Hluk místo závazků. Česko letos dvě procenta na obranu nedá a Vondráčkův útok na ČT to nezakryje

Délka článku: 7 minutes

Česká vláda letos nesplní základní alianční laťku dvou procent HDP na obranu. Neříká to jen opozice nebo prezident Petr Pavel. O víkendu to přiznal i sám premiér Andrej Babiš, když uvedl, že podle hodnocení NATO dosáhnou české obranné výdaje letos jen 1,78 procenta HDP. Právě proto působí o to křečovitěji, když se představitelé ANO rozčilují na novináře České televize za to, že tuto nepříjemnou realitu pojmenovávají. Jestli vláda závazek neplní, pak problém neleží v otázce reportéra. Problém leží v číslech, která už teď vypadají pro Česko špatně.

Samotný rámec je přitom dávno jasný. NATO od summitu ve Walesu pracuje s hranicí minimálně dvou procent HDP na obranu jako se základním ukazatelem politické vůle a důvěryhodnosti spojenců. Po haagském summitu z roku 2025 se navíc debata posunula ještě výš: spojenci mají předkládat věrohodnou cestu k 3,5 procenta HDP na jádrové obranné výdaje a dalších 1,5 procenta na související bezpečnostní investice do roku 2035. V takové chvíli nevypadá české letošní klopýtnutí jako drobná účetní odchylka. Vypadá jako nepříjemný signál, že vláda nezvládá ani starou laťku ve chvíli, kdy se Aliance baví o nové.

Vláda si napsala rozpočet pod dvěma procenty a zbytek domalovala bokem

Tvrdá fakta jsou ještě méně pohodlná než politické výroky. Revidovaný rozpočet Babišovy vlády počítá pro ministerstvo obrany s 154,8 miliardy korun, tedy zhruba 1,73 procenta HDP. To není opoziční interpretace, ale údaj, který popsala Reuters i Česká televize. Kabinet se sice hájí tím, že celkově má na obranu a „obranně relevantní“ výdaje připraveno kolem 2,06 až 2,1 procenta HDP, jenže právě tady vzniká spor: do této sumy zahrnuje i položky typu dopravní infrastruktury, které NATO nemusí uznat jako obranné výdaje v užším smyslu. Když se tedy vláda chválí, že „jsme nad dvěma procenty“, nepopisuje pevný alianční výsledek. Popisuje vlastní, výrazně kreativnější metodiku.

Tato kreativita už navíc narazila i u lidí, kteří jinak s varováními neplýtvají. Americký velvyslanec Nicholas Merrick v březnu řekl, že současné základní výdaje na obranu budou činit přibližně 1,8 procenta HDP a že by se Česko s takovým číslem mohlo propadnout mezi alianční státy s nejnižšími výdaji. Prezident Petr Pavel pak tento týden šel ještě dál: prohlásil, že Česko neplní nejen výdaje na obranu, k nimž se v NATO zavázalo, ale ani vojenské kapacity, které slíbilo zajistit pro společnou obranu. A dodal větu, kterou by si vláda měla vyvěsit nad jednací stůl: kdyby takto postupovali všichni spojenci, kolektivní obrana by přestala fungovat.

Vondráčkova obrana vlády působí ostře, ale realitu nemění

Do této situace vstupuje Radek Vondráček se svou tvrdou obranou kabinetu. Už v únoru v debatě pro Český rozhlas Plus tvrdil, že letošní rok je „do jisté míry přechodný“, že vláda musí nejdřív „zkonsolidovat Česko“ a že současný rozpočet představuje „maximum možného“. To je legitimní politická pozice. Zároveň je to ale pozice, která přiznává prioritu jinde než u obrany. Nejde tedy o nedorozumění. Jde o vědomé rozhodnutí vlády, že bezpečnost letos nepostaví na špičku rozpočtových priorit. A právě to je v přímém rozporu s pozdějším rozhořčením, když novináři nebo opozice řeknou nahlas, že Česká republika své alianční závazky neplní.

Když pak Vondráček v březnové Nedělní debatě ČT čelil otázce Martina Řezníčka, zda nenastal čas otevřeně říct veřejnosti, že bude potřeba dát na obranu víc, odpověděl, že vláda chce výdaje navyšovat „rozumně“ a že je nutné nejprve určit, na co mají peníze směřovat. Kritiku z opozičních lavic přitom odbyl jako demagogii. Jenže právě tady se vládní obrana láme. Jestliže kabinet dobrovolně schválil rozpočet pod dvěma procenty a odmítl návrhy na navýšení obranných výdajů, pak už nestačí mluvit o rozumnosti. V té chvíli už vláda nevede spor o styl. Vede spor o to, zda plní vlastní spojenecký slib.

Nejtvrdší na celé věci je, že kabinet nakonec rozmetal vlastní rétorickou obranu sám. Premiér Babiš teď veřejně říká, že podle hodnocení NATO bude Česko letos na 1,78 procenta HDP. Jinými slovy: to, co vláda ještě před týdny relativizovala, už dnes potvrzuje jejím vlastním hlasem i její předseda. Útok na moderátora, nervózní tón v debatě nebo řeči o manipulaci proto dnes působí ještě prázdněji. Vláda už totiž nečelí jen kritice zvenčí. Čelí vlastním číslům a vlastním přiznáním.

Nejde jen o procento. Jde o důvěru, kapacity a postavení Česka v Alianci

V obraně se přitom nehraje o kosmetiku. Reuters upozornil, že Česko může čelit nepříjemným otázkám už na červencovém summitu NATO v Ankaře. Aliance dnes navíc neposuzuje jen samotný podíl výdajů na HDP, ale i věrohodnost plánů, schopnost plnit stanovené kapacity a tempo, s jakým jednotlivé země posilují armádu a obranný průmysl. Právě proto Petr Pavel mluví nejen o penězích, ale i o nesplněných schopnostech pro kolektivní obranu. A právě proto je vládní argumentace, že „hlavní jsou schopnosti, ne procenta“, poloviční. Bez peněz se schopnosti nevybudují, bez plánování se nenakoupí technika a bez důvěry spojenců se nedrží bezpečnostní záruky pohromadě.

Vláda si samozřejmě může stěžovat, že metodika NATO neuznává všechno, co by ona sama do obrany ráda započítala. Může vysvětlovat, proč do „bezpečnostních“ výdajů zahrnuje i silnice nebo jiné infrastrukturní položky. Jenže to je právě jádro problému, ne jeho řešení. Základní alianční benchmark se netvoří podle toho, co se hodí domácí koalici do tiskové zprávy. Tvoří se podle společně dohodnutých pravidel. Jakmile premiér sám řekne, že NATO letos vidí Česko na 1,78 procenta HDP, spor v zásadě končí. Pak už nezbývá než přiznat, že vláda základní závazek nesplní, nebo otevřeně říct, že jí na jeho splnění letos nezáleželo dost. Obojí je politicky nepříjemné. Ale obojí je poctivější než křik na novináře.

Vondráčkův tón je vedlejší. Skandál je jinde

Kritický závěr proto míří přímo na vládu Andreje Babiše. Česká republika letos podle vlastních vládních čísel pro jádrovou obranu míří k 1,73 procenta HDP. Podle premiérova aktuálního tvrzení NATO vidí český výsledek na 1,78 procenta. Prezident mluví o neplnění závazků k obraně i kapacit. Americký velvyslanec varoval před pádem mezi nejslabší alianční plátce. A Radek Vondráček mezitím vysvětluje, že hlavní je konsolidovat stát a utrácet „rozumně“. To všechno dohromady nevytváří obraz vlády, která čelí nefér mediálním otázkám. Vytváří to obraz vlády, která letos obranu odsunula, a když na to někdo upozorní, reaguje podrážděněji, než by si tak vážné téma zasloužilo. Hlasitost ale NATO neobměkčí. Arogance nedoplní chybějící miliardy. A útok na reportéra z Česka zodpovědného spojence neudělá.