Vláda schválila novelu civilního řízení. Ochranu proti šikanózním žalobám doplní dražší odvolání proti státu a tvrdší pravidla pro odškodnění

Délka článku: 9 minutes

Vláda v pondělí 23. března schválila návrh zákona čj. 1037/25, který mění občanský soudní řád, zákon o soudních poplatcích a zákon o odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci. Vyplývá to z oficiálních výsledků jednání vlády. Úřad vlády zároveň upozornil, že zveřejněné výsledky mají informativní charakter a právně závazná jsou až oficiálně publikovaná usnesení. Politicky ale už teď platí jedno: kabinet tento balík poslal dál jako schválený vládní návrh.

Na první pohled působí novela rozumně. Ministerstvo spravedlnosti ji staví hlavně na transpozici evropské směrnice proti takzvaným SLAPP žalobám, tedy strategickým žalobám, které mají zastrašit novináře, aktivisty, akademiky nebo další lidi zapojené do veřejné debaty. Předkládací zpráva výslovně uvádí, že hlavní část změn míří právě do občanského soudního řádu a má zavést ochranu před zneužívajícími žalobami, možnost zastoupení právnickou osobou, institut jistoty na náklady řízení i další procesní záruky.

Jenže právě tady začíná problém. Vláda totiž pod jeden politicky dobře prodejný obal schovala i dvě změny, které už tak líbivě nepůsobí. První zavádí nový soudní poplatek za odvolání ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Druhá výslovně doplňuje do zákona, že nárok na náhradu škody nemá ten, proti komu bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení. Jinými slovy: kabinet spojuje ochranu veřejné debaty s tvrdším přístupem k lidem, kteří se soudí se státem.

Dobrá zpráva: stát konečně reaguje na šikanózní žaloby

Samotná část proti SLAPP žalobám dává smysl. Návrh zavádí nové paragrafy 197 a 198 občanského soudního řádu. Ty dopadají na žaloby a návrhy na předběžná opatření, které někdo podá kvůli výkonu svobody projevu, práva na informace, svobody vědeckého bádání a umělecké tvorby, petičního, shromažďovacího nebo sdružovacího práva, pokud se věc týká veřejného zájmu. Soud má takové žaloby projednat přednostně. Žalovaný se může nechat zastupovat právnickou osobou zaměřenou na ochranu těchto práv a soud může žalobci na návrh žalovaného uložit jistotu na náklady řízení; pokud ji žalobce nesloží, soud řízení zastaví.

To je krok správným směrem. Důvodová zpráva otevřeně říká, že český právní řád dosud neobsahoval specifická pravidla zaměřená přímo na SLAPP žaloby a že nové nástroje mají chránit účast veřejnosti ve věcech obecného zájmu. Ministerstvo popisuje tyto žaloby jako prostředek šikany a zastrašování, který často míří na novináře, nevládní organizace, oznamovatele, odbory nebo akademiky. V tomto bodě novela reaguje na reálný problém a dohání evropský vývoj.

Kabinet navíc po připomínkách doplnil i možnost, aby soud přiznal žalovanému právo zveřejnit rozsudek na náklady neúspěšného žalobce, pokud soud dospěje k závěru, že žalobce vedl řízení ve zneužívajícím úmyslu. To je důležitý signál: nejde jen o technické odmítnutí šikany, ale i o reputační následky pro toho, kdo soud zneužije. Předkládací zpráva výslovně uvádí, že právě tato sankce do návrhu přibyla po připomínkách, které upozornily na slabost původního znění.

Špatná zpráva: vláda si pod ochranou svobody projevu přibalila i nové břemeno pro lidi, kteří žalují stát

Nejostřejší kritiku si zaslouží druhá část balíku. Novela totiž nově zavádí soudní poplatek za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci. Týká se to nezákonných rozhodnutí, vazby, trestu, ochranného opatření i nesprávného úředního postupu. Důvodová zpráva uvádí, že výše poplatku bude 2 000 korun a že ministerstvo tím „zaceluje dosavadní zákonnou mezeru“.

Formálně to zní nevinně. Prakticky ale vláda posílá velmi nepříjemný vzkaz: když se občan soudí se státem kvůli škodě, kterou mu stát způsobil, a neuspěje v prvním stupni, za přezkum rozhodnutí si nově připlatí. Ministerstvo tvrdí, že 2 000 korun nepředstavují nepřiměřenou bariéru a že poplatek odpovídá částce za podání žaloby i dovolání. Jenže právě v tom spočívá spor. U běžného sporu mezi soukromými osobami lze poplatkovou logiku ještě obhájit. U sporů, kde jednotlivec vymáhá náhradu za pochybení veřejné moci, už stát nevystupuje jako neutrální správce systému. Vystupuje jako žalovaný, který si současně nastavuje cenu za odvolání proti vlastnímu selhání.

Tahle změna může dopadnout hlavně na lidi, kteří už nesou náklady dlouhého sporu, právního zastoupení a nejistého výsledku. Právě u žalob proti státu často nejde o luxusní litigaci, ale o situace, kdy člověk řeší nezákonnou vazbu, špatný úřední postup nebo jiné zásahy veřejné moci. V takové chvíli vláda nepůsobí jako garant práva na spravedlivý proces. Působí jako správce pokladny, který si chrání rozpočet tím, že zvedne cenu za další instanci. To je politicky i hodnotově problematické, i když to důvodová zpráva balí do technického jazyka o „jednoznačnosti“ a „souladu s nálezy Ústavního soudu“.

Ještě citlivější je zásah do odškodnění při promlčeném trestním stíhání

Třetí část novely mění zákon č. 82/1998 Sb. velmi přímo. Do § 12 odst. 1 písm. b) vkládá slova, podle nichž právo na náhradu škody nemá ten, proti komu bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení. Platné znění s vyznačenými změnami ukazuje, že stát chce tento výlukový důvod napsat do zákona výslovně, nikoli ho jen nechávat na vývoji judikatury.

Ministerstvo tento krok opírá o rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Machalický proti České republice. Důvodová zpráva správně připomíná, že ESLP neřekl, že každý, jehož trestní stíhání skončí promlčením, má automaticky dostat odškodnění. Soud ale kritizoval to, že civilní soudy v odůvodnění přisuzovaly stěžovateli vinu, aniž ho pravomocně odsoudily, a tím porušily presumpci neviny. Ministerstvo na to reaguje tak, že chce výluku na odškodnění výslovně zapsat do zákona.

A právě tady je důvod k ostré kritice. Vláda si z rozsudku o presumpci neviny bere hlavně tu část, která jí rozpočtově vyhovuje. Místo aby soustředila energii na přesnější standardy soudního odůvodňování a na ochranu lidí před tím, aby je stát bez odsouzení veřejně označoval za pachatele, fixuje do zákona tvrdší bariéru pro odškodnění. Důvodová zpráva sice dodává, že přísná aplikace presumpce neviny by mohla vést i k odškodnění „skutečných pachatelů“, ale právě to je argument, který ve státě založeném na právu vyžaduje mimořádnou opatrnost. Pokud někdo není pravomocně odsouzen, stát by měl velmi pečlivě zvažovat, kdy a jak mu nárok na kompenzaci odepře.

Vnitřní slabina novely: sankce proti silným žalobcům mohou zůstat slabé

Novela navíc nevzbuzuje bezvýhradnou důvěru ani v samotné anti-SLAPP části. Ministerstvo vnitra v připomínkovém řízení upozornilo, že pořádková pokuta do 50 000 korun nemusí být pro silné žalobce s dostatečnými finančními zdroji účinná, přiměřená ani odrazující. Dokonce navrhlo zvážit výrazně vyšší nebo procentuálně stanovenou sankci. Předkladatel tuto připomínku neakceptoval v plném rozsahu a místo toho doplnil možnost zveřejnění rozsudku na náklady neúspěšného žalobce. To je sice užitečný nástroj, ale finanční odstrašující efekt zůstává sporný. U mocných hráčů totiž ostuda někdy bolí méně než dobře spočítaná litigace.

Kabinet tak schválil návrh, který má jednu nespornou zásluhu a dvě problematické příměsi. Zásluhou je konečně zřetelnější ochrana proti žalobám, které míří na svobodu projevu a veřejnou debatu. Problematickými příměsmi jsou nový poplatek za odvolání ve sporech proti státu a výslovné utažení pravidel pro odškodnění při promlčeném trestním stíhání. Předkládací zpráva přitom potvrzuje, že návrh prošel připomínkovým řízením, zásadní připomínky se vypořádaly a vláda ho dostala na stůl bez rozporu. To ale neznamená, že jde o vyváženou normu. Znamená to jen, že kabinet našel administrativní shodu.

Vláda udělala užitečný krok, ale zabalila ho do cynického balíku

Celkový obraz proto nevypadá tak čistě, jak se vláda snaží naznačit. Ano, Česko potřebuje účinnější obranu proti šikanózním žalobám. Ano, evropská směrnice si říká o transpozici a stát nemá ignorovat problém, který dusí veřejnou debatu. Jenže vláda zvolila typicky český legislativní trik: do jednoho balíku vložila i opatření, která posilují pozici státu proti jeho vlastním žalobcům. Z hlediska politického marketingu je to chytré. Z hlediska důvěry v právní stát je to špatně. Ochrana svobody projevu si zaslouží čistý zákon, ne přílepek, který lidem zdraží spor se státem a v citlivé oblasti odškodnění posune váhu znovu směrem k veřejné moci.

Čtěte dále:

• Trump je jako globální demoliční koule, varují evropští bezpečnostní experti
• Vláda nastavila česká pravidla pro uhlíkové clo CBAM. Přidá firmám nové povinnosti i pokuty
• Vláda po jednání 16. února: nová hospodářská strategie, pravidla pro CBAM i zvláštní pobyt pro část Ukrajinců
• Vláda po Letné otočila. Kontroverzní zákon proti neziskovkám padá, kabinet místo něj chystá jen vyhlášku
• Češi posílají Ukrajině generátory za stovky milionů. Stát přidává deset