Venezuela po pádu Madura: ekonomika se otevírá, režim ne

Délka článku: 6 minutes Venezuela po pádu Madura zažívá rychlé ekonomické uvolnění: ropa míří do USA, měna se stabilizuje a investoři zkoumají nové příležitosti. Politické řízení a bezpečnostní aparát však dál drží zemi ve strachu. Prozatímní lídryně Delcy Rodríguezová chce, aby lidé získali naději. Jenže ne příliš velkou. Tři týdny po tom, co americké jednotky odvezly prezidenta Nicoláse Madura z Caracasu, jeho viceprezidentka a nástupkyně rychle rozvolňuje ekonomiku. Zároveň si ale ponechává veškerou politickou kontrolu v autoritářské zemi. S požehnáním prezidenta Donalda Trumpa začala Rodríguezová přesměrovávat venezuelské vývozy ropy z Číny do výrazně výnosnějších Spojených států. Na začátku měsíce poslala první část výnosů z těchto prodejů — 300 milionů dolarů — do domácího bankovního systému. Tím zastavila pád národní měny. Uklidnila také obavy z návratu hyperinflace. Ropa, investice a sliby „nového startu“ Rodríguezová rychle přepisuje zákony, aby přilákala zahraniční kapitál a zvýšila mzdy. Řada ekonomů proto letos čeká ve Venezuele dvouciferný růst. Prozatímní prezidentka slibuje větší transparentnost a odpovědnost. Nepřímo tím přiznává, že stát přišel v minulých letech o obrovské peníze kvůli rozkrádání. Sama přitom pro vládu pracuje už desítky let. Očekávání ekonomického „zlomu“ spustilo růst na malé caracaské burze. Zrychlil také růst cen nemovitostí. Venezuelské dluhopisy, které zůstávají dlouho v defaultu, zdražují. Investoři věří, že Rodríguezová přistoupí k restrukturalizaci dluhu. Trumpova administrativa navíc naznačuje, že může stáhnout další americké sankce. Zahraniční investoři proto posílají do Caracasu průzkumné týmy. Chtějí rychle koupit levné nemovitosti, doly i továrny. Krize je v minulých letech znehodnotila. „Očekáváme, že rok 2026 bude lepší,“ řekla padesátitříletá Rodríguezová minulý týden guvernérům a starostům v televizním projevu. „Víme, že to tak bude.“ Euforie roste, bezpečnostní stát zůstává Ekonomická euforie se šíří. Nad zemí ale dál stojí tvrdý represivní aparát. Rodríguezová zatím nedává najevo, že by ho chtěla rozebrat. Ozbrojené hlídky zastavují řidiče na silnicích v Caracasu. Kontrolují telefony. V okolí její rezidence v hustě obydlené, bohatší části východního Caracasu se objevily nové checkpointy. Vojenská kontrarozvědka tam kontroluje místní i kolemjdoucí. Vláda propustila část politických vězňů. Lidskoprávní organizace mluví o více než 200 lidech. Stovky dalších ale zůstávají ve vězení. A do cel už přicházejí noví zadržení. Opozice tomu říká venezuelské „otočné dveře“ represí. „Otočné dveře“ vězení a obvinění z terorismu Bývalý politický vězeň, Američan James Luckey-Lange, popsal v rozhovoru moment z tohoto měsíce. Dozorci prý připravovali jeho propuštění i propuštění dalších zadržovaných. Současně ale zpracovávali nově příchozí skupinu, včetně sedmnáctiletého mladíka. Prakticky všichni, včetně Luckeyho-Langeho, čelili obvinění z činů souvisejících s terorismem. Lidskoprávní skupiny říkají, že režim taková obvinění často vyrábí. Trh roste, úřady přitvrzují v zákulisí Na ekonomické straně se objevuje další paradox. Venezuelské finanční úřady opakovaně volají majitelům firem obchodovaných na burze. Požadují vysvětlení prudkého růstu cen akcií. Formálně jde o standardní dohled. V zemi, která zadržela desítky lidí kvůli údajným oslavám Madurova pádu, ale podobné telefonáty působí jako varování. Několik podnikatelů popisuje absurdní rozhovory. Úředníkům vysvětlují, proč jejich akcie rostou. Přitom nesmějí nahlas říct to, co všichni tuší: trh reaguje na pád autokrata, který nesl velký díl odpovědnosti za jeden z nejhlubších ekonomických kolapsů moderní doby. Svoboda slova se nezvedla, tabu přibývají Maduroský pád zatím nepřinesl viditelný posun ve svobodě projevu. Země dál drží média pod tvrdým dohledem. Nejméně dva známí venezuelskí novináři čelili po 3. lednu — po americkém útoku na Caracas — veřejnému napadání či hrozbám ze strany úředníků. Uvedli to lidé, kteří se na situaci podílejí. Mluvili anonymně, protože se bojí odvety. Za tabu režim považuje mimo jiné i zmínku o jménu exilové opoziční lídryně Maríe Coriny Machadové. Ta ve Washingtonu lobbuje za nové volby ve Venezuele. Atmosféra strachu, která roky svírala odpůrce vlády, se rozlévá i do okruhu lidí, kteří dřív stáli na „správné straně“. Týká se to úředníků i podnikatelů, kteří vybudovali kariéru a majetek díky osobním vazbám na Maduroskou rodinu. Čistky mezi loajalisty a přestavba armádního velení Od nástupu do čela státu Rodríguezová sesadila nebo propustila několik Maduroských věrných. Zároveň přestavěla druhou úroveň velení armády. Navenek ale dál tvrdí, že jen dočasně spravuje zemi a čeká na prezidentův návrat. Nejviditelnějším zásahem se stal pád Alexe Saaba, vlivného kolumbijského podnikatele. Spojené státy ho sankcionovaly kvůli praní peněz pro Madura. Rodríguezová tento měsíc spolupracovala s americkou armádou, aby přinutila tanker s ropou patřící Saabovi otočit zpět do Venezuely. V posledním týdnu ho navíc odvolala z vládních funkcí. Lidé z jejího okolí říkají, že prozatímní prezidentka „chodí po laně“. Chce zvýšit popularitu tím, že lidem nabídne pocit naděje po třinácti letech Maduroské vlády. Zároveň ale nechce, aby se optimismem zaplnily ulice. Podle lidí, kteří ji znají, se bojí násilné reakce polovojenských skupin loajálních sesazenému prezidentovi. Ty prý po americkém zásahu touží po odvetě. Kritici mluví o modelu „Delcyping“ Odpůrci Rodríguezové tvrdí, že absence politických ústupků nepředstavuje dočasnou vadu. Vnímají ji jako záměrný model vlády. Podle nich se prozatímní prezidentka snaží zopakovat čínskou cestu z 80. let. Tehdy Čína otevřela ekonomiku zahraničním investicím a trhu. Komunistická strana si ale udržela monopol na moc. Někteří komentátoři už proto používají přezdívku „Delcyping“, narážku na Tenga Siao-pchinga, architekta čínské liberalizace. Jenže Venezuela nemusí takový scénář zvládnout. Část lidí z vlády tvrdí, že venezuelská společnost dnes působí otevřeněji, než působila tehdejší Čína. A očekávaný boom může spustit tlak veřejnosti na větší kontrolu nad tím, kam půjdou nové ropné peníze. Závislost na USA a riziko „sovětského“ zvratu Na rozdíl od Číny stojí Rodríguezové režim na podpoře vnější mocnosti. Závisí na Spojených státech. Washington přitom může mít vlastní představu o tom, jak má Venezuela fungovat. Kombinace ekonomického uvolnění a zahraničního tlaku může zemi nasměrovat i jinam. Někteří pozorovatelé připomínají Sovětský svaz. Koncem 80. let tam otevřenější ekonomika odhalila slabiny politického systému. Posílila občany. Nakonec smetla vládu jedné strany. Rodríguezová tak sází na růst a investice. Zároveň drží pevně v ruce bezpečnostní stát. Právě tenhle rozpor teď vyvolává klíčovou otázku: chce změnit směr země, nebo jen vylepšit chod režimu, který zdědila.

Ve Venezuele se uvolňuje ekonomika. Svoboda je však zatím v nedohlednu

Advertisement:

Comments

Leave a Reply Cancel reply