Zvláštní dlouhodobý pobyt: vláda posouvá registrace, ale obchází připomínky i hodnocení dopadů

Délka článku: 8 minutes

Vláda Andreje Babiše schválila nařízení, které mění pravidla a termíny registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu. Jde o režim pro vybranou část držitelů dočasné ochrany v Česku, typicky lidí, kteří sem přišli po ruské invazi na Ukrajinu. Ministerstvo vnitra popisuje změnu jako „technickou“: stát chce zopakovat proces i v roce 2026, podobně jako v roce 2025. Jenže vláda zároveň zvolila postup, který budí nedůvěru. Kabinet pustil návrh bez připomínkového řízení a bez RIA, tedy bez standardního zhodnocení dopadů regulace.

Takový krok má politickou i praktickou váhu. Stát totiž znovu nastaví síto, které rozhoduje o tom, kdo získá stabilnější pobytové oprávnění a kdo zůstane v dočasném režimu. Vláda u toho mluví o ekonomické soběstačnosti a „prověřených“ žadatelích. Zároveň ale nezveřejňuje širší analýzu, kolik lidí se do systému reálně vejde, jaké bariéry proces vytváří a jaké náklady přinese úřadům i žadatelům.

Co vláda mění: nové termíny pro zájem i registraci

Nařízení o zvláštním dlouhodobém pobytu v praxi posouvá celé „druhé kolo“ zvláštního dlouhodobého pobytu do roku 2026. Zájem mají lidé nově vyjádřit v termínu 1.–30. dubna 2026. Samotnou registraci pak vláda načasovala na 1. října až 31. prosince 2026. Účinnost změny návrh navazuje na 15. března 2026, aby stát stihl start prvního kroku v dubnu.

Ministerstvo vnitra otevřeně přiznává, že termíny posunulo kvůli prověřování podmínek a práci s daty od dalších institucí. Úřad chce mít víc času mezi sběrem údajů a samotnou registrací. To zní racionálně. Jenže vláda tím zároveň přiznává, že proces vyžaduje složitou koordinaci státu, a přesto ho pouští bez standardní veřejné debaty.

Vláda tvrdí, že jde o „technickou“ novelu, ale rozhoduje o přístupu k pobytu

Důvodová zpráva opakuje, že stát ponechá podmínky prakticky beze změny a upraví hlavně časování a rozhodná data.
Jenže právě tato „technická“ rovina má velký dopad. Nařízení totiž určuje, kdo se vůbec dostane do procesu registrace, a podle jakých dat úřady posoudí splnění podmínek. Jde o kombinaci pobytu, pojištění, příjmů, daňové disciplíny a dalších kritérií.

V roce 2025 podle ministerstva získalo zvláštní dlouhodobý pobyt více než 16 tisíc osob. To je významná skupina. Vláda proto měla mít v ruce i vyhodnocení první vlny, včetně chybovosti, kapacit úřadů, délky řízení a dopadů na trh práce a bydlení. Materiály ale takové vyhodnocení nenabízejí.

Bez připomínek a bez RIA: vláda si zvolila zkratku

Nejcitlivější část celé věci neleží v posunu termínů. Leží v tom, jak vláda návrh protlačila.

Ministerstvo vnitra samo uvádí, že návrh neprošel připomínkovým řízením a vláda neprovedla ani hodnocení dopadů regulace (RIA). Resort vnitra požádal o výjimku a předseda Legislativní rady vlády, Jeroným Tejc, výjimku schválil.

V praxi to znamená, že se k návrhu o zvláštní dlouhodobý pobyt systematicky nevyjádřily resorty, které nesou důsledky migrace v terénu: školy, obce, zdravotnictví, sociální systém, zaměstnavatelé ani organizace, které pracují s integrací. Vláda tím snižuje kvalitu rozhodnutí a zároveň si sama bere možnost říct: „podívejte, všichni jsme to prodiskutovali a víme, co děláme“.

Kabinet může namítnout, že jde o opakování už jednou spuštěného procesu. Jenže opakování neznamená automaticky správnost. Rok 2026 přináší jiné podmínky: jinou situaci na trhu práce, jiné ceny bydlení, jiné kapacity škol i jiné společenské napětí kolem migrace. Právě proto má RIA smysl.

Kdo projde sítem: ekonomická soběstačnost jako klíč a zároveň politický filtr

Nařízení stojí na filozofii, kterou ministerstvo vnitra popisuje bez obalu: zvláštní dlouhodobý pobyt má sloužit jen části držitelů dočasné ochrany. Stát ho nabízí „finančně soběstačným“ lidem, kteří splní i další podmínky. Nárok na pobyt nevzniká automaticky.

Konkrétní parametry zůstávají z předchozí úpravy. Nařízení pracuje například s minimálním ročním úhrnným příjmem ve výši 440 000 Kč a s navýšením 110 000 Kč za každou další společně registrovanou osobu.
Podklady zároveň uvádějí další kontrolní body: délku pobytu na dočasné ochraně, veřejné zdravotní pojištění bez dluhů, daňovou stopu, a také podmínku, že žadatel nepobíral humanitární dávku ve vymezeném období.

Vláda tak vytváří dvoustupňový režim. Jedna skupina získá stabilnější pobytový titul a perspektivu dlouhodobého usazení. Druhá skupina zůstane na dočasné ochraně, i když pracuje a odvádí daně, ale nedosáhne na příjmové limity nebo narazí na administrativní překážku.

Tady vzniká legitimní otázka: řeší stát integraci, nebo třídí lidi podle ekonomické výkonnosti? Ekonomická soběstačnost hraje roli v každé migrační politice. Vláda ji ale používá jako hlavní argument a současně ignoruje dopady na rodiny, které fungují, ale nevydělávají dost, protože žijí v regionech s nižšími mzdami nebo pečují o děti.

Změna rozhodných dat: drobný detail, který rozhoduje o výsledku

Návrh přepisuje rozhodná data pro posuzování podmínek. V některých bodech jde o pouhé „přetočení“ letopočtů. V jednom bodě ale ministerstvo vnitra popisuje i věcnou korekci: posune rozhodný den pro posouzení nepřetržitého pobytu na dočasné ochraně z 31. března na 1. dubna, aby se vyhnulo kolizi s procesem prodlužování dočasné ochrany.

Takové detaily rozhodují o tom, kdo „spadne“ do systému a kdo vypadne. Vláda proto měla vysvětlit, jaké skupiny změna zasáhne a jaké chybové situace se objevily v roce 2025. Materiály zmiňují úspěch 16 tisíc registrací, ale už nepopisují druhou stranu rovnice: kolik lidí systém odmítl, proč a jak fungovaly opravné prostředky.

Digitalizace přes NIA: pohodlí pro stát, bariéra pro část lidí

Proces stojí na online vyhodnocování a na elektronické identitě v systému NIA. Ministerstvo vnitra tvrdí, že pracuje s údaji, které stát už stejně zpracovává, a že nařízení účel zpracování dat dál nerozšiřuje.

Digitalizace může zrychlit práci úřadů. Současně ale vytváří bariéru pro lidi, kteří neumí pracovat s digitální identitou, nemají dostatečné zařízení, nebo se pohybují v šedé zóně jazykových a technických dovedností. Vláda má povinnost tyto bariéry popsat a nabídnout řešení. Typicky jde o kontaktní místa, asistenci v regionech a jasná pravidla pro situace, kdy systém spadne nebo když si úřady mezi sebou předají rozporná data.

V materiálech chybí plán, jak stát tyto situace ošetří. Kabinet se opět vrací k mantrám o „technické“ změně, ale nedomýšlí praktické dopady.

Vláda tvrdí, že návrh nemá dopady. Ten argument neobstojí

Podklady uvádějí, že návrh nepřináší nové dopady na státní rozpočet a že úřady vše zvládnou v rámci stávajících limitů. Zároveň dokumenty tvrdí, že návrh nevytváří nové veřejnoprávní povinnosti.

Takové věty ale působí jako účetní formalita. Každé druhé kolo registrací znamená práci pro úřady, podporu IT, komunikaci s veřejností, řešení sporů a přezkumů. I kdyby stát nepřidal „nové povinnosti“ na papíře, přidá nové povinnosti fakticky: lidé musí dodat údaje, doložit příjmy, řešit pojištění a daně v konkrétních termínech. Stát to pak musí zkontrolovat.

Pokud vláda tvrdí, že dopad neexistuje, měla by aspoň zveřejnit, kolik úředních hodin proces zabere a jaké kapacity přesměruje. Právě k tomu slouží RIA, kterou kabinet přeskočil.

Co by vláda měla doplnit, aby změna dávala smysl a nepůsobila jako politický trik

Vláda dnes stojí před volbou, jak k tématu přistoupí. Může pokračovat v režimu „zkratky“, kdy o citlivých otázkách rozhoduje bez oponentury. Nebo může doplnit transparentnost, která jí teď chybí.

Smysluplné minimum vypadá takto:

• Kabinet by měl zveřejnit vyhodnocení roku 2025: počty žádostí, důvody zamítnutí, délky procesů a chybovost.
• Ministerstvo vnitra by mělo popsat dopady na rodiny s dětmi a na lidi s nižšími příjmy v regionech.
• Vláda by měla vysvětlit, proč nepustila připomínky a proč nevznikla RIA, když jde o zásah do pobytového režimu významné skupiny lidí.
• Stát by měl doplnit plán podpory pro digitální proces a jasná pravidla pro sporné případy.

Bez těchto kroků zůstane hlavní dojem jednoduchý: vláda rozhodla rychle, protože nechtěla nepříjemné otázky.

Co bude následovat: duben jako první test důvěry

Nařízení nastavuje první klíčový moment na duben 2026, kdy lidé projeví zájem. Už tento krok prověří, zda stát zvládne komunikaci, jazykovou dostupnost a technickou podporu. Druhá fáze přijde na podzim, kdy začne registrace od října do prosince.

Vláda dnes tvrdí, že zopakuje proces „za obdobných podmínek“. To ale nestačí. V sázce stojí víc než jen administrativní kalendář. V sázce stojí důvěra, že stát umí nastavit pravidla pobytu férově, předvídatelně a s respektem k tomu, že nejde o tabulku v Excelu, ale o životy lidí, kteří už v Česku pracují, studují a platí daně.