Do finále volby Rady ČT postoupila stará sestava i nové politické kontakty. Sněmovna si koleduje o další kolo tlaku na veřejnoprávní televizi

Délka článku: 9 minutes

Volba do Rady České televize vstoupila do rozhodující fáze a výsledek předvýběru neuklidňuje. Sněmovní mediální výbor 1. dubna zúžil seznam uchazečů z 36 na 18 finalistů, z nichž plénum Poslanecké sněmovny zvolí šest nových radních. Do dalšího kola se dostali i čtyři současní nebo nedávní členové rady Pavel Matocha, Luboš Xaver Veselý, Roman Bradáč a Jiří Šlégr. Právě jejich návrat nebo posílení podobně laděného křídla by mohly znovu proměnit radu z kontrolního orgánu v nástroj politického tlaku na Českou televizi.

Do finálové volby postoupili Marek Vích, Daniel Herman, Stanislav Berkovec, Martin Chalupský, Tomáš Netík, Pavel Matocha, Lucie Plíšková, Jiří Baumruk, Roman Bradáč, Petr Jahn, Giuseppe Maiello, Jiří Šlégr, Luboš Xaver Veselý, Petr Brozda, Aleš Erber, Milan Fric, Anna Koller a Richard Medek. Nejvyšší podporu ve výboru získali Marek Vích se 16 hlasy a Daniel Herman s 15 hlasy. Výbor zároveň vyřadil například Tomáše Etzlera, Hynka Čermáka nebo Tomáše Řeháka, zatímco Jakub Jíra a Petr Hampl také neuspěli. Už samotné složení osmnáctky ukazuje, že do dalšího kola nepostoupila jen odborná jména, ale i silně politizované a konfliktní figury.

Tahle volba nerozhoduje o detailech. Rozhoduje o tom, kdo bude držet ruku na řízení ČT

Rada ČT není kulisa ani čestný klub. Podle oficiálních informací České televize jde o orgán, jímž veřejnost kontroluje činnost ČT. Rada má 18 členů, které volí a odvolává Poslanecká sněmovna a Senát, a do její působnosti patří mimo jiné dohled nad hospodařením či jmenování a odvolávání generálního ředitele. Když se tedy rozhoduje o šesti křeslech najednou, nejde o personální drobnost. Jde o zásah do mocenské architektury instituce, která má zůstat veřejnoprávní a nezávislá právě proto, aby neplnila vůli momentální parlamentní většiny.

Právě proto je letošní volba citlivější než běžný obměňovací cyklus. Rada umí být zákonným dozorcem, ale v minulých letech se ukázalo, že umí fungovat i jako páka na management a na celkové klima v televizi. INFO.CZ to v aktuální glose pojmenovalo přímo: v posledních letech se tento klíčový orgán stal i prostředkem politického nátlaku. Kritický pohled na výsledek předvýběru tak nestojí na hysterii, ale na zkušenosti. Kdo dnes podcení složení rady, může se za pár měsíců divit, že se znovu nevede debata o kvalitě programu, ale o tom, kdo koho v ČT tlačí ke zdi.

Nejde jen o jména. Jde o návrat skupiny, která už jednou posunula radu za hranu

Největší varování představuje postup čtveřice Matocha, Veselý, Bradáč a Šlégr. Lupa připomíná, že všichni čtyři patřili ke skupině radních, která v listopadu 2020 hlasovala pro později soudem zrušené odvolání Dozorčí komise Rady ČT. Seznam Zprávy k tomu doplňují, že televizi tím vznikla škoda až čtyři miliony korun. To není stará kosmetická vada v životopise. To je zcela konkrétní historická zkušenost s tím, jak tato část rady nakládala se svou mocí. Pokud právě tito lidé znovu projdou do finální volby a uspějí, Sněmovna tím neotevírá novou kapitolu. Spíš znovu otvírá starou a problematickou.

Ještě ostřeji to pojmenovaly odbory. Odborová organizace OS MEDIA 31. března vyzvala poslance, aby zabránili návratu těch, kteří podle ní v roce 2020 porušením zákona způsobili České televizi škodu a dodnes ji odmítají uhradit. Odbory zároveň uvedly, že lidé, kteří prokazatelně porušili zákon, nesplňují základní podmínky pro výkon funkce člena Rady ČT. Je fér dodat, že jde o stanovisko jedné zájmové strany, nikoli o soudní verdikt nad všemi kandidáty. Politický význam té výzvy je ale velký: samotní zaměstnanci veřejnoprávních médií veřejně signalizují, že část finalistů považují za hrozbu, nikoli za pojistku stability.

Výbor neposlal dál jen „kritiky ČT“. Poslal dál i model, který chce televizi víc zpolitizovat

Kritika výsledku nespočívá jen v návratu starých jmen. Podstatné je i to, jaké názory někteří finalisté do dalšího kola nesou. Seznam Zprávy upozornily například na bývalého poslance ANO Stanislava Berkovece, který na slyšení uvedl, že by se mu líbil model, v němž by kandidáty do Rady ČT přímo nominovaly politické strany. To není nevinný nápad na procedurální úpravu. To je koncept, který by z rady udělal ještě viditelnější prodlouženou ruku stranické politiky. Veřejnoprávní televize by tím nezískala větší důvěru. Získala by jasnější stranické razítko.

Vedle toho stojí i jiná skutečnost: výbor nepostavil do finálové osmnáctky jen profesionály s hlubší znalostí mediální správy, ale směs bývalých politiků, profesionálních radních, aktivistických nominací i lidí, kteří do veřejné debaty vstupují z velmi různých pozic. To samo o sobě ještě nemusí být diskvalifikace. Rada má odrážet pluralitu. Problém vzniká ve chvíli, kdy pluralitu přebije politická účelovost a kdy začnou převládat kandidáti, od nichž se čeká spíš poslušnost k mocenskému zadání než skutečně nezávislý výkon funkce. A právě tento dojem letošní předvýběr posiluje.

Ano, mezi finalisty jsou i solidní jména. To ale špatný trend neruší

Bylo by nepoctivé tvrdit, že všech 18 postupujících představuje stejný problém. Marek Vích získal jednomyslnou podporu výboru a do finále šel jako nejúspěšnější kandidát. Daniel Herman patřil také k nejlépe hodnoceným. V seznamu jsou i lidé s mediální nebo manažerskou zkušeností, u nichž nelze automaticky předpokládat, že do rady přijdou dělat politickou službu. Právě to ale dělá výsledek ještě závažnějším. Riziko neleží v tom, že by mezi finalisty nebyl nikdo solidní. Riziko leží v tom, že vedle solidních jmen bez potíží prošla i sestava, která už dřív ukázala ochotu využívat radu velmi tvrdě a velmi politicky.

Jinými slovy: problém není v pluralitě kandidátů, ale v rozložení sil, které může z finálové volby vzejít. Seznam Zprávy uvedly, že podle jejich informací je pravděpodobné, že čtveřice Matocha, Veselý, Bradáč a Šlégr ve finální volbě uspěje a doplní ji dvě nová jména. Pokud by se to stalo, kritici současného fungování televize by mohli v radě získat většinu. Právě tahle možnost dělá z letošního hlasování mnohem víc než jen personální soutěž. Dělá z něj referendum o tom, zda Sněmovna chce radu jako kontrolu veřejné služby, nebo jako mocenský nástroj proti ní.

Kdo nepostoupil, je stejně důležité jako to, kdo postoupil

Výsledky předvýběru ukázaly i opačnou stranu mince. Neuspěli například Tomáš Etzler a Hynek Čermák, kterým podle ČTK a České noviny chyběl k postupu jediný hlas. Neprosadil se ani Tomáš Řehák, dosavadní člen rady. Naopak postup si zajistila část kandidátů, kteří jsou vnímáni jako blízcí tvrdší, konfliktnější a výrazně političtější linii. Takové síto samozřejmě ještě není finálním rozhodnutím. Přesto hodně vypovídá o preferencích mediálního výboru a o tom, jaké typy hlasů chce pustit k dalšímu rozhodování.

Tento kontrast je pro kritický pohled zásadní. Výbor totiž mohl vyslat jiný signál: že po turbulentních letech chce do rady víc odborného klidu, méně ideologických válek a méně jmen, která s sebou nesou staré spory. Místo toho poslal do dalšího kola i ty kandidáty, jejichž jména už sama o sobě vyvolávají obavy, že kolem České televize znovu vznikne prostředí permanentního mocenského konfliktu. To je legitimní politická volba. Z hlediska veřejného zájmu je to ale velmi riskantní volba.

Druhé kolo už není technická procedura. Je to test, co chce vláda s ČT udělat

Tahle volba přichází ve chvíli, kdy Česká televize čelí nejen personálním tlakům, ale i širší politické nejistotě. INFO.CZ upozorňuje, že rada rozhoduje v době, kdy je ČT finančně a politicky mimořádně exponovaná. Právě proto má personální složení rady větší dopad než v klidnějších letech. V normální době může špatný radní způsobit hluk. V napjaté době může špatně složená rada změnit strategii celé instituce, její vnitřní atmosféru i vztah vedení k redakcím.

Sněmovna proto dnes nerozhoduje jen o šesti jménech. Rozhoduje o tom, zda veřejnoprávní televize dostane radu, která bude hlídat zákonnost a stabilitu, nebo radu, která bude znovu produkovat konflikty, podezření z politického zadání a tlak na management. Kritický pohled na postupující osmnáctku není útokem na demokracii. Je to obrana principu, že veřejnoprávní médium nesmí být kořistí většiny, která si zrovna usmyslí, že ho přeuspořádá k obrazu svému.

Seznam finalistů je varování, ne formalita

Kdo tedy postoupil do „druhého kola“ volby Rady ČT, už víme přesně. Mnohem důležitější je ale to, co ten seznam znamená. Výbor pustil dál jak respektovanější a odborněji čitelná jména, tak kandidáty, kteří už jednou pomohli proměnit radu v centrum destruktivního střetu, nebo kandidáty, kteří chtějí roli politiky v radě ještě posílit. Pokud plénum z této osmnáctky skutečně vybere sestavu, která vrátí do čela starý mocenský blok, nebude možné tvrdit, že šlo o nešťastnou náhodu. Půjde o vědomé rozhodnutí, že Česká televize má znovu žít pod větším politickým tlakem. A právě proto je dnešní seznam finalistů spíš varováním než běžnou parlamentní procedurou.

Čtěte dále:

• Ministr kultury Klempíř otočil u poplatků pro ČT. Vláda slibovala úsporu pro lidi, plán ale stále nemá
• Učitel a starosta, který spustil petici proti Okamurovu projevu: kdo je Antonín Kolář a proč se rozhodl nemlčet
• Václav Moravec končí v České televizi. Jeho odchod otevírá otázku, kam vláda tlačí veřejnoprávní média
• Poslední kapitola Stranger Things: pátá řada startuje, co všechno víme
• ČT odmítá část Moravcových tvrzení. Moderátor i dramaturgyně kritiku vracejí