Vláda couvá z vlastního slibu. Důchodovou reformu chtěla zrušit, teď ji po částech přebírá

Délka článku: 7 minutes

Před volbami znělo z ANO jasné sdělení: Fialova důchodová reforma je špatná, nespravedlivá a po změně vlády přijde její zrušení. Tato linka nepadala jen okrajově. Karel Havlíček mluvil už v květnu 2024 o tom, že „po volbách“ dojde ke zrušení důchodových změn, a ANO pak v lednu 2025 podalo i návrh k Ústavnímu soudu na zrušení celé reformy nebo jejích klíčových částí. Ještě na jaře 2025 média shrnovala, že ANO dlouhodobě slibuje reformu zrušit.

Dnes je realita jiná. Nejenže se reforma neruší jako celek, ale vláda už sama otevřeně přiznává, že některé její zásadní parametry ponechá. Ministr práce Aleš Juchelka v únoru 2026 potvrdil, že kabinet nechá v platnosti zpomalení růstu nových penzí, tedy opatření, které začalo platit od 1. ledna 2026. A vicepremiérka Alena Schillerová v dubnu 2026 výslovně posunula slovník ještě dál: vláda podle ní nikdy netvrdila, že změní všechna parametrická opatření minulé vlády, pouze ta „klíčová“, a místo další „důchodové reformy“ mají přijít už jen parametrické změny.

Kampaň slibovala demolici, vláda nabízí kosmetiku

Tohle není drobná úprava detailů. Tohle je politický obrat. Když opozice léta tvrdí, že zákon je škodlivý, když ho napadne u Ústavního soudu a když před volbami vyvolává dojem, že po nástupu k moci přijde rychlá náprava, veřejnost logicky očekává zásadní revizi. Jenže po převzetí odpovědnosti kabinet zjistil to, co kritici ANO říkali od začátku: důchodový systém nejde řídit hesly z billboardu. Vláda tak místo zrušení reformy přechází na mnohem opatrnější, technokratický jazyk. A ten je sám o sobě přiznáním, že předvolební rétorika byla přehnaná.

Jádro problému neleží v tom, že kabinet změnil názor po nové analýze. Politika se může korigovat, pokud k tomu existují data a poctivé vysvětlení. Problém je, že změna přišla bez jasného přiznání, že původní slib byl nereálný nebo neúplný. Místo toho sledujeme sémantický ústup: od „zrušíme reformu“ k „zrušíme klíčové části“ a nakonec k formulaci, že vlastně žádná nová reforma nebude, jen parametry. Takový posun není technický. Je to pokus přepsat vlastní kampaň zpětně tak, aby méně bolela.

Co vláda skutečně nechává v platnosti

Nejviditelnější důkaz obratu přišel 7. února 2026. Juchelka tehdy pro ČT potvrdil, že vláda ponechá v platnosti pomalejší růst nově přiznávaných důchodů. Právě tento parametr ANO a SPD dříve ostře napadaly. ČT zároveň připomněla, že při schvalování reformy dnešní vládní politici slibovali, že zruší i tuto část. Dnes ji neruší. Jen ji doplňují jinými opatřeními a tvrdí, že ztrátu vykompenzují vyššími valorizacemi. Pro budoucí důchodce je ale výsledek jednoduchý: klíčový zásah minulé vlády zůstává.

Stejně výmluvný je i vývoj kolem věku odchodu do důchodu. Programové prohlášení vlády z 5. ledna 2026 slibuje zastropování na 65 letech a návrat k valorizaci, která znovu zohlední inflaci a polovinu růstu reálných mezd. Jenže už v březnu ČT informovala, že zrušení postupného zvýšení věku až na 67 let má ministerstvo práce prosazovat až od ledna 2028. Jinými slovy: ani tady nepřišel okamžitý zásah, který kampaň naznačovala. Přišel odklad. A odklad v politice často znamená, že vláda sama naráží na rozpočtovou a demografickou realitu.

Rozpočet a demografie nakonec vyhrály nad hesly

Důvod, proč vláda couvá, není těžké najít. Krátkodobě se penzijní účet skutečně zlepšil. Podle únorové predikce ministerstva financí, kterou citovala ČT, má letos skončit v přebytku 15,6 miliardy korun, zatímco v roce 2023 byl v deficitu 73 miliard. Současně ale i sama veřejná debata ukazuje, že tento lepší výsledek stojí mimo jiné na vyšších mzdách, nízké nezaměstnanosti a také na změnách v systému, které prosadila předchozí vláda. Tedy i na opatřeních, která ANO v opozici označovalo za nepřijatelná.

Krátkodobý přebytek však neřeší dlouhodobý problém. Už v prosinci 2025 ČT upozorňovala, že bez opatření k udržitelnosti by po roce 2040 mohl deficit penzijního systému dosahovat asi čtyř procent HDP ročně, zhruba 350 miliard korun v dnešních cenách. A ještě na podzim 2025 zaznívalo, že samotné zrušení vyššího důchodového věku by podle tehdejších propočtů znamenalo dopad v řádu téměř 180 miliard korun. Právě tady se rozpadá předvolební jednoduchost. Zrušit nepopulární část reformy je snadné v televizní debatě. Ufinancovat to v reálné vládě je něco úplně jiného.

Největší problém není obrat. Největší problém je neupřímnost

Aby bylo jasno: vláda může otevřeně přiznat, že část reformy dává ekonomický smysl. Takový krok by působil zodpovědně a férově. Mnohem horší variantu ale představuje jiný postup. Hnutí nejprve vystupuje s heslem, že lidem vrátí to, co jim Fialova vláda vzala. Po volbách však začne tvrdit, že nikdy nemluvilo o úplném zvratu, ale jen o vybraných změnách. Takový přístup podkopává důvěru hned dvakrát. Senioři vidí, že vláda nesplní nápravu v rozsahu, který očekávali. Mladší generace zase dostává jasný vzkaz: i u tak zásadního tématu, jako jsou důchody, mohou politici postavit kampaň na emocích a teprve po volbách řešit, co skutečně dokážou prosadit.

Navíc nejde o jednorázové klopýtnutí. Už 1. prosince 2025 Juchelka po jednání na Hradě připustil, že vznikající koalice neplánuje zrušit další části reformy, například snížení výpočtu nových penzí. Tedy ještě před plným rozjezdem vlády bylo zřejmé, že slib o rozsáhlém rušení se smrskává. Únorové potvrzení a dubnové výroky Schillerové pak jen dokončily to, co bylo v zárodku patrné už tehdy: kabinet nehledá cestu, jak reformu zbourat, ale jak politicky obhájit, proč ji bourat nebude.

Vláda by měla konečně říct pravdu naplno

Poctivý postup by vypadal jinak. Vláda by měla veřejnosti předložit přesný seznam opatření, která skutečně zruší, přesný seznam těch, která ponechá, a hlavně rozpočtové dopady každého kroku v horizontu pěti, deseti a dvaceti let. Zatím ale sama ČT v březnu upozorňovala, že přesné dopady některých plánovaných změn ministerstvo práce teprve dopočítává. To je na téma, které rozhoduje o stovkách miliard a o jistotě několika generací, zarážející. Nejdřív přišel slib. Teprve potom se hledají čísla. Tak se důchodová politika dělat nemá.

Důchodová reforma se v Česku stala symbolem něčeho většího než jen sporu o věk a valorizace. Ukazuje, jak rychle se může ostrá opoziční rétorika rozpadnout po střetu s realitou státního rozpočtu. Současná vláda má ještě čas předložit srozumitelný a finančně věrohodný plán. Dokud to ale neudělá, zůstane nad jejím postupem viset nepříjemný závěr: v kampani slibovala zrušení reformy, ve vládě si z ní vybírá to, co se jí zrovna hodí. A to je pro zemi stárnoucí rychleji než její politická kultura velmi špatná zpráva.

Čtěte dále:

• Programové prohlášení vlády: velké sliby, tvrdé střety s realitou a první test důvěry
• Babiš otočil u muniční iniciativy pro Ukrajinu. Ve vládě ji ponechá, ve volbách sliboval konec
• Tripartita po volbách: shoda na odmítnutí ETS2, spory o platy a rozpočet bez čísel
• Ministr kultury Klempíř otočil u poplatků pro ČT. Vláda slibovala úsporu pro lidi, plán ale stále nemá
• Bilance vlády Petra Fialy: stabilita v krizi, silnější reputace a kroky k udržitelnosti