Péter Szijjártó a ruská linka v srdci EU. Když ministr nechrání tajemství, ale důvěru rozkládá

Délka článku: 10 minutes

Péter Szijjártó dnes stojí v čele maďarské diplomacie jako ministr zahraničních věcí a obchodu. Právě proto je současná debata kolem jeho ruských kontaktů tak závažná. Nejde o opozičního blogera, podnikatele nebo okrajového politika. Jde o muže, který sedí u evropského stolu, účastní se uzavřených jednání a nese odpovědnost za to, že informace z těchto fór zůstanou uvnitř aliance a Evropské unie. Když se právě kolem takového člověka začnou hromadit zprávy o pravidelných kontaktech s Sergejem Lavrovem, o uniklých hovorech a o dlouhodobě děravé kybernetické bezpečnosti vlastního ministerstva, problém už neleží v rovině běžné diplomacie. Leží v rovině loajality, bezpečnosti a důvěry.

Uniklé hovory změnily tón celé debaty

K nejtvrdšímu otřesu došlo na konci března. Reuters informoval o uniklém audiu, které má zachycovat telefonát mezi Szijjártóem a Lavrovem z roku 2024. Podle tohoto materiálu měl maďarský ministr slíbit, že Budapešť spolu se Slovenskem zkusí prosadit vyškrtnutí příbuzné ruského podnikatele ze sankčního seznamu EU. Reuters zároveň výslovně uvedl, že pravost nahrávky nedokázal nezávisle ověřit. Tuhle výhradu je nutné držet. Jenže ani s touto výhradou nejde o banální epizodu. Samotný obsah je natolik závažný, že okamžitě znovu otevřel otázku, zda Szijjártó nefunguje spíš jako vyjednavač ruských zájmů uvnitř Unie než jako ministr členské země EU a NATO.

Ještě vážnější je, že ten příběh nezůstal jen u jedné sporné nahrávky. Reuters už předtím psal, že maďarská vláda řešila dopad mediálních zpráv o svých vazbách na Rusko natolik nervózně, že Viktor Orbán nařídil vyšetřování údajného odposlechu vlastního ministra. V normálně fungující diplomacii by takto výbušná otázka vůbec nevznikla. Tady ale vznikla, protože kolem Szijjártóa se nehromadí jen politické dojmy. Hromadí se konkrétní podezření, že Moskva mohla dostávat přístup k informacím, které u stolu dostávat neměla.

Szijjártó sám přiznal pravidelnou komunikaci s Lavrovem

Na celé věci je možná nejvýmluvnější to, co už Szijjártó nepopírá. Euronews po březnové aféře napsal, že maďarský ministr potvrdil pravidelné kontakty s Lavrovem „před a po“ klíčových unijních jednáních. Sám to hájil jako normální diplomacii. Jenže tady právě přestává fungovat obhajoba slovem „normální“. Není normální, aby ministr členského státu EU a NATO udržoval takto těsný a soustavný komunikační rytmus s šéfem diplomacie země, která vede útočnou válku proti sousednímu evropskému státu a proti níž Unie koordinuje sankce. Formálně to ještě nemusí být trestný čin. Politicky to ale vypadá jako otevřený koridor důvěrných informací.

Právě zde se lámou slova. Szijjártó tvrdí, že mluvit s jinými partnery je podstatou diplomacie. To platí jen do chvíle, kdy tyto hovory nezačnou ničit důvěru mezi spojenci. Evropská komise proto neodpověděla klidem. Podle vyjádření své mluvčí označila zprávy o možném sdílení uzavřených ministerských diskusí s ruskou stranou za velmi znepokojivé a vyžádala si od Maďarska vysvětlení. Komise zároveň připomněla, že vztah důvěry mezi členskými státy a institucemi je pro fungování EU zásadní. Když už Brusel začne mluvit tímto jazykem, nejde o folklor. Jde o varování, že se narušuje jeden ze základních pilířů evropské spolupráce.

NATO a sousedé varovali už dřív

Podezření navíc nepřišlo z ničeho. Reuters minulý týden citoval polského premiéra Donalda Tuska, podle něhož Litva už v roce 2019 varovala, že maďarská delegace představuje bezpečnostní riziko a mohla by předávat vysoce důvěrné informace do Moskvy. Reuters zároveň doplnil, že litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis mluvil o podobných obavách i v roce 2024 a uvedl, že při přípravách summitu NATO ve Vilniusu se některých citlivých jednání Maďaři raději neúčastnili. Jeden bývalý litevský velvyslanec u NATO sice Reuters řekl, že si takové formální vyloučení nevybavuje, ale už samotný fakt, že se tato debata vede na této úrovni, ukazuje hloubku problému. Spojenci nezačnou obcházet partnera bez důvodu.

Tohle je přitom pro Szijjártóa politicky devastující i bez soudního rozsudku. Ministr zahraničí nemusí dostat nálepku „špion“, aby způsobil strategickou škodu. Stačí, když ostatní spojenci začnou počítat s tím, že informace sdílené s jeho zemí už nemusí zůstat v bezpečném okruhu. Jakmile se to stane, daný stát sice dál sedí v místnosti, ale přestává být plně vpuštěn k nejcitlivějším informacím. A přesně tento druh eroze důvěry dnes Maďarsku hrozí. To už není teorie. To je bezpečnostní ztráta v přímém přenosu.

Ruské hackery měl přímo ve vlastním domě

Ještě tvrdší obraz nabízí starší kauza kolem ruských průniků do sítí maďarského ministerstva zahraničí. Investigativní portál Direkt36 už dříve napsal, že podle bývalých zpravodajských představitelů stopa útoků míří k hackerským skupinám napojeným na ruskou FSB a GRU. Telex pak v květnu 2024 přinesl informaci, že interní dokumenty dokazují, že maďarské ministerstvo o ruských kybernetických útocích vědělo. Přesto Szijjártó tehdy na veřejném fóru tvrdil, že si ničeho takového není vědom. Když ministr buď neví, že mu Rusové lezou do systému, nebo to před veřejností popírá, obě varianty vypadají špatně. Jedna ukazuje nekompetenci. Druhá vědomé mlžení.

Telex navíc připomněl, že jiné evropské země po podobných útocích zpravidla postupovaly jasněji: problém identifikovaly, bránily se, informovaly spojence a protestovaly vůči Rusku. Maďarská vláda podle tohoto popisu zvolila opačný styl: vyhýbavé odpovědi, zpochybňování a odklon debaty k tomu, kdo dokumenty vynesl. To opět není detail. Je to vzorec. Když stát čelí ruskému průniku a jeho ministr místo tvrdé obrany předvádí mlhu, podezření z přílišné vstřícnosti vůči Moskvě logicky sílí.

Ani veřejná politika Maďarska podezření neumenšuje

Kdo by chtěl tvrdit, že jde jen o mediálně nafouknutou zpravodajskou hru, naráží na další problém: Szijjártó dlouhodobě udržuje mimořádně těsný pracovní vztah s Moskvou i veřejně. Associated Press na začátku března informovala, že jej Vladimir Putin hostil v Moskvě kvůli jednání o ropě a plynu v době, kdy Maďarsko dál stojí na ruských fosilních palivech. O pár týdnů dřív AP psala, že Budapešť blokovala klíčovou unijní půjčku pro Ukrajinu, dokud se neobnoví ruské ropné dodávky do Maďarska. A už v únoru AP informovala, že Maďarsko blokovalo nový unijní balík sankcí proti Rusku. Samotné veto není špionáž. V kontextu uniklých hovorů a bezpečnostních selhání ale vytváří obraz vlády, která ruské zájmy nehájí jen okrajově, nýbrž systematicky.

Tady se navíc spojuje několik vrstev. Jedna je energetická závislost. Druhá je politická strategie Orbánovy vlády. Třetí je osobní role Szijjártóa jako ministra, který Moskvu nejen verbálně omlouvá, ale podle dostupných informací s ní i mimořádně intenzivně komunikuje. Pokud ministr takové země současně sedí na uzavřených jednáních EU a NATO, ostatní partneři přirozeně začnou klást nepříjemnou otázku: kde končí maďarská diplomacie a kde začíná ruský informační zisk?

Slovo „špionáž“ je právně těžké. Politicky ale sedí jiné slovo: kolaborace zájmů

Je důležité držet přesnost. Ve veřejně dostupných materiálech nevidím soudní důkaz, že by byl Péter Szijjártó usvědčen ze špionáže pro Rusko. Takto tvrdé tvrzení proto nelze psát jako hotovou věc. Jenže stejně důležité je neuhnout před podstatou. Jestliže ministr pravidelně komunikuje s Lavrovem kolem citlivých evropských jednání, čelí důvodným otázkám o uniklých informacích, působí v systému zasaženém ruskými hackery a současně politicky blokuje zásadní kroky proti Moskvě, pak už nejde jen o „odlišný názor na válku“. Jde o chování, které objektivně pomáhá ruským zájmům a rozkládá jednotu Západu zevnitř. To samo o sobě představuje mimořádně tvrdou politickou obžalobu.

Právě v tom spočívá nebezpečí Szijjártóova případu. Klasického špiona si lidé představují jako muže se šifrou v kapse. Moderní poškozování spojeneckého prostoru ale často vypadá jinak. Někdy ho nese politik s diplomatickým pasem, s mandátem členského státu a s veřejnou obhajobou, že jen „vede dialog“. Jenže dialog přestává být dialogem ve chvíli, kdy jedna strana dostává přístup, který jí dává výhodu proti celému bloku. A přesně to je podezření, které se dnes kolem Szijjártóa vznáší.

Proč by to mělo zajímat i Česko

Pro Česko to není cizí maďarský problém. Pokud se potvrdí, že Budapešť dlouhodobě fungovala jako nespolehlivý článek při sdílení citlivých informací, dopad pocítí i ostatní státy regionu. Každá oslabená důvěra uvnitř EU a NATO zvyšuje cenu koordinace, komplikuje společnou politiku vůči Rusku a nutí spojence vytvářet užší, uzavřenější formáty. To znamená méně otevřené debaty, méně sdílení a více podezření. Pro střední Evropu, která je bezpečnostně závislá na pevných aliancích, jde o špatnou zprávu. A pokud k tomu přispívá právě šéf maďarské diplomacie, pak nejde jen o maďarskou ostudu. Jde o regionální bezpečnostní problém.

Největší škoda neleží v titulku, ale v rozbité důvěře

Pétera Szijjártóa dnes nelze bez rozsudku označit za usvědčeného ruského špiona. Lze ale velmi přesvědčivě říct něco jiného: že kolem jeho osoby vznikl soubor událostí, který vypadá jako učebnicové selhání ministra země, jež má být součástí jednotného západního prostoru. Uniklé hovory, přiznané kontakty s Lavrovem, obavy spojenců, ruské hacky na jeho ministerstvu a soustavné blokování tvrdší evropské linie vůči Kremlu dohromady vytvářejí obraz politika, který důvěru nechrání, ale spotřebovává. A v čase války na Ukrajině je právě důvěra jednou z nejcennějších strategických komodit, které Evropa má.

Čtěte dále:

• Česko zrychluje, Maďarsko přešlapuje: nový „CEE Macro Update“ ukazuje rozcházející se výkonnost regionu
• Podvod na voliče? Babiš kdysi tlačil na Fialu kvůli drahým palivům. Dnes jeho vláda pouze monitoruje a vyčkává
• Nafta už v Česku naráží na 50 korun za litr. Vláda zatím hlavně mluví, zatímco řidiči platí
• Vláda nakonec udělala to, co týdny odmítala. Po měsíci poslechla ODS a snízila spotřební daň na pohonné hmoty
• Babiš mluví o desetikorunové marži. Data Aleny Schillerové ale ukazují dvě až tři koruny na litr