Vláda nakonec udělala to, co týdny odmítala. Po měsíci poslechla ODS a snízila spotřební daň na pohonné hmoty

Délka článku: 10 minutes

Česká vláda ve čtvrtek otočila. Po týdnech váhání schválila snížení spotřební daně na naftu, tedy krok, který ještě v polovině března vládní zástupci veřejně odmítali. Opoziční ODS přitom právě tento typ zásahu prosazovala už dříve a na konci března znovu připomněla, že její návrh leží na stole už několik týdnů. Dnešní rozhodnutí kabinetu tak nevypadá jako promyšlený tah silné vlády. Vypadá spíš jako opožděné přiznání, že opozice ukázala na správný nástroj dřív než ministři.

To je pro vládu politicky nepříjemné hned ze dvou důvodů. Zaprvé sama připustila, že daňová páka funguje a že ji stát může použít rychle. Zadruhé ji použila až ve chvíli, kdy ceny už citelně zasáhly domácnosti i firmy a kdy tlak z trhu i opozice zesílil natolik, že další vyčkávání začalo působit neobhajitelně. Reuters dnes připomněl, že od začátku konfliktu spojeného s útoky na Írán vzrostla v Česku průměrná cena benzinu asi o osm korun na 41,60 Kč za litr a cena nafty asi o patnáct korun na 48,33 Kč.

ODS tlačila na nižší daň dřív, než kabinet uznal problém

Fakta jsou v tomto případě překvapivě přímočará. Už 15. března ČT24 uvedla, že vládní koalice zatím nehodlá snižovat spotřební daň na benzin a naftu. Ve stejné debatě ale zaznělo, že ODS bude snížení požadovat okamžitě a že navrhuje dočasné snížení spotřební daně na benzin i naftu o 1,70 koruny na litr. Jan Skopeček tehdy vládě vytýkal, že jen analyzuje situaci a „spí“, místo aby reagovala.

Na konci března ODS tlak zopakovala ještě ostřeji. V usnesení stínové vlády strana uvedla, že kabinet má na mimořádné schůzi projednat návrh ODS na snížení spotřební daně, který podle ní leží na stole už několik týdnů. Martin Kupka mluvil o „čistokrevném chaosu“ a kritizoval vládu za to, že místo zásahu situaci jen monitoruje. To už nebyla jednorázová opoziční poznámka do televizní debaty. To byl soustavný politický tlak na konkrétní ekonomický krok.

Právě tady leží jádro dnešního problému pro kabinet. Vláda nemůže věrohodně tvrdit, že sama přišla s originálním řešením, když ještě 15. března její zástupci veřejně říkali, že snižování spotřební daně nedává smysl, a o dva týdny později už stejný princip sami schválili. Ano, vláda nepřevzala návrh ODS doslova jeden k jednomu. ODS chtěla snížení na benzin i naftu, zatímco kabinet sáhl jen na naftu. Směr zásahu je ale stejný. A politická pointa také: vláda nejprve odmítala přesně ten typ opatření, k němuž se nakonec uchýlila.

Kabinet nejdřív mluvil o monitoringu, teď přiznal, že je potřeba jednat

Vládní komunikace v posledních týdnech stála hlavně na sledování marží a na opatrných vyjádřeních, že je potřeba počkat na další vývoj. To dnes vypadá slabě. Ministerstvo financí samo ve čtvrtek oznámilo, že schválený balík zahrnuje regulaci marží, každodenní stanovování maximální přípustné ceny a také snížení spotřební daně na naftu. Resort zároveň výslovně napsal, že daň klesne „na absolutní minimum, které umožňuje evropská harmonizace“, a že samotné snížení činí 1,939 Kč bez DPH, respektive 2,35 Kč na litr včetně DPH.

To je zásadní moment. Kabinet tím totiž sám uznal, že skutečná páka neleží jen v kárání čerpacích stanic, ale přímo v daňové složce ceny. Kdyby vláda opravdu věřila, že monitoring a tlak na marže stačí, nemusela by na spotřební daň sahat. Jenže sáhla. A tím současně přiznala, že opozice od začátku mířila na nástroj, který má bezprostřední dopad do konečné ceny.

Ministryně financí Alena Schillerová sice obhajuje krok tím, že vláda cílí hlavně na naftu kvůli jejímu vlivu na inflaci, průmysl, dopravu a zásobování. Jenže právě tento argument dělá obrat kabinetu ještě nápadnějším. Pokud je nafta tak klíčová pro ceny v celé ekonomice, proč vláda čekala tak dlouho? Proč ještě v polovině března její političtí zástupci tvrdili, že „dělat překotné kroky“ nedává smysl? Dnešní rozhodnutí ukazuje, že problém byl dost vážný na zásah. ODS to říkala dřív. Vláda až později.

Vláda převzala logiku opozice, ale tváří se, že stále drží otěže

Kabinet se teď snaží celý krok zabalit do širšího balíku, aby nevypadal jako ten, kdo ustoupil opozici. Proto mluví o „provázaném balíčku“, který spojuje regulaci marží, denní určování maximální ceny a nižší daň. Z hlediska politické komunikace je to pochopitelné. Z hlediska faktů ale nejde přehlédnout, že nejviditelnější a nejtvrdší část pomoci je právě daňový zásah, který opozice požadovala už předtím.

Jinými slovy: vláda se dnes snaží prezentovat jako autor komplexního řešení, ale pod tlakem nakonec sáhla po nástroji, který jí ODS týdny podsouvala. A to je přesně ten okamžik, kdy se z vládního rozhodnutí stává politický účet. Kabinet může tvrdit, že jednal odpovědně a po analýze. Jenže veřejnost si zároveň může oprávněně všimnout, že nejprve návrh opozice odmítal a teprve potom jej v upravené podobě přijal.

Pro vládu je nepříjemné i to, že její dnešní krok nepůsobí jako důkaz rozhodnosti, ale spíš jako důkaz zpoždění. V době, kdy nafta podle Reuters zdražila od konce února asi o patnáct korun na litr, působí dvoutýdenní čekání dlouze. Každý další den navíc znamenal dražší dopravu, vyšší náklady pro firmy a další tlak na ceny zboží a služeb. O to hůř dnes kabinet vysvětluje, proč se nápad, který 15. března odmítal, 2. dubna najednou stal součástí jeho oficiální politiky.

ODS může říkat: varovali jsme, vláda nás nakonec dohnala

Z opozičního pohledu jde o mimořádně cenný moment. ODS teď může věrohodně tvrdit, že kabinet nejprve zlehčoval situaci, zatímco ona upozorňovala na nutnost rychlé reakce. ČT24 15. března zaznamenala, že vládní koalice snížení daně neplánuje, zatímco ODS jej požaduje okamžitě. O dva týdny později stínová vláda ODS mluvila o chaosu a připomínala, že její návrh už na stole leží. A dnes vláda skutečně sahá ke snížení spotřební daně. Tato časová osa dává opozici silný argument, že kabinet k akci dotlačila právě ona.

Vláda samozřejmě může namítat, že mezitím získala další data a že zvolila vlastní parametry. To je pravda. Jenže to nemění politickou podstatu věci. Když někdo návrh nejprve odmítne a později přijme jeho princip, veřejnost si zapamatuje hlavně obrat. A přesně to se dnes stalo. ODS nemusela kabinet porazit ve sněmovně. Stačilo, že jej předběhla v pojmenování řešení.

Vláda nepřijala celý opoziční návrh. A právě v tom leží další spor

Je fér dodat i druhou stranu. Kabinet nepřevzal návrh ODS v plném rozsahu. ODS žádala dočasné snížení spotřební daně na benzin i naftu o 1,70 Kč na litr. Vláda teď snižuje daň jen u nafty, a to o 1,939 Kč bez DPH, respektive o 2,35 Kč v konečné ceně. Benzin nechává stranou. Z čistě technického hlediska tedy nejde o prosté opsání opozičního plánu.

To ale kabinet úplně neomlouvá. Spíš to ukazuje, že vláda přijala základní logiku opozičního návrhu, ale zároveň se snaží minimalizovat rozpočtový zásah a politické přiznání. Vybrala si jen tu část trhu, kterou považuje za citlivější pro inflaci a zásobování. Tento postup může mít ekonomickou racionalitu, ale z politického hlediska dál potvrzuje hlavní výtku: vláda musela nejdřív uznat, že daňové řešení dává smysl, a teprve potom začala rozhodovat, jak velký kus opozičního receptu opravdu použije.

Kritika vlády nespočívá jen v obratu, ale i v promarněném čase

Nejostřejší kritika kabinetu nesměřuje k tomu, že dnes daň na naftu snížil. Ten krok může řadě lidí i firem reálně pomoci. Kritika míří k tomu, že vláda celý problém nechala několik týdnů dozrávat v režimu monitoringu, opatrných výroků a rétorických útoků na marže, zatímco opozice už tlačila konkrétní daňový zásah. Kabinet tím ztratil čas a zároveň daroval ODS silný příběh: my jsme říkali jednejte, oni odpovídali počkejme, a nakonec udělali totéž.

Právě promarněný čas může vládě uškodit víc než samotný fakt, že ustoupila. Ve chvíli, kdy paliva skokově zdražují a trh čeká na reakci státu, lidé obvykle neoceňují dlouhé vysvětlování. Oceňují rozhodnost. A tu vláda v první fázi nepředvedla. Předvedla ji až ve chvíli, kdy už bylo zřejmé, že současná politika nestačí. Opozice tak dnes nemusí dokazovat, že má lepší slogan. Stačí jí ukázat kalendář.

Kabinet se nepoučil z trhu, ale z tlaku

Dnešní snížení spotřební daně na naftu nevypadá jako vítězství vládní strategie. Vypadá jako opožděné přijetí kroku, který opozice označovala za nutný už ve chvíli, kdy vláda ještě tvrdila, že nic takového neplánuje. ODS navrhovala daňovou úlevu, vláda ji odmítala. ODS mluvila o chaosu a připomínala, že návrh leží na stole týdny. Vláda nakonec přistoupila ke snížení daně sama. To je politický příběh dnešního dne.

Kabinet si může připsat body za to, že nakonec jednal. Jenže si zároveň musí připsat i minus za to, že jednal až poté, co mu opozice dlouho ukazovala směr. V zemi, kde ceny nafty během pár týdnů vyskočily o patnáct korun na litr, je takové zpoždění víc než komunikační chyba. Je to důkaz, že vláda nevedla debatu o palivech od začátku pevně v rukou. A právě proto dnes může ODS oprávněně tvrdit, že kabinet neposlechl trh, ale až opozici.

Čtěte dále:

• Nafta už v Česku naráží na 50 korun za litr. Vláda zatím hlavně mluví, zatímco řidiči platí
• Podvod na voliče? Babiš kdysi tlačil na Fialu kvůli drahým palivům. Dnes jeho vláda pouze monitoruje a vyčkává
• Babiš mluví o desetikorunové marži. Data Aleny Schillerové ale ukazují dvě až tři koruny na litr
• Etická politika
• Jinde vlády s drahými palivy zasahují. V Česku kabinet stále hlavně připravuje, sleduje a odkládá