Sto dní Babišovy vlády: slibovala důvěru, pořádek a respekt. Zatím doručila hlavně úhyby a porušené sliby

Délka článku: 9 minutes

Vláda Andreje Babiše, kterou prezident Petr Pavel jmenoval 15. prosince 2025 a která se opírá o ANO, SPD a Motoristy, má za sebou prvních sto dní. Za tu dobu stihla prosadit rozpočet, personální změny i část programových kroků. Současně ale vyvolala největší protivládní demonstraci od roku 2019, spor s prezidentem kvůli obraně a ostré obavy o veřejnoprávní média. Sto dní tak nepůsobí jako start slibované stability. Působí spíš jako rychlý návrat starého stylu vlády, který mluví o pořádku a důvěře, ale v praxi vyrábí konflikty a nedůvěru.

To je pro Babišův kabinet vážný problém už v rovině symboliky. V programovém prohlášení vláda slíbila obnovit důvěru občanů ve stát. Zajistit spravedlivé podmínky, vládnout odpovědně a transparentně a stavět politiku na slušnosti, odpovědnosti, spolupráci a respektu. Když si člověk položí vedle těchto vět první stovku dní, dostane mnohem tvrdší obraz: vláda sice drží parlamentní většinu, ale už po třech měsících naráží na vlastní rozpory.

Slib číslo jedna: zákony mají platit pro všechny stejně. Realita: koalice nejdřív chránila své lidi

Asi nejviditelnější rozpor leží v oblasti práva a spravedlnosti. Program vlády říká, že chce právní systém bez politických vlivů a že „zákony platí pro všechny stejně“. Jenže 5. března sněmovní většina ANO, SPD a Motoristů odmítla vydat premiéra Andreje Babiše k soudu v kauze Čapí hnízdo a stejný den nevydala ani předsedu SPD Tomia Okamuru v jeho případu. Reuters připomněl, že tím Babiš zůstává chráněný před stíháním až do konce mandátu této sněmovny v roce 2029. To není drobná procesní epizoda. To je okamžik, kdy vláda začala své první sto dní ne obranou rovnosti před zákonem, ale obranou vlastního politického tábora.

Babišova koalice samozřejmě může namítat, že šlo o rozhodnutí Poslanecké sněmovny, nikoli vlády. Formálně má pravdu. Politicky je to ale výmluva. O nevydání hlasovali poslanci vládních stran, tedy stejné mocenské většiny, která se v programovém prohlášení zaklíná spravedlností a důvěryhodností státu. Když kabinet vstoupí do funkce s větou o stejných pravidlech pro všechny a současně jeho většina zablokuje soudní pokračování případu vlastního premiéra, zní řeči o důvěře ve stát okamžitě dutě.

Slib číslo dvě: zachováme nezávislost veřejnoprávních médií. Realita: první krok k jejich finančnímu oslabení

Druhá velká kolize se týká médií. Vládní program výslovně říká, že prioritou kabinetu je zachování nezávislosti České televize a Českého rozhlasu. Jenže tento týden koalice představila plán, který má ještě letos snížit jejich financování zrušením koncesionářských poplatků pro seniory, mladé lidi a firmy. Reuters zároveň uvedl, že Tomio Okamura tento krok označil za první etapu k úplnému zrušení poplatků a k přesunu financování veřejnoprávních médií pod státní rozpočet. Kritici v tom vidí pokus oslabit nezávislá média, Česká televize sama varuje, že by změna ohrozila plnění její veřejné služby, a Reportéři bez hranic mluví o návrhu, který není hoden demokratické země.

Právě tady se lámou vládní sliby nejviditelněji. Není sporu o tom, že debata o modelu financování veřejnoprávních médií je legitimní. Jenže pokud vláda slíbí zachovat jejich nezávislost a pak rozjede krok, který podle kritiků otevírá cestu k rozpočtové závislosti na státu, nejde už o běžnou politickou debatu. Jde o přímý rozpor mezi slibem a směrem, který kabinet skutečně razí. A není náhoda, že právě obavy o veřejnoprávní média patřily mezi hlavní důvody demonstrace na Letné, kam podle organizátorů přišlo kolem 250 tisíc lidí.

Slib číslo tři: odpovědné finance a návrat k vyrovnaným rozpočtům. Realita: vyšší schodek hned v prvních měsících

Třetí porušený slib leží v rozpočtové politice. V programovém prohlášení vláda píše o „návratu k vyrovnaným rozpočtům“, o státu, který „šetří na sobě – ne na lidech“, a o důrazu na transparentnost každé koruny. Jenže Babišův kabinet hned v prvních měsících přepracoval rozpočet na rok 2026 tak, že zvýšil schodek z 286 miliard korun na 310 miliard. A sám premiér teď navíc připouští, že rozpočtový deficit může v roce 2027 ještě vzrůst.

Ano, vláda může argumentovat, že se pořád drží pod tříprocentní hranicí EU a že vyšší deficit používá jako prorůstový nástroj. To ale nic nemění na základním faktu: kabinet neodstartoval mandát cestou k vyrovnanějšímu hospodaření, nýbrž cestou k vyššímu schodku. Když vláda ještě v lednu slibuje rozpočtovou stabilitu a v březnu už má schodek o 24 miliard vyšší než předchozí návrh, těžko může tvrdit, že jen naplňuje svou rozpočtovou disciplínu. Tohle není spor o ideologii. Tohle je spor o elementární konzistenci.

Slib číslo čtyři: bezpečnost, spojenecké závazky a otevřenost v obraně. Realita: škrt v obraně a účetní kouzla

Podobně ostrý střet mezi slibem a realitou vidíme v obraně. Program vlády mluví o silné a moderní armádě, o odpovědném a transparentním hospodaření v obraně a o naplňování mezinárodních závazků v NATO. Jenže rozpočet, který kabinet prosadil, podle Reuters počítá s obrannými výdaji ve výši 1,73 procenta HDP, tedy o 21 miliard korun méně než předchozí plán. Vláda sice tvrdí, že po započtení některých výdajů jiných resortů se přes dvě procenta dostane, prezident Petr Pavel i rozpočtoví hlídači ale upozorňují, že NATO takové položky nemusí uznat. Kritiku přidali i američtí představitelé.

Tady vláda neporušila jen abstraktní slib z programového dokumentu. Podkopala i vlastní tvrzení, že bude občanům otevřeně vysvětlovat, jak stát zajišťuje jejich bezpečnost. Místo jasného a důvěryhodného plánu nabídla spor o to, zda se mezi obranné výdaje mají počítat i silnice. Ve chvíli, kdy Evropu zasahuje další bezpečnostní krize a prezident mluví o velkých obavách, působí takový postup krátkozrace i nedůvěryhodně. Letná to jen potvrdila: škrty v obraně patřily mezi hlavní motivy největšího protivládního protestu posledních let.

Slib číslo pět: otevřenost, respekt a srozumitelná vláda. Realita: chaos, selektivní přístup k médiím a mlčící ministři

Babišova vláda také rychle narazila na vlastní rétoriku o respektu a otevřenosti. V programovém prohlášení mluví o slušnosti, spolupráci a respektu a v obranné kapitole výslovně slibuje, že bude veřejnost otevřeně a pravidelně informovat. Jenže podle expertů oslovených Novinkami kabinet nezvládl krizovou komunikaci kolem války na Blízkém východě, zrušil odbor strategické komunikace při Úřadu vlády i krizový informační tým ministerstva vnitra a část ministrů téměř zmizela z veřejného prostoru. Novinky zároveň připomněly, že Babiš v lednu sliboval, že „odpoví na všechno“, ale otevřené tiskové konference rychle skončily a ministr zahraničí Petr Macinka po vypuknutí války v Íránu novinářům řekl, že nemají nárok na informace, kdykoli se jim zachce.

Jinými slovy: vláda, která tvrdila, že vrátí státu předvídatelnost a důvěru, sama během tří měsíců vytvořila prostředí, ve kterém veřejnost často neví, co kabinet vlastně chystá. Bylo to vidět u poplatků pro veřejnoprávní média, bylo to vidět u zákona o neziskových organizacích a bylo to vidět i při zahraničněpolitických krizích. To není drobná komunikační vada. To je způsob vládnutí, který nejdřív vyvolá konflikt a pak teprve hledá vysvětlení.

Sto dní stačilo, aby se rozpadl obraz vlády, která „vrátí klid“

Aby bylo jasno: sto dní není dost dlouhá doba na definitivní účet celého mandátu. Je to ale dost dlouhá doba na posouzení směru. A směr je po prvních třech měsících zřetelný. Kabinet sice stihl některé body rozjet a část slibů částečně naplnit, třeba v oblasti platů nebo některých ekonomických kroků. Jenže jeho nejviditelnější politická stopa neleží v plnění programu. Leží v porušování klíčových slibů, s nimiž do úřadu nastupoval: důvěra ve stát, stejná pravidla pro všechny, ochrana nezávislosti médií, odpovědné finance a předvídatelné vládnutí.

To je i hlavní důvod, proč prvních sto dní Babišovy vlády nepůsobí jako nová etapa české politiky, ale jako starý známý model v novém složení. Hodně mluví o lidech, ale rychle chrání vlastní moc. Mluví o nezávislosti médií, ale sahá jim na peníze, o odpovědném rozpočtu, ale začíná vyšším schodkem. Mluví o bezpečnosti, ale škrtá obranu. A mluví o respektu, zatímco vztah k médiím i veřejnosti stále častěji připomíná uzavřený, centralizovaný a konflikt živící způsob vlády. Po sto dnech je to na vládu, která slibovala obnovu důvěry, překvapivě tvrdý účet.

Čtěte dále:

• Vláda po Letné otočila. Kontroverzní zákon proti neziskovkám padá, kabinet místo něj chystá jen vyhlášku
• Vláda po jednání 16. února: nová hospodářská strategie, pravidla pro CBAM i zvláštní pobyt pro část Ukrajinců
• Letná znovu zaplnila Prahu. Statisíce lidí přišly bránit veřejnoprávní média, obranu státu i demokratické instituce
• Vláda nastavila česká pravidla pro uhlíkové clo CBAM. Přidá firmám nové povinnosti i pokuty
• Vláda schválila novelu civilního řízení. Ochranu proti šikanózním žalobám doplní dražší odvolání proti státu a tvrdší pravidla pro odškodnění