Pět let po převratu v Myanmaru: i naděje se stala rizikem

Délka článku: 7 minut Pět let po převratu v Myanmaru se život ve velkých městech nezlepšil. Lidé v Yangonu a Mandalaji čelí inflaci, výpadkům elektřiny, nedostatku léků i síti kontrolních stanovišť. Občanská válka se drží hlavně mimo města, ale ekonomický rozklad a strach zasahují každodennost téměř všude. Od katedry k háčkování: ztráta práce i identity Když v Myanmaru skončily historické volby a země se po půl století vojenské vlády začala nadechovat, univerzitní lektorka věřila, že vzdělání rozhodne o budoucnosti. Učila s pocitem, že pomáhá formovat novou generaci. Pak ale před pěti lety v tomto měsíci generálové znovu uchvátili moc. Dnes se myanmarské vysoké školství rozpadá. Lektorka Ma Zar Chi Nway si vydělává háčkováním oblečení, drobných figurek a tašek, které prodává přes internet. „Tohle s námi udělal Myanmar po převratu,“ říká sedmatřicetiletá Zar Chi Nway, která dřív učila filozofii na prestižní univerzitě v Mandalaji. „Nejenže nám vzal práci. Vzal nám i naši identitu.“ Města bez fronty, ale s každodenní krizí V řadě venkovských oblastí Myanmaru zuří občanská válka mezi armádou a prodemokratickými silami. Obyvatelé hlavních městských center se většinou vyhnou přímému násilí. Platí za to jinou cenu. Drtí je inflace, nezaměstnanost, nedostatek zboží, každodenní výpadky elektřiny a zdravotnictví v rozkladu. V čtvrtích, kde vojáci před pěti lety potlačili protesty střelbou do hlavy, se lidé dnes soustředí na přežití. Podle bývalých představitelů svržené vlády roste užívání drog, šíří se H.I.V., přibývá pouličních přepadení i sebevražd. Mezi nejchudšími žebrají na ulicích starší ženy i malé děti. Mnohé ženy volí prostituci, i když o tom nemluví nahlas. Pět let vojenské vlády izolovalo Myanmar od velké části světa. Země se propadla mezi nejchudší a nejméně vzdělané státy v Asii. Zpráva OSN s názvem „Mizející střední třída“ uvádí, že do konce roku 2023 žila téměř polovina obyvatel pod národní hranicí chudoby. „Budoucnost země i budoucnost mladých lidí vojenské boty úplně rozdrtily,“ říká Ko Yar Zar, bývalý D.J., který strávil tři roky ve vězení za protesty proti juntě. „Před převratem měl Myanmar slibnou atmosféru. Žilo se tu s radostí. Teď to vypadá přesně opačně.“ Země, kterou armáda držela téměř pořád Myanmar fungoval jako bývalá britská kolonie do doby, než získal nezávislost v roce 1948. Většinu své moderní historie ale žil pod kontrolou armády. V roce 2010 se tehdejší generálové rozhodli zemi „otevřít“. Uspořádali volby, protože chtěli získat legitimitu. Opoziční strany hlasování bojkotovaly a vojensky podporovaná strana snadno vyhrála. Pak přišel překvapivý zlom. Nová vláda prezidenta Theina Seina, bývalého generála, povolila rozmach mobilních telefonů. Do země pustila zahraniční novináře. A v roce 2015 dovolila svobodné volby. Prodemokratická Národní liga pro demokracii zvítězila drtivě a Thein Sein předal moc pokojně. Zbylí generálové takové uvolnění nepřijali. Když prodemokratická strana vyhrála znovu i v roce 2020, armáda 1. února 2021 převzala moc a zatkla řadu čerstvě zvolených lídrů. Mnozí z nich zůstávají ve vězení dodnes. Režim „vrací čas zpět“: SIM registrace, výpadky sítí, zákaz VPN Junta se snaží otočit vývoj o deset let zpátky. Systematicky narušuje mobilní komunikaci. Cílí na sociální sítě i komunikační aplikace. Vyžaduje registraci SIM karet u úřadů. Zakázala i virtuální privátní sítě (VPN), které lidé používali k obcházení blokací. V prosinci a lednu junta uspořádala volby, ve kterých zakázala opoziční strany. Hlasovat směla jen část obyvatel z oblastí pod kontrolou armády. Vojensky podporovaná strana podle očekávání znovu vyhrála. „Generálové si vyložili, že se to za prezidenta Theina Seina pokazilo,“ říká politický analytik Richard Horsey, který dlouhá léta žil v Rangúnu. „Tahle volba znamená pokus celý proces zopakovat a opravit Thein Seinův omyl.“ Cena „korekce“: bombardování civilistů a miliony lidí na útěku Obyvatelé Myanmaru platí za tuto „korekci“ obrovskou cenu. Armáda nedokáže porazit povstalecké síly, které staví na etnických armádách i prodemokratických jednotkách. Režim proto nasazuje stíhací letouny, které získal z Ruska a Číny, a útočí i na civilní cíle. Zasahuje nemocnice, školy a chrámy. Díky podpoře z Číny armáda loni získala některé pozice zpět. Mimo jiné převzala kontrolu nad významným těžebním městem Mogok, které prosluly rubíny a safíry. Podle konzervativních odhadů zahynulo od převratu přes 7 700 civilistů. OSN uvádí, že více než 3,6 milionu lidí se přesunulo uvnitř země a dalších 1,6 milionu uprchlo do zahraničí. Odcházejí zejména mladí muži, kteří se bojí povinných odvodů. Část vysídlených míří do relativně bezpečnějších velkých měst, hlavně do Rangúnu a Mandalaje. Města pak čelí přeplnění a dalším tlakům. „Strach nahradil optimismus“: práce zmizely, plány také Život pod vojenskou vládou působí bezútěšně i pro ty, kterým se válka vyhnula. Ma Yin Min Nwe si jako teenager našla práci v jedné z mnoha rangúnských oděvních továren. Před převratem cítila, že si může vybudovat budoucnost. „Myanmar měl energii a možnosti,“ říká. „Mladí lidé věřili v lepší zítřek, podniky rostly a země se pomalu posouvala dopředu.“ Krátce poté se oděvní průmysl zčásti kvůli mezinárodním sankcím zhroutil. Mezi propuštěnými skončily stovky tisíc pracovníků, většinou žen. „Všechno se změnilo přes noc,“ říká dnes dvaadvacetiletá Yin Min Nwe. „Strach nahradil optimismus. Lidé nemluví o budoucnosti. Mluví jen o přežití. Země žije v trvalém strachu. I naděje se stala rizikem.“ Kontrolní stanoviště, zákazy cest a úplatky jako denní rutina Režim vybudoval tisíce kontrolních stanovišť na dálnicích i ve městech. Vojáci zastavují cestující a vyžadují doklady. Úřady dokážou zabránit odletu i lidem, kteří mají platný pas. Noční zákazy vycházení, které junta udržovala v Rangúnu a Mandalaji téměř pět let, zrušila teprve několik týdnů před volbami. Mnoho obyvatel popisuje i rozšířenou korupci. Policisté a vojáci podle nich požadují úplatky, aby člověk předešel zatčení kvůli drobným přestupkům i vážným obviněním. Zdravotnictví se láme: zatýkání lékařů a nedostatek léků Armáda cílí na lékaře a zdravotníky, které vnímá jako lídry odporu. Organizace Insecurity Insight, jež sleduje útoky na zdravotnické pracovníky, uvádí, že režim zatkl přes 900 zdravotníků a zabil 168. Léky na předpis se shánějí stále hůř. Pro chronicky nemocné to může znamenat smrt. Doktor Kyaw Zin, lékař a majitel lékárny v Mandalaji, říká, že provoz lékárny dnes neznamená zachraňovat životy. Znamená to vysvětlovat lidem, proč na policích chybí jejich životně důležité léky. „Pět let po převratu už se necítím jako lékař, který léčí,“ říká. „Cítím se jako svědek pomalých, zbytečných úmrtí, kterým šlo zabránit.“ Rangún stojí na místě: město bez rozvoje a s barikádami Na rozdíl od jiných velkých měst jihovýchodní Asie, kde se výstavba po pandemii zvedla, Rangún stagnuje. Panorama města se téměř nemění. Výjimku představuje nový most přes řeku Yangon, který spojuje město s předměstím Dala. O kousek dál ale stojí nedokončený kolos Yoma Central, velký realitní projekt, který od roku 2021 chátrá. Okolo policejních stanic a důležitých budov vyrostly zátarasy z ostnatého drátu. U jedné stanice v centru Rangúnu seděli policisté v maskáčích na plastových židlích a drželi na klíně automatické pušky. Nad vchodem zůstalo heslo z jiné éry: „MAY I HELP YOU.“ Umění vyměnilo přežití: tanečník vaří nudle na ulici V Mandalaji převrat obrátil naruby i život Ko Ye Yint Aunga, kdysi populárního tradičního tanečníka. Dnes se živí vařením pálivých nudlových jídel u pouličních stánků, které provozuje. Lidé ho při práci často poznávají, ale on myslí na dobu, kdy byl místní celebritou. „My, kteří jsme stáli na vrcholu tradičního umění, jsme si nikdy nepředstavili, že budeme jednou prodávat jídlo na ulici,“ říká. „Pět let po převratu už neměřím život vystoupeními. Měřím ho dny přežití.“ Školy mizí a děti ztrácejí budoucnost Zar Chi Nway, bývalá lektorka filozofie, mluví i o kolapsu vzdělávání. Podle ní přestala řada škol fungovat jako místa učení. „Učitelé utekli, schovali se nebo skončili ve vězení,“ říká. „Třídy zavřely nebo je militarizovali. Pro mnoho dětí škola prostě zmizela.“

Pět let po převratu v Myanmaru: I naděje se stala rizikem. Strach nahradil optimismus: práce zmizely, plány také

Advertisement:

Comments

Leave a Reply Cancel reply