Babiš a repatriační lety: zmatek, přestřelky a komunikace jako za covidu. Lidé mezitím čekají na jasné instrukce

Délka článku: 7 minutes

Repatriační lety: válka a uzávěry vzdušného prostoru na Blízkém východě postavily českou vládu před první velkou zkoušku. Premiér Andrej Babiš vsadil na repatriační lety, spolupráci s armádou a komerčními dopravci. Jenže veřejnost sleduje hlavně něco jiného: chaos v informacích, zmatky kolem plateb a styl řízení, který nápadně připomíná nejproblematičtější momenty pandemie covid-19.

Zatímco ministerstvo zahraničí řeší sloty, přeletová povolení a přetížená letiště, premiér zaplnil veřejný prostor statusy o tom, kdo kdy a kam letí. Opozice, část cestujících i někteří dopravci ale říkají, že stát opakuje starý vzorec: kdo křičí nejhlasitěji, ten „řídí“ krizi – i když informace neladí.

Krize v regionu roste. Vláda slibuje návraty, lidé chtějí hlavně jistotu

Aktuální krizi vyvolal americko-izraelský útok na Írán a následná reakce Teheránu, která v regionu omezila letecký provoz a zkomplikovala návraty turistů i lidí na pracovních cestách. V systému DROZD zůstaly podle dostupných údajů tisíce registrovaných Čechů v zemích Perského zálivu a okolí, nejvíc ve Spojených arabských emirátech a v Ománu. Ceny komerčních letenek vylétly nahoru a kapacity pravidelných linek nestačí.

Vláda rozjela mix řešení: armádní Airbusy, pronájmy u Smartwings a koordinaci s partnery v EU. Ministerstvo zahraničí zároveň vyzývá lidi, aby čekali na potvrzení místa a nejezdili na letiště bez jasných instrukcí. Na papíře to dává smysl.

V praxi ale lidé často čtou tři různé verze téže informace.

Premiér v roli dispečera. Centralizuje komunikaci na sebe a sociální sítě

Premiér Andrej Babiš v posledních dnech pravidelně oznamuje detaily repatriačních letů odlety a návraty na síti X. Píše o pronajatých strojích, o tom, kdy „dostaneme slot“, i o tom, že konzulát kontaktuje těhotné ženy, nemocné nebo rodiny s dětmi. Na první pohled působí aktivně.

Jenže krize nevyžaduje sérii statusů, ale jedno stabilní komunikační centrum: aktuální přehled letů, jasná pravidla pro místa na palubě, jednotnou informaci o ceně, kontaktní formulář a vysvětlení, co stát zaplatí a co lidem vyúčtuje později.

Kritici upozorňují, že vláda nechala informování sklouznout do režimu „kdo kdy co napsal“ – a lidé v regionu pak loví drobky v rozporuplných hláškách.

15 tisíc? Nula? Nebo jen podpis? Zmatek kolem peněz odhalil slabinu celé akce

Nejviditelnější problém vznikl kolem repatričních letů z Ammánu. Ministerstvo zahraničí poslalo přes systém DROZD informaci, že letenka vyjde zhruba na 15 tisíc korun a že cestující na check-inu podepíší závazek platby. Ve stejné linii se objevily informace i na sociálních sítích – a část příspěvků později zmizela.

Do toho vstoupil premiér a prohlásil, že lidé nic platit nebudou. Tím otevřel další otázku: proč stát mluví o ceně a podpisu, když premiér slibuje nulovou platbu?

Následoval sled oprav a protioprav, který už sám o sobě působí jako varovný signál:

• Mluvčí resortu nejdřív vysvětloval, že vybrané peníze jdou státu, pak své vyjádření korigoval a odkázal na slova ministra.
• Ministr zahraničí Petr Macinka mluvil o tom, že částka pokryje náklady, daně a pojištění a že v ní nefiguruje marže.
• Zároveň se objevily výpovědi cestujících, kteří popisovali, že nic neplatili dopředu, ale podepsali závazek.

Pro lidi uvázlé v regionu je to zásadní. Neřeší marketing. Řeší, jestli mají shánět 15 tisíc na osobu, jestli jim stát pošle fakturu, nebo jestli vše zaplatí EU.

EU může proplatit až 75 % nákladů. Vláda ale nezvládla vysvětlit, co to znamená pro cestující

Do hry vstoupil Mechanismus civilní ochrany EU. Podle premiéra a podle potvrzení z Bruselu může Evropská komise proplatit až 75 % nákladů na repatriační lety, pokud Česko nabídne kapacitu i občanům dalších členských států.

Jenže vláda nechala veřejnost tápat v tom nejdůležitějším:

• Týká se proplácení všech letů, nebo jen některých?
• Jaký rozdíl platí mezi „vládním repatriačním letem“ a „komerčním letem objednaným státem“?
• Dostane cestující účet, nebo ne?
• Pokud účet přijde, kdy a jak ho stát vymůže?

V krizi funguje jednoduché pravidlo: když stát nedokáže jasně popsat finanční režim, lidé začnou věřit tomu, kdo prohlásí nejpohodlnější variantu. Tentokrát premiér slíbil „zadarmo“. Jenže praxe se mezitím opírala o podpisy a závazky.

Reálné překážky existují. Sloty, přetížená letiště a uzavřený vzdušný prostor komplikují logistiku

Aby text zůstal férový: logistika v regionu opravdu hoří. Vláda řeší:

• časové sloty na přeplněných letištích,
• přeletová povolení nad jednotlivými státy,
• bezpečnostní doporučení a uzávěry prostoru, které ovlivňují i rozhodování aerolinek,
• svátky a administrativní zpoždění v místních úřadech.

Došlo i na situace, kdy se letoun musel vrátit nebo změnit plán kvůli přetíženému letišti. Některé skupiny cestujících uvázly na hranici, takže let neměl koho nabrat. To všechno se v krizích stává.

Jenže právě v takové situaci stát potřebuje komunikační disciplínu. Když se plán mění, vláda musí vysvětlit proč, co to znamená pro cestující a kdy dostanou další informaci.

Babiš útočí na aerolinky a opozici. Krize se mění v politické divadlo

Do zmatku přidal premiér i politickou rovinu. Ve Sněmovně ostře kritizoval Ryanair a vyzýval šéfa aerolinek, aby „poslal letadla“. Ryanair naopak argumentoval bezpečnostními omezeními a doporučeními pro repatriační lety do oblasti a odmítl, že by situaci ignoroval.

Do toho se přidala domácí politická přestřelka. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib označil komunikaci vlády za „jako za covidu“ a vyčetl premiérovi, že z vystoupení dělá cirkus. Premiér odpověděl osobními útoky a posunul spor do roviny, která s návratem lidí domů nesouvisí.

Takový styl může krátkodobě mobilizovat fanoušky. Krizi ale neuklidní. Naopak ji může zhoršit, protože odvede pozornost od klíčových informací a zatlačí úředníky do defenzivy.

Déjà vu covid: stejné chyby, jiné kulisy

Srovnání s covidem nesedí kvůli tématu, ale kvůli manýře řízení:

1. Premiér dominuje komunikaci
   V pandemii často přebíral roli hlavního hlasu a přehlušoval odborné a resortní výstupy. Teď znovu zaplňuje prostor mikromanagementem letů.
2. Rozporuplné informace běží paralelně
   Během covidu lidé sledovali, jak se pravidla mění ze dne na den. Teď sledují, jak se mění odpověď na otázku „kolik zaplatím“.
3. Opravy a mazání vyvolávají nedůvěru
   Když úřad publikuje informaci a pak ji smaže nebo „upřesní“, lidé si domyslí nejhorší variantu. V pandemii to platilo u opatření. Teď to platí u repatriací.
4. Politická hádka přebíjí servis
   Krize vyžaduje servisní komunikaci. Premiér ale znovu preferuje konfliktní tón.

Výsledek v obou případech vypadá podobně: stát vykonává reálnou práci, ale lidé jí nevěří, protože vláda ji neumí srozumitelně popsat.

Co musí vláda změnit hned, pokud nechce, aby se chaos stal značkou celé akce

Pokud kabinet chce situaci stabilizovat, potřebuje udělat několik věcí okamžitě:

• Zavést jednotnou stránku s přehledem (časové okno letů, status „plán / potvrzeno / odloženo“, instrukce pro nástup, kontakty).
• Jednou větou vymezit typy letů: vládní speciál, komerční let objednaný státem, běžná linka.
• Jednoznačně popsat financování: co platí stát, co proplatí EU, kdy a jak stát případně vyúčtuje cestujícím náklady.
• Zveřejnit priority pro místa na palubě: kdo má přednost a podle jakých kritérií.
• Udržet tón: žádné osobní útoky, žádné vzkazy aerolinkám přes parlamentní řečnický pult.

V krizi se dá odpustit zpoždění. Lidé odpustí i změnu plánu. Neodpustí ale pocit, že stát mluví třemi jazyky najednou.

Co mají dělat Češi v regionu: konkrétní kroky, které dávají smysl i uprostřed zmatku

Pokud zůstáváte v zasažených zemích, držte se několika zásad, které snižují riziko:

• Zaregistrujte se v DROZD a pravidelně kontrolujte zprávy.
• Používejte nouzovou linku ministerstva a držte se instrukcí ambasády.
• Nevyrážejte na letiště bez potvrzeného místa a bez jasných pokynů.
• Pokud jste klient cestovní kanceláře, koordinujte návrat primárně s ní.
• Sledujte i komerční dopravce, protože část linek se postupně obnovuje.

Tohle nejsou „hezké rady do článku“. Tohle je minimum, které snižuje riziko, že zůstanete na letišti bez letu a bez informací.