Škrty americké pomoci v Afghánistánu prohlubují hlad

Délka článku: 8 minut Škrty americké pomoci v Afghánistánu zasáhly zemi v nejhorší chvíli. Zavřelo téměř 450 zdravotních center a dětská podvýživa roste na úroveň nevídanou 25 let. Komunity v odlehlých provinciích zůstávají bez péče a rodiny platí cenu ztrátami, které se nedají vzít zpět. Afghánistán se propadá hlouběji do krize. Dětský hlad dosahuje úrovní, které země nezažila 25 let. Zároveň skončil provoz téměř 450 zdravotních středisek. Americké škrty přišly náhle a tvrdě. I po stažení USA a konci války v roce 2021 posílal Spojené státy do Afghánistánu dál velké peníze. Od převzetí moci Talibanem v roce 2021 až do loňska dával Washington skoro 1 miliardu dolarů ročně. Šlo o více než třetinu veškeré pomoci, která proudila do jedné z nejchudších zemí světa. Tato podpora teď téměř zmizela po rozebrání U.S. Agency for International Development. Programy agentury dříve pomáhaly čistit krajinu zjizvenou válkou a minami, rozšiřovat skladbu plodin a držet miliony lidí nad hranou hladu. Teď se čtyři miliony dětí ocitají v riziku smrti kvůli podvýživě, uvádí World Food Program. Jde o nejvyšší číslo za čtvrt století. „Stažení USA zhoršilo situaci, která už předtím vypadala špatně,“ říká Sherine Ibrahim, bývalá šéfka afghánské pobočky International Rescue Committee. Organizace podle ní získávala tři čtvrtiny financí od americké vlády. „Žádný jiný dárce to nenahradil. A nikdo to v takovém objemu nenahradí.“ Zavřená klinika a porod, který skončil tragédií Kvůli škrtům skončil provoz téměř 450 zdravotních center. Mezi nimi i malá bílá budova ve vyprahlé vesnici Nalej. Právě tam porodila Malika Ghullami v minulých letech dvě děti v bezpečných podmínkách. Loni znovu otěhotněla, čekala dvojčata. Jenže poté, co z vesnice odešla porodní asistentka i nutriční pracovník, musela rodina v zimě převézt Ghullami po hrbolaté prašné cestě do jiného zařízení. Nejbližší klinika leží víc než hodinu jízdy daleko. Když ji ráno chytily první porodní bolesti, neměla jinou možnost. Jedno z dvojčat se narodilo mrtvé. Druhé přežilo jen několik hodin. Do příběhu mohly promluvit i další okolnosti. Ghullami ale ukazuje na jednu věc jasně: bez místní kliniky nezvládla pravidelné kontroly v těhotenství. Další matky z okolí popisují podobné ztráty. Snažily se dojet do vzdálených zařízení, často pozdě. Zdravotnice zároveň mluví o tom, že častěji ošetřují ženy, které během dlouhé cesty hodně krvácejí nebo rodí v taxíku. „Řešili naše problémy,“ říká čtyřiatřicetiletá Ghullami o týmu, který dřív pracoval v Nalej. „Teď jsme na všechno sami.“ Méně peněz, víc potřeb: návraty, vyhnání a zemětřesení Potřeby rostou, i když financování klesá. Loni vyhostily nebo násilně vrátily Írán a Pákistán dohromady přes 2,8 milionu afghánských uprchlíků. Ti se teď vracejí do komunit, které už předtím sotva zvládaly vlastní chudobu. K tomu přišla dvě silná zemětřesení v létě a na podzim. Tisíce lidí přišly o domovy, často v odlehlých údolích, kam se pomoc dostává pomalu. Mezinárodní instituce, afghánská správa i soukromé firmy se snaží díru zacelit. K americkým objemům se ale ani nepřiblíží. Situaci dál zhoršují i menší, přesto bolestivé škrty z evropských zemí. „Můžeme jim dát jen hotovost,“ říká Naimatullah Ulfat, úředník z jižní provincie Kandahár. „Jídlo, oblečení a další formy podpory, které dřív dávaly neziskové organizace, my nedokážeme zajistit. Bude to velmi těžké.“ Washington pomoc obnovuje jinde, Afghánistán nechává stranou Trump administration už znovu posílá pomoc některým zemím, které čelí krizím. Afghánistán mezi nimi nefiguruje. V U.S. Senate navíc leží návrh zákona, který by zablokoval financování humanitárních programů. Týkal by se United States Department of State i mezinárodních institucí podporovaných USA, pokud by z programů mohl mít prospěch Taliban, i nepřímo. Daikundi: ztráta kliniky znamená ztrátu kontroly nad dětským zdravím Izolovaná provincie Daikundi přišla o mnoho klinik. Centrum v Nalej fungovalo jako záchranná síť pro 850 rodin. Obyvatelé říkají, že uzavření dopadlo nejtvrději na děti. Tříměsíční Zakia zvrací od narození a její stav se zhoršuje, popisuje matka Sharifa Khawari. Několik týdnů doufala, že manžel přinese z uhelného dolu dost peněz na taxi k nejbližší klinice. Výplata ale sotva pokryje jídlo. Zavření kliniky zároveň zničilo roky pravidelného sledování, které dětem zachraňovalo životy. „Když jsem rodila já, přicházeli jsme o děti,“ říká tchyně Nik Bakht. „Člověk věřil, že mladší matky už tohle nezažijí.“ Kliniky bez personálu: zdravotnice pracují zadarmo, výživa mizí Jinde se zdravotní střediska drží v provozu jen silou vůle. Benazir Muhammadi, zdravotní sestra v klinice afghánské neziskovky MOVE v odlehlém údolí, pracovala tři měsíce bez mzdy poté, co došly americké peníze. Klinika propustila nutričního specialistu. „Zdravotní péče v blízkosti domova je naprostá nutnost,“ říká. „Když se blíží porod, nemůžete čekat.“ Hlad roste: 17 milionů lidí v akutní nouzi, sedm provincií na hraně V roce 2024 financovaly USA víc než polovinu afghánských programů pro výživu a zemědělství. Po loňských škrtech vyskočila potravinová nejistota prudce nahoru. Akutní hlad teď ohrožuje přes 17 milionů lidí, tedy 40 procent populace. Oproti loňsku jde o další dva miliony. Sedm provincií se posunulo do kategorie „kritická potravinová nejistota“, tedy poslední fáze před hladomorem, uvádí Integrated Food Security Phase Classification, systém, na který spoléhají United Nations i humanitární agentury. Před rokem se v této fázi nenacházela žádná provincie. Podvýživa mezitím zasahuje i města. Nejrychleji dopadá na nejzranitelnější, tedy na nejmenší děti, nemocné a seniory. V nutričním oddělení v Kábul ležel nedávno devítiměsíční Muhammad Ali mezi dalšími batolaty, která naříkala nebo dřímala. Dítě bylo tak slabé, že nezvládlo přijímat mléko, říká matka Karima Malikzada. Rodina často jí jen jednou denně, protože manžel vydělává málo jako domovník. Dlouhý účet: Afghánistán může v roce 2026 přijít o 5 % příjmů Afghánistán může v roce 2026 ztratit pět procent národního příjmu, protože dárci dál omezují pomoc. Vyplývá to z odhadu Center for Global Development. Výzkumníci varují před dlouhodobými dopady na děti. Podvýživa jim zpomalí vývoj a následky se potáhnou desítky let. „Jde o dopad na 20 až 30 let, ne o jednoroční rozpočtové rozhodnutí,“ říká Mohammad Mustafa Raheal, který působí na Lund University a zkoumá doručování humanitární pomoci v Afghánistánu. „Pomoc později prostě znovu nezapnete a nevymažete škody.“ Zemětřesení bez pomoci: zůstaly stany a strach Škrty ochromily i reakci na přírodní katastrofy. Měsíce po letním zemětřesení, které zabilo přes 2 200 lidí ve východním Afghánistánu, žijí rodiny bez domovů dál ve stanech. Vítr je tříští a mráz proniká dovnitř. Z dálky vypadají jako mozaika bílých teček mezi zničenými vesnicemi a kukuřičnými poli. V provincii Kunar navštívil nedávno tým International Rescue Committee vesnici Badgor. Šlo o poslední mobilní tým, který organizace udržela po škrtech. Dřív jich měla o 33 víc. Zdravotníci pod velkým slunečníkem vyšetřovali děti s horečkou, bolestí na hrudi a průjmy. Tuberkulóza přibývá. S ní roste i beznaděj. „Následky zemětřesení je tíží,“ říká psycholožka Sameena Khan Sadat mezi konzultacemi. „Myslí na to ve dne v noci, ale nemáme léky na PTSD ani na depresi.“ Omezení, tlak a přesměrování pomoci: humanitární práce naráží na zdi Humanitární organizace čelí také tvrdšímu prostředí. Taliban zakázal afghánským ženám pracovat v kancelářích OSN. Zároveň podle SIGAR přesměrovává zbylou pomoc do komunit, které ho podporují. SIGAR funguje jako nezávislá kontrolní agentura, kterou zřídil americký Kongres pro dohled nad projekty placenými z amerických peněz. „Taliban využívá všechny prostředky, včetně síly, aby pomoc směřovala tam, kam chce, a ne tam, kam ji zamýšlejí dárci,“ uvedla SIGAR ve zprávě loni. Humanitární pracovníci dodávají, že škrty omezily i samotné mapování potřeb. Za hlavní riziko dál považují návraty lidí z Íránu a Pákistánu. Na pákistánské hranici procházeli nedávno Afghánci kolem cedule OSN s nápisem „Vítejte ve své sladké zemi“. Většina kanceláří neziskovek ale zůstala zavřená. „Škrty nás zasáhly nejvíc právě ve chvíli, kdy návraty a potřeby rostly,“ říká Ahmad Shah Irshad, dozorující pracovník agentury pro uprchlíky v tranzitním centru se stovkami stanů poblíž hranice. „Nevíme, co nám rok 2026 přinese.“

V Afghánistánu zůstává po škrtech americké pomoci stopa hladu a smrti

Advertisement:

Comments

Leave a Reply Cancel reply