Stavební zákon po česku: ministryně Mrázová rozdává sliby, ale práci zřejmě nechává jinde

Délka článku: 8 minutes

Nový stavební zákon měl být vlajkovou lodí Ministerstva pro místní rozvoj. Měl ukázat, že stát po zmatcích kolem digitalizace a neustálých novel konečně ví, co chce. Jenže místo obrazu silného resortu dnes vzniká jiný dojem. Deník N popsal, že kolem autorství předložené novely panují nejasnosti a že metadata dokumentu nahraného do systému Sněmovny nesou stopu advokátní kanceláře Havel & Partners. Ministerstvo přitom samo tvrdí, že se ministryně Zuzana Mrázová novele věnuje s odborným týmem, resorty a „klíčovými partnery z praxe“. Právě tahle kombinace dnes působí nejhůř: resort mluví o své reformě, ale text zákona nese viditelné stopy externího světa.

Na jedné věci je potřeba trvat hned na začátku. Není nic špatného na tom, když stát využívá externí expertizu. Složitý zákon nevzniká ve vzduchoprázdnu a ministerstva běžně konzultují obce, komory, svazy i právníky. Skandál začíná až ve chvíli, kdy se rozmaže autorství, odpovědnost a hranice mezi veřejnou správou a soukromým vlivem. A právě to se u stavebního zákona děje. MMR slibuje zásadní reformu, jedno řízení, jeden úřad a jedno rozhodnutí, ale zároveň nedokáže přesvědčivě vysvětlit, kdo tenhle klíčový text skutečně skládal dohromady.

Stopa soukromé kanceláře je příliš výrazná na to, aby ji šlo přejít

Deník N nepřišel s dojmem ani s politickým sloganem. Popsal konkrétní zjištění z metadat dokumentu. Redakce uvedla, že u stavebního zákona zůstaly po odstranění běžných metadat zachované klasifikační štítky spojené se softwarovou licencí kancelářského programu Havel & Partners a s jejími bezpečnostními pravidly. Jinými slovy: u návrhu zákona, za který veřejně odpovídá stát, se objevila technická stopa soukromé advokátní kanceláře. To už není detail pro geeky. To je relevantní informace o tom, jak a kde text vznikal.

A nejde ani o náhodného hráče, který se kolem stavebního práva jen mihnul. Sama kancelář Havel & Partners na svém webu uvádí, že její odborníci se zapojili do přípravy původního návrhu nového stavebního zákona, do stavebních předpisů velkých měst a do další související legislativy. Zároveň pořádá placené semináře o aktuálních legislativních změnách a výslovně připomíná, že se podílela na přípravě původního návrhu zákona. Když tedy právě u nového návrhu znovu vyplave její stopa, nejde o drobnost. Jde o pokračování dlouhodobého a vlivného zapojení, které měl resort vysvětlit naprosto otevřeně.

Mrázová mluví o týmu a partnerech. Jenže ministryně nemá být mluvčí cizí práce

Ministerstvo ve svých materiálech opakuje, že novela odstartovala koaličním návrhem a že se jí Zuzana Mrázová intenzivně věnuje spolu s odborným týmem, resorty a klíčovými partnery z praxe. Ve svém komentáři, který MMR převzalo na vlastní web, ministryně zase píše o intenzivních jednáních se samosprávami, odborníky, podnikateli a veřejnou správou. To všechno může znít rozumně. Jenže právě tady naráží oficiální rétorika na tvrdou otázku: kde končí konzultace a kde začíná faktické psaní zákona? Pokud ministerstvo tuto hranici neukáže, nevypadá jako autor reformy. Vypadá jako instituce, která sbírá cizí podněty, nechává si přepisovat paragrafy a sama k tomu dodává hlavně politický marketing.

Tento dojem zesiluje i personální nastavení celého procesu. MMR samo uvádí, že vláda na návrh ministryně jmenovala vládní zmocněnkyni pro implementaci stavebního práva Hanu Landovou. Ta podle oficiálního životopisu dlouhodobě působila v pracovních skupinách Hospodářské komory a profesních sdružení a věnovala se připomínkování legislativy v oblasti územního plánování a povolování staveb. Současně ji ministerstvo i Seznam Zprávy představují jako důležitý hlas novely. To znovu neznamená nic nezákonného. Znamená to ale, že se kolem zákona utvořil silný okruh externě zakotvených aktérů, zatímco samotné ministerstvo působí spíš jako koordinátor jejich vlivu než jako sebevědomý tvůrce pravidel.

Když poslanci dostanou tisíc stran na pár dní, nevypadá to jako odpovědná práce

Celý obraz ještě zhoršuje způsob, jakým ministerstvo s novelou zachází ve Sněmovně. Hospodářské noviny popsaly situaci titulkem, který mluví sám za sebe: poslanci dostali novou verzi stavebního zákona o více než tisíci stranách a na prostudování měli jen pár dnů. To není detail zákulisní procedury. To je přímá výpověď o kvalitě legislativního řízení. Kdo připraví zásadní reformu na poslední chvíli v objemu, který nejde v klidu projít, ten neukazuje pracovitost ani tah na branku. Ukazuje spíš chaos, přetlak a velmi pochybnou úctu k zákonodárnému procesu.

A když se pak ministryně podle HN brání tím, že 200 stran změn je „jako román přečtený za víkend“, problém tím nezmenšuje. Naopak. Tímto typem odpovědi jen potvrzuje, že rozsah i rychlost celého zásahu považuje za něco skoro banálního. Jenže stavební zákon není víkendová četba. Jde o normu, která rozhoduje o bydlení, infrastruktuře, pravomocích obcí, zásazích do krajiny i o miliardových investicích. Ministryně, která takovou debatu shazuje přirovnáním k románu, nevypadá jako někdo, kdo nese tíhu své funkce. Vypadá jako politička, která už chce mít věc hlavně z krku.

Tohle už nepůsobí jako pečlivost. Tohle působí jako politická lenost

Politická lenost nemá vždy podobu nicnedělání. Často vypadá jinak. Ministr nebo ministryně objíždí jednání, rozdává rozhovory, mluví o reformě, ale těžkou a odpovědnou práci přenechá jinam. Přesně tak dnes působí případ Zuzany Mrázové. MMR samo slibuje největší přestavbu stavební správy za roky, včetně transformace 626 úřadů do nové centrální soustavy. Zároveň ale kolem klíčového textu nechává vzniknout situaci, v níž se mluví o nejasném autorství, soukromých metadatech, externích partnerech a tisícistránkovém balíku na poslední chvíli. Takto nevypadá ministerstvo, které reformu pevně drží v rukou. Takto vypadá resort, který si hlavní úkol de facto outsourcoval a sám dělá hlavně politické PR.

Je fér dodat i druhou stranu. MMR tvrdí, že chce odstranit duplicity, zkrátit řízení, postavit bydlení mezi veřejné zájmy a zrychlit povolování velkých staveb i rodinných domů. Seznam Zprávy popsaly, že novela opravdu obsahuje výrazné systémové změny a že část odborníků v ní vidí potenciál ke zjednodušení a zrychlení. Jenže právě proto je proces tak důležitý. Když stát prosazuje tak zásadní obrat, musí zároveň ukázat, že má text pod kontrolou, že za ním stojí vlastní kapacitou a že umí přesně vysvětlit, kdo psal kterou část a proč. Bez toho se i dobré nápady mění v důvod k nedůvěře.

Ministerstvo chce přestavět stát, ale samo nepůsobí jako silný stát

Další problém leží v tom, že novela nestojí ve vakuu. Seznam Zprávy upozorňují, že odborníci vidí rizika v implementaci a že bez fungující praxe a digitálního zázemí se kýžené zrychlení nemusí vůbec projevit. Odborový svaz OSSOO navíc zveřejnil data, podle nichž by do nového systému přešla jen menší část dotčených zaměstnanců, zatímco velká skupina zvažuje odchod jinam nebo do důchodu. Jinak řečeno: stát už dnes nemá jistotu, že reformu personálně a provozně ustojí. O to absurdněji pak působí, když ani samotné sepsání a politické řízení zákona nevypadá jako práce pevného ministerského aparátu.

Právě tady se kritika Zuzany Mrázové stává nejtvrdší a zároveň nejpřesnější. Ministryně nemá jen předčítat ambiciózní cíle. Má nést odpovědnost za celý proces. Má ukázat, kdo text napsal, kdo ho připomínkoval, jaké pracovní skupiny do něj vstupovaly, jakou roli hráli externí právníci a kde končí vliv zájmových skupin. Pokud to neudělá, sama živí podezření, že resort neřídí vlastní reformu, ale jen přebírá hotový produkt od lidí, kteří mají k zákonu blízko profesně i obchodně. A to je pro stát vždycky špatně, i kdyby samotný výsledek na papíře vypadal sebehezčeji.

Mrázová si o tvrdou kritiku říká sama

Kritický závěr je proto jednoduchý. Není hlavní problém v tom, že se u stavebního zákona objeví advokáti. Hlavní problém je v tom, že ministryně pro místní rozvoj nedokázala přesvědčit veřejnost, že zákon vzniká pod jasnou a transparentní kontrolou jejího resortu. Když dokument nese stopu Havel & Partners, když ministerstvo otevřeně mluví o klíčových partnerech z praxe, když vládní zmocněnkyně přichází z prostředí silných oborových struktur a když poslanci dostanou obří balík změn na poslední chvíli, kritika outsourcingu už není přehnaná. Je logická.

Zuzana Mrázová dnes nečelí jen sporu o paragrafy. Čelí mnohem horší otázce: proč má veřejnost věřit, že dělá svou práci naplno, když klíčový zákon jejího resortu působí jako projekt složený mimo ministerstvo a do úřadu jen politicky doručený. Pokud na to nedá jasnou odpověď, zůstane po celé reformě nepříjemný dojem. Ne dojem rozhodné ministryně. Dojem líného státu, který si nejdůležitější domácí úkol nechal napsat jinde.