Síť soukromých škol v Gaze pro válečné sirotky

Délka článku: 8 minut V Gaze tiše roste síť bezplatných soukromých škol pro válečné sirotky a další děti. Školy nesou název Akademie naděje (Academies of Hope). Americký neurochirurg palestinského původu Dr. David Hasan vybudoval v jižní Gaze pět školních kampusů. Školy slouží válečným sirotkům a dětem z chudých rodin. Výuka zahrnuje upravenou vzdělávací osnovu bez obsahu velebícího násilí. Uvnitř přeplněného tábora: místo, kde se děti cítí bezpečně Uprostřed přeplněného tábora pro vysídlené Palestince v jižní Gaze vyčnívá brána s veselým plakátem červeného závodního auta. Za ní vede chodba ke komplexu stanových tříd. Zdi chodby zdobí dětské kresby, které mluví za vše. Na jedné z nich stojí oranžový a žlutý dům, zelená tráva a olivovníky. Pod obrázkem dítě napsalo: „Měl jsem dům, ale dnes nemám nic." Dvanáctiletá Raseel al-Shaerová zastavila návštěvníka a řekla mu, jaká úleva je znovu se učit vedle ostatních dětí v oblasti al-Mawasi. „Tady je bezpečno," řekla. „Žádné drony ani bomby. Nejlepší je sednout si ke stolu, vidět učitele a tabuli a znovu držet tužku." Akademie naděje: kdo za nimi stojí a jak vznikly V Gaze tiše roste síť bezplatných soukromých škol pro válečné sirotky a další děti. Školy nesou název Akademie naděje (Academies of Hope). Jejich zakladatelem je palestinsko-americký neurochirurg Dr. David Hasan. Poprvé přijel do Gazy na humanitární zdravotnické mise krátce poté, co Izrael zahájil vojenskou operaci v reakci na útok vedený Hamásem ze 7. října 2023. Od začátku roku 2024 se do Gazy nevrátil. Přesto budoval školy dál — uzavíral partnerství s humanitárními organizacemi na místě, přijímal palestinské zaměstnance přes WhatsApp a sbíral peníze. Velkou část darů přitom poskytli židovští dárci v USA a v Izraeli. Dnes navštěvuje pět kampusů v jižní Gaze přibližně 9 000 žáků prvního až devátého ročníku. Žáci se střídají ve tříhodinových blocích. Každý den dostávají teplé jídlo a přístup k lékařské a psychologické péči. Upraven násilný obsah osnov: matematika bez mučedníků, četba bez teroristů Provozovat školy v jakékoli válečné zóně představuje obrovskou výzvu. Školy v celém Pásmu Gazy se potýkají s obnovou. Dr. Hasan si však přidal další obtíže. Zrevidoval kritizované národní osnovy a aktivně bránil Hamásu ve vměšování do chodu škol. Také ověřuje, že žádný z jeho zaměstnanců nemá vazby na militantní skupiny — stejné obvinění, které Izrael vznáší vůči agentuře OSN UNRWA a některým mezinárodním humanitárním organizacím. Školy vyučují upravenou verzi osnov Palestinské samosprávy, které platí na izraelském Západním břehu i v Gaze. Z výuky však zmizely lekce démonizující Židy nebo oslavující pachatele násilí proti Izraeli. Dr. Hasan změny provedl bez souhlasu ministerstva školství Palestinské samosprávy. Ministerstvo na jeho kroky reagovalo hrozbami odvetných opatření. Mluvčí ministerstva na opakované žádosti o vyjádření nereagoval. Izrael, USA i Evropská unie dlouhodobě kritizují učebnice Palestinské samosprávy za šíření nenávisti a antisemitismu. Samospráva trvá na tom, že její školy správně vyučují palestinský nacionalismus, historii a kulturu. Konkrétní změny v osnovách jsou výmluvné. Matematický příklad srovnávající počty „mučedníků" z první a druhé intifády nahradil příklad s návštěvností fotbalového zápasu na Západním břehu. Čítankový text oslavující Dalal Mughrabi — ženu, která vedla masakr v roce 1978 a zabila 38 Izraelců, z nichž 13 byly děti — vystřídal text o průkopnické palestinské pedagožce Hind al-Husseini. A v hodinách islámských studií nahradil text o pokusu Židů zabít proroka Muhammada jiný text — o prorokově respektu vůči Židům. Hasanův tým také přidal nové týdenní hodiny „budování míru". Žáci se v nich učí toleranci, respektu k odlišnostem, zlatému pravidlu etiky a řešení konfliktů. Na videu, které pořídil školní zaměstnanec, chlapec kreslí palestinskou a izraelskou vlajku vedle sebe a říká: „Přeji si, aby už nebyly žádné války, abychom mohli žít." Napětí uvnitř škol: strach z Hamásu i otázky loajality Dr. Hasan přiznal, že jeho mírové osnovy jsou politicky citlivé. Někteří učitelé se obávají reakce Hamásu, který znovu upevňuje kontrolu nad velkou částí Gazy. Někteří zaměstnanci kvůli těmto obavám odešli nebo dostali výpověď. Dr. Hasan dokonce zvažuje instalaci kamer ve třídách, aby zajistil dodržování upravených osnov. Na sociálních sítích někteří Palestinci v Gaze zpochybňují, zda Hasanův projekt příliš nenahrává Izraeli. Jiní, znechucení Hamásem, oponují, že učit toleranci je lepší než učit děti obětovat se za věc. Nepohodlí z tématu bylo znát i při rozhovorech s pedagogy. Většina z nich nepřišla z jiných škol — buď učí poprvé v životě, nebo jsou to ředitelé v důchodu. Zdůrazňovali, že používají standardní palestinské osnovy. Když ale dostali přímou otázku, přiznali, že některé části z výuky vynechávají. Pětatřicetiletý Alaa Sabbah, který právě vedl žáky přes základní stavbu buňky, to vyjádřil jasně. „Neučíme jen vědu," řekl. „Učíme respekt, toleranci a přijímání druhých, učíme je, jak povstat jako fénix a vrátit se k životu zpod trosek. Učíme je milovat lidi a být součástí společnosti." Jak školy vznikaly: důvěra kmenových vůdců i koordinace s izraelskou armádou Když první škola otevřela loni v červenci, předal Dr. Hasan izraelské armádě souřadnice budovy v naději, že ji ochrání. V srpnu zaměstnanci obdrželi varování před izraelským útokem a budovu evakuovali. Záhy poté zasáhl letecký útok bojovníky v sousedství. Škola utrpěla jen malé škody a brzy přesídlila na nové místo. První škola měla kapacitu 200 žáků. V první den přišlo 500 dětí. „Některé neměly jídlo několik dní," řekl Hasan. „Děti byly tak nadšené — poprvé vzkvétaly. A nechtěly domů. Večer jsme je museli doslova vyhánět." Minulé léto, kdy pod izraelskou blokádou propukala podvýživa, koupil Dr. Hasan tuny mouky na černém trhu pro obyvatele Dajr al-Balahu. Získal si tak vděk místních kmenových starších a přesvědčil je, aby mu přenechali prostor pro školu. Od té doby mu vedoucí představitelé velkých rodinných klanů v Gaze pomáhají zajišťovat prostory pro další školy. „Dělali jsme to tak, že jsme si budovali důvěru," řekl. Součástí budování důvěry je i záruka, že jeho zaměstnanci nemají vazby na militantní skupiny — a to jak pro rodiny, tak pro Izraelce i dárce. Dr. Hasan uvedl, že každý zaměstnanec prošel prověrkou izraelských úřadů a kontrolou proti americkému sankčnímu seznamu. Otevřeně přiznal i to, že mezi jeho dárci jsou Izraelci. „Řekl jsem starším: ‚Spolupracuji s Izraelci,'" popsal. „Odpověděli: ‚Dokud nechtějí vymývat mozky našim dětem, nevadí nám to.'" Kdo je Dr. David Hasan: z operačního sálu do válečné zóny Dr. David Hasan, třiapdesátiletý výzkumník a profesor na lékařské fakultě Duke University v Severní Karolíně, před útokem v roce 2023 neměl s humanitární pomocí žádné zkušenosti. Ani s palestinským prostředím nebyl nijak zvlášť spjat. Narodil se v Kuvajtu palestinským rodičům pocházejícím ze Západního břehu. Ve svých osmnácti letech opustil Střední východ a odjel studovat do Texasu. V devatenácti si změnil rodné jméno Emad na David. Válka v něm probudila potřebu jednat. V prosinci 2023 byl v Gaze na zdravotnické misi. Za deset dní provedl dvacet operací, často bez anestetik nebo antiseptik. Zaznamenal na video larvy lezoucí z nezahojených ran. Každý z jeho pacientů nakonec zemřel na infekci. V dubnu se vrátil s více zdravotnickými potřebami a dosáhl lepších výsledků. Nedokázal se ale vyrovnat s tím, kolik dětí zůstává bez rodičů. Sledoval například desetiletou dívku, která okamžitě po smrti rodičů převzala péči o mladší sourozence. „Děti jsou oběti této války," řekl Dr. Hasan ze svého domu v Durhamu v Severní Karolíně. „Nerozhodovaly o ničem." Do Gazy se od dubna 2024 nevrátil, protože vzbudil podezření. Když neoperoval, prohledával nemocniční sklady a kladl otázky — snažil se zjistit, zda se v areálech nenacházejí izraelští rukojmí. Uprchl poté, co ho někdo upozornil, že ho hledají ozbrojení bojovníci. José Andrés a velké plány: 250 000 dětí do konce roku Dr. Hasan také přesvědčil slavného šéfkuchaře Josého Andrésa, zakladatele organizace World Central Kitchen, aby zajistil školní stravování a dodal lavice, lavičky a knihovny. Andrés navíc daroval Hasanovu projektu 500 000 dolarů a plánuje přidat dalších 500 000 dolarů. „Někdy mají velké problémy velmi jednoduché řešení, stačí jen někdo s nekonečnou energií, kdo nepřijme slovo ne," řekl v rozhovoru. „Snít ve velkém je v pořádku, protože Gaza potřebuje lidi, kteří to tak dělají." Šestá škola, která se chystá otevřít východně od města Chán Júnis, nabídne kapacitu pro 10 000 dětí, vysokoškolské kurzy a dokonce malou zoo. Dr. Hasan chce otevírat školy dál — jeho cílem je do konce roku sloužit až 250 000 dětem. Hlas rodičů: „Nejlepší věc, která se nám mohla stát" Pro čtyřiatřicetiletou Shireen Mohammedovou jsou školy požehnáním. „To nejlepší, co se nám kdy přihodilo," řekla. „Předtím jsme se báli pustit děti kamkoli. Teď je pro ně toto místo bezpečné a prospěšné — emocionálně, sociálně i vzdělávacím způsobem." Před třídami v al-Mawasi si devítiletá Aisha Abu Marzouqová, vysídlená z Rafáhu, přeje, aby škola přidala hřiště. Jiné stížnosti ale nemá. „Nechci odtud odejít," řekla. „Můj první den tady byl nejlepším novým začátkem života."

Školy naděje v Gaze: Síť soukromých škol Akademie naděje učí 9000 sirotků míru a toleranci

Advertisement:

Comments

Leave a Reply Cancel reply