraniční cestu jen proto, že ji neorganizuje sama. Nebezpečně proto, že tím vysílá do zahraničí signál, že český stát se před tlakem Číny raději stáhne, než aby mluvil vlastním sebevědomým hlasem. Dvojí metr bije do očí. Pro sebe letadla vláda má Ještě hůř vypadá rozhodnutí kabinetu ve světle jiných vládních cest. Česká televize na základě vládního usnesení popsala, že kabinet nedávno vyčlenil armádní letoun pro premiéra Andreje Babiše a ministry Petra Macinku a Jaromíra Zůnu na summit NATO v Ankaře. Schválený rozpis navíc zahrnuje i další zahraniční cesty premiéra, například do Vietnamu, na Filipíny nebo do postsovětské Střední Asie. Jinými slovy: když chce letět vláda, letadlo se najde. Když chce letět předseda Senátu na Tchaj-wan, vláda náhle objeví zásadový problém. Tady už nejde o interpretaci. Tady bije do očí čistý dvojí metr. Kabinet sám používá armádní stroje jako nástroj vrcholné politiky. Současně ale odmítá stejný prostředek pro cestu, která má jasný hospodářský i politický obsah a kterou povede druhý nejvyšší představitel parlamentní komory. Vláda tím nechrání pravidla. Vláda jen ukazuje, že pravidla ohýbá podle toho, kdo zrovna sedí v letadle a kam míří. O to absurdněji působí srovnání s rokem 2020 Nejpřesvědčivější argument proti dnešnímu rozhodnutí leží v minulosti samotného Andreje Babiše. Když Miloš Vystrčil navštívil Tchaj-wan poprvé v září 2020, stál v čele vlády také Babiš. A tehdy senátní delegace vládním speciálem letěla. Doprovázelo ji 36 českých firem zaměřených hlavně na moderní a pokročilé technologie. Tehdejší cesta vzbudila obrovskou pozornost, čelila odporu Číny i kritice části české politické reprezentace, ale vláda ji logisticky nezablokovala. Co se tedy změnilo? Bezpečnostní situace se nezhoršila tak, aby vláda musela podobnou cestu stopnout. Naopak Tchaj-wan dnes pro Česko představuje ještě významnějšího partnera než před pěti lety. Změnila se jen politická vůle. Babiš tehdy pochopil, že otevřený zákaz by vypadal špatně. Dnes už mu to očividně nevadí. To nevypovídá nic dobrého o konzistenci české zahraniční politiky ani o odvaze vlády hájit zájmy země, když do hry vstoupí Peking. Tchaj-wan není symbolická epizoda, ale reálný partner pro český průmysl Kdo by chtěl dnešní spor shodit jako ideologickou přestřelku, ten ignoruje tvrdá data. Podle analýzy, kterou citoval iROZHLAS, přesáhly tchajwanské investice v Česku mezi lety 1995 a 2022 hodnotu 19,4 miliardy korun a vytvořily zhruba 24 tisíc pracovních míst. Stejný text připomíná, že právě Vystrčilova cesta v roce 2020 odstartovala viditelné prohloubení vztahů a že počet vzájemných návštěv mezi lety 2019 a 2024 vzrostl z 11 na 71. To už není symbolika. To je ekonomická a strategická realita. Další oficiální zdroje jdou ještě dál. BusinessInfo pod hlavičkou CzechInvestu a resortního portálu ministerstva průmyslu na konci roku 2024 uvedlo, že Česko a Tchaj-wan podepsaly memorandum, které má otevřít nové příležitosti pro tchajwanské investice, zejména v nových technologiích a v polovodičovém průmyslu. Týž materiál připomíná vznik společného čipového výzkumného centra v Brně a uvádí, že Tchaj-wan představuje čtvrtý nejvýznamnější zdroj zahraničních investic v Česku podle počtu vytvořených pracovních míst. Jestli vláda odmítne armádní letoun pro misi, která se má opřít i o podnikatelskou delegaci, nekomplikuje tím opozici. Komplikuje tím české hospodářské zájmy. Vláda se schovává za Čínu místo toho, aby hájila české zájmy Premiér Babiš navíc argumentuje tak, jako by česká politika vůči Tchaj-wanu představovala nějaký výstřelek Senátu proti státní linii. Jenže i veřejně dostupné analýzy ukazují, že vztahy s Tchaj-wanem stojí na širším základu než na jediné cestě nebo jednom politickém gestu. iROZHLAS letos v lednu připomněl, že Česko patří v EU mezi nejbližší partnery ostrova a že hlubší spolupráce přinesla konkrétní výsledky v technologiích, vzdělávání i investicích. Studie citovaná serverem navíc nenašla jasný důkaz, že by prohloubení vztahů s Tchaj-wanem poškodilo české obchodní zájmy v Číně. Vláda tedy nestojí před volbou „ekonomika, nebo hodnoty“. Tuhle falešnou dichotomii si sama vyrábí. Český zájem dnes leží právě v tom, aby země rozvíjela spolupráci s demokratickým a technologicky silným partnerem, který nabízí investice, know-how a vazby na polovodičový průmysl. Když kabinet tuto linii brzdí, nedělá realistickou politiku. Dělá politiku strachu a krátkozrakosti. Vystrčilova mise chybí ve vládním rozpisu schválně, ne omylem Seznam Zprávy i iROZHLAS uvedly, že Vystrčilova cesta v rozpisu letošních letů, který vláda schválila tento týden, vůbec nefiguruje. Podle informací ČTK se cesta uskuteční od 31. května do 4. června. Vystrčila mají doprovodit zástupci senátorských frakcí, Svazu průmyslu a dopravy a Česko-tchajwanské obchodní komory. Mise tedy nese jasný veřejný účel a přesný termín. Kabinet ji nevynechal náhodou. Kabinet ji vynechal vědomě. To celé dává rozhodnutí ještě nepříjemnější rozměr. Vláda nepřišla s alternativou, jak cestu důstojně podpořit. Nepokusila se vytvořit kompromis. Jen suše řekla: leťte linkou, my s tím nechceme mít nic společného. Tím přesně vystihla vlastní slabost. Sebevědomá vláda by uměla odlišný názor na některé diplomatické akcenty skloubit s podporou mise, která posiluje český průmysl a vztahy v Indo-Pacifiku. Tahle vláda zvolila opačný postup. Urazila se a ustoupila. Kabinet nepoškozuje jen Vystrčila. Poškozuje obraz České republiky Zahraniční partneři podobné signály čtou velmi přesně. Když předseda Senátu míří na Tchaj-wan s politickou a podnikatelskou delegací a česká vláda mu demonstrativně odmítne dát armádní letoun, nevypadá to jako technický spor. Vypadá to jako vnitřně rozhádaný stát, který se nedokáže shodnout ani na elementární podpoře vlastních představitelů. To oslabuje důvěryhodnost Česka navenek a současně to podkopává argument, že Praha chce hrát aktivnější roli v ekonomické diplomacii. Kritika vlády proto není přehnaná. Je přiměřená tomu, co kabinet skutečně udělal. Babišova vláda neukázala pevnou zahraniční politiku. Ukázala malost. Dokázala najít armádní letadlo pro své vlastní cesty, ale nedokázala ho uvolnit pro předsedu Senátu na misi, která navazuje na léta budované vztahy a míří do země, s níž Česko rozvíjí investice, technologie i univerzitní spolupráci. Takový postup nepůsobí státnicky. Působí jako drobná pomsta zabalená do řečí o zahraniční politice. Vláda by měla rozhodnutí přehodnotit, ne ho obhajovat Ještě stále existuje cesta ven. Kabinet může rozhodnutí změnit a přestat dělat z důležité zahraniční cesty test loajality vůči své vlastní linii. Tím by neustoupil opozici ani Senátu. Naopak by ukázal, že umí hájit český zájem i tam, kde sám necítí plný politický komfort. Pokud to ale neudělá, zůstane po této epizodě jednoduchý závěr: vláda raději okázale uškodila české misi na Tchaj-wan, než aby riskovala nelibost Pekingu a připustila, že Senát někdy dokáže dělat aktivnější a odvážnější zahraniční politiku než Strakova akademie.

Vláda odmítla dát Vystrčilovi letoun na Tchaj-wan. Dvojí metr bije do očí. Pro sebe letadla vláda má

Advertisement:

Comments

Leave a Reply Cancel reply