Vláda zrušila NERV: kabinet odřízl vlastní kontrolní zrcadlo a posílil politické rozhodování o ekonomice

Délka článku: 7 minutes

Zrušení NERV schválila vláda vedená premiérem Andrej Babiš na únorovém jednání. Kabinet tím uzavřel fungování Národní ekonomická rada vlády (NERV), která dlouhodobě nabízela odbornou oponenturu k rozpočtu a reformám, a otevřel otázku, čím ji nahradí.

Vláda premiéra Andrej Babiš na jednání 9. února 2026 zrušila Národní ekonomická rada vlády. Tento poradní orgán vznikl jako prostor, kde mohli nezávislí ekonomové a experti otevřeně pojmenovat rizika pro veřejné finance a navrhovat reformy bez stranického filtru. Kabinet tak udělal krok, který sice formálně nic nezakazuje, ale prakticky snižuje ochotu vlády nechat si do ekonomiky mluvit zvenčí.

Rozhodnutí přichází v době, kdy stát řeší deficit, tlak na výdaje i politicky citlivé změny v sociálním systému. Právě v takové situaci se hodí mít vedle resortních aparátů i „druhý názor“, který vládu nešetří. Místo toho kabinet posílá vzkaz, že odbornou oponenturu nepotřebuje, nebo ji nechce slyšet.

Kdo zrušení prosadil a jak vláda rozhodnutí odůvodnila

Bod o zrušení NERV předložila na vládu ministryně financí Alena Schillerová a kabinet ho schválil. V oficiálním přehledu jednání jde o samostatné usnesení, které prošlo bez veřejně známé širší debaty o tom, čím vláda NERV nahradí.

Schillerová po jednání veřejně argumentovala tím, že vláda má vlastní experty a že NERV sloužil hlavně předchozí vládě. Zároveň zdůraznila, že kabinet nechystá zrušení Národní rozpočtová rada. To je důležitý detail: rozpočtová rada má zákonné ukotvení a hodnotí fiskální pravidla, zatímco NERV fungoval jako poradní platforma bez stejné míry „tvrdých“ pravomocí.

Vláda ale nechala bez odpovědi klíčovou otázku: proč jí nestačilo NERV prostě nevyužívat, a proč musela orgán formálně rozpustit. Když kabinet věří ve své kapacity, zrušení poradního týmu přesto vypadá jako demonstrace síly, ne jako technické zjednodušení.

Co NERV historicky dělal a proč na něm záleželo

NERV nevznikl jako marketingová nálepka. Vláda ho založila v lednu 2009 jako reakci na finanční krizi a jako expertní zázemí pro protikrizová opatření. Postupně se z něj stal prostor, kde se řešily i střednědobé reformy a strukturální problémy ekonomiky.

Výhoda takové platformy stojí na jednoduchém principu. Ministerstva často vidí svět „svým“ pohledem, protože obhajují vlastní kapitoly, priority a politické zadání. NERV umí tento obraz narušit. Dává dohromady lidi z různých škol a sektorů, kteří si mohou dovolit říct nepříjemnou větu: „Tohle nevychází“ nebo „Tady se stát zadlužuje rychleji, než přiznáváte.“

Zrušení NERV proto nepůsobí jako běžná organizační změna. Kabinet tím oslabuje mechanismus, který veřejnosti i opozici umožňoval rychle ověřit, zda vláda nepřehání sliby, neignoruje data, nebo nehledá snadná řešení tam, kde má dělat reformy.

Proč kritici mluví o chybě: vláda si zvolila pohodlnější cestu

Reakce na krok vlády přišla rychle. Bývalý premiér Petr Fiala označil zrušení za špatné rozhodnutí a upozornil, že doporučení NERV pomáhala v minulosti s reformami a se zdravějšími veřejnými financemi. Podobně se ozvali i další kritici, kteří v kroku vidí snahu zbavit se nepohodlné oponentury.

Tady nejde o to, že by NERV měl právo vetovat vládní rozpočet. Jde o politickou kulturu. Vláda, která se nebojí odborné kritiky, si poradní orgán drží, i když ji občas naštve. Vláda, která chce rozhodovat bez tření, poradní orgán rozpustí a nahradí ho loajálními interními poradci.

Kritici navíc připomínají, že NERV mohl fungovat jako brzda právě ve chvílích, kdy se kabinet dostane do pokušení „překrýt“ problém většími výdaji nebo účetními triky. V ekonomice to funguje krátce. V rozpočtu to bolí dlouho.

„Formální krok“, nebo záměrné oslabení odborné debaty?

Obhájci vlády mohou namítnout, že NERV už fakticky nefungoval. Část bývalých členů a komentátorů totiž uvádí, že rada se delší dobu nescházela a krok vlády tak jen uzavírá stav, který už nastal.

Jenže i tato verze vyznívá pro vládu nepříjemně. Když kabinet připustí, že orgán nepracoval, přiznává tím dvě možnosti:

1. Vláda se o jeho činnost nezajímala a nechala ho „dožít“.
2. Vláda o něj nestála a čekala na vhodný okamžik, aby zrušení obhájila tím, že „stejně už nic nedělal“.

V obou případech se ztrácí ochota vést otevřenou odbornou debatu pod hlavičkou vlády. A právě to je hlavní problém, ne samotné razítko na usnesení.

Co vláda ztrácí: nezávislost, transparentnost a schopnost přiznat chybu

NERV měl jednu vlastnost, kterou interní poradci nemají. Jeho členové nemají kariéru závislou na premiérovi ani na ministrovi. Když se mýlí, poškodí svou reputaci. Když mají pravdu, posílí důvěru, že stát pracuje s daty a argumenty. To zvyšuje kredibilitu i pro veřejnost, i pro investory.

Vláda, která NERV zruší, si tak dobrovolně ubírá transparentní kanál oponentury. Místo veřejné diskuze s experty zůstane tisková konference a několik politických vět. A ekonomika přitom neodpouští. Když kabinet špatně odhadne příjmy nebo výdaje, účet přijde bez ohledu na to, kolik poradců má na Úřadu vlády.

Proč se rozhodnutí týká i lidí mimo politiku

Pro běžnou domácnost může NERV působit jako vzdálená instituce. Jenže jeho doporučení se vždy promítala do věcí, které lidé cítí přímo: daně, důchody, dostupnost služeb, investice státu, zadlužení a inflace. Když vláda zúží okruh lidí, kteří smí „oficiálně“ říkat nepříjemné pravdy, zvyšuje riziko, že udělá chyby včas neodhalené.

A chyby v rozpočtu neřeší jen účetní. Řeší je pak školy, nemocnice, obce i firmy. Stát často reaguje škrtáním tam, kde to nejméně bolí politiky, ale nejvíce bolí veřejnost.

Jaký signál vysílá vláda do budoucna

Krok vlády má ještě jednu rovinu: symbolickou. Kabinet tím sděluje, že poradní orgány může kdykoli zrušit, když se mu nehodí, a že si odborný názor pořídí „po svém“. To posiluje dojem, že vláda chce mít ekonomiku pod politickou kontrolou, nikoli pod kontrolou argumentů.

Zároveň se nabízí jednoduchá otázka: pokud vláda věří ve svůj rozpočtový plán, proč se bojí institucionalizované oponentury? V demokracii není odborná kritika nepřítel. Je to pojistka.

Co bude dál: náhrada, nebo ticho

V tuto chvíli zůstává otevřené, zda vláda představí nový formát odborného poradenství, nebo zda nechá poradenství čistě na interních týmech. Některá média citují vyjádření, že kabinet spoléhá na vlastní experty a poradce premiéra a ministrů. To ale neřeší problém nezávislosti.

Pokud vláda nenabídne srovnatelně transparentní platformu, dopadne zrušení NERV jako krok, který zjednoduší život politikům, ale zhorší kvalitu rozhodování státu. Ekonomické dopady se neukážou za týden. Ukážou se v rozpočtech příštích let, v tlaku na dluh a v tom, jak rychle vláda dokáže reagovat na další krizi.

Vláda může samozřejmě tvrdit, že jí poradí „její“ lidé. Jenže stát nepotřebuje jen lidi, kteří poradí. Potřebuje i lidi, kteří si dovolí říct „ne“. A právě takové zrcadlo kabinet 9. února rozbil.