Vláda posílá do Sněmovny tichou daňovou novelu: stát chce získat detailní data o kryptu i globálních daních

Délka článku: 6 minutes

Novela zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní rozšiřuje výměnu daňových informací a zavádí nové povinnosti pro poskytovatele krypto služeb. Změna dopadne na firmy, na rozsah sbíraných dat i na způsob, jak stát vymáhá daně.

Vláda dnes řeší novelu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, která míří na dvě citlivá témata: kryptoaktiva a sdílení údajů o dorovnávací dani velkých skupin. Kabinet ji prezentuje jako technickou povinnost vůči EU. V praxi ale jde o zásah, který může výrazně rozšířit rozsah sledování finančních toků, zvýšit administrativní tlak na firmy a otevřít otázky ochrany dat i férovosti legislativního procesu.

Co vláda schválila a proč to předkládá právě teď

Návrh připravilo Ministerstvo financí a vláda ho poslala dál s argumentem, že „jen“ doplňuje evropská pravidla. Kabinet přitom přiznává jednu nepříjemnou věc: Česko nestihlo transpoziční termín, takže země vstoupila do roku 2026 s nesplněným závazkem. To vytváří tlak na rychlé projednání.

Vláda proto tlačí na zrychlený režim. Takový postup sice může snížit riziko sporu s Evropskou komisí. Zároveň ale omezuje prostor pro kontrolu dopadů, připomínky odborné veřejnosti i standardní parlamentní debatu. U předpisu, který pracuje s citlivými osobními údaji, působí spěch jako špatný signál.

Hlavní změna: krypto pod lupou a povinné hlášení transakcí

Nejviditelnější část novely míří na trh kryptoaktiv. Zákon zavádí rámec, který nutí poskytovatele služeb spojených s kryptoaktivy a vybrané „provozovatele“ plnit nové povinnosti vůči finanční správě.

Praxe může vypadat jednoduše: burza nebo směnárna jednou ročně odevzdá souhrn převodů a směn, které provedla klientům. Ve skutečnosti ale musí nejdřív nastavit procesy, které:

• identifikují oznamované uživatele,
• přiřadí jejich daňovou rezidenci,
• seřadí a zvalidují transakční data,
• udrží auditní stopu pro případ kontroly.

Vláda tvrdí, že tím posílí výběr daní a omezí úniky. Jenže návrh zároveň ukazuje, že stát chce jít dál než „mezistátní výměna informací“ a míří i na domácí dohled. Ministerstvo financí samo popisuje varianty, které řeší, zda se mají reportovat i čeští daňoví rezidenti. Když stát sbírá data i doma, získá nový nástroj pro doměřování daní, ale také rozšíří databázi citlivých informací o občanech.

Registrace, přestupky a tvrdé sankce: malým hráčům se může trh zavřít

Zákon nestaví jen na „měkké“ spolupráci. Přidává sankční režim a některé pokuty nastavuje vysoko. Návrh počítá s horní hranicí sankcí až v řádu stovek tisíc a u vybraných deliktů až 1,5 milionu korun. U neregistrování může úřad uložit i zákaz činnosti.

Tohle není detail. Takové nástroje mohou změnit trh. Velcí hráči zvládnou compliance týmy i IT. Menší směnárny a fintechy ale ponesou relativně vyšší náklady. Část z nich může služby omezit, nebo je přesunout mimo ČR. Výsledek pak paradoxně oslabí dohled státu, protože klienti přejdou k méně transparentním kanálům.

Vláda by měla v takové situaci vysvětlit dvě věci:
Za prvé, jak zajistí, aby stát sankcemi nevytlačil legální podnikání do šedé zóny. Za druhé, jak ochrání uživatele před růstem poplatků, protože firmy promítnou nové náklady do cen.

Datové riziko: stát chce více informací, ale veřejnost nevidí, jak je ochrání

Novela stojí na masivním toku dat mezi firmami, finanční správou a zahraničím. Stát tak rozšíří sběr informací o transakcích, které lidé často vnímají jako soukromé, i když daňově relevantní.

Každý takový systém naráží na dvě otázky:

1. Kdo k datům přistoupí a v jakém režimu?
   Daňová správa musí jasně definovat přístupy, logování, audit a odpovědnost.
2. Jak stát minimalizuje úniky a zneužití?
   Čím větší objem dat, tím vyšší atraktivita pro útočníky. Riziko neroste lineárně. Roste skokově s šíří napojení a s počtem procesů.

Zákon cílí na transparentnost. Bez stejné úrovně transparentnosti u státního nakládání s daty ale hrozí, že lidé budou vnímat změnu jako jednostranné posílení moci.

DAC 9 a dorovnávací daň: vláda slibuje nižší administrativu, ale přidává další vrstvy

Druhá část novely souvisí s dorovnávací daní (globální minimální zdanění). Zákon upravuje výměnu informačních přehledů se zúčastněnými státy tak, aby se snížila administrativní zátěž dotčených podniků.

Na papíře to zní jako zjednodušení. V praxi ale firmy řeší další sadu reportů a datových struktur. Český stát tak opět rozšiřuje aparát mezinárodní spolupráce. Smysl to mít může, protože se tím snižuje prostor pro agresivní daňové plánování. Problém vzniká jinde: vláda tlačí novelu ve chvíli, kdy nestihla termín, a veřejnost tak nedostává dost času posoudit, zda stát skutečně volí nejméně zatěžující řešení.

Změny u automatické výměny informací: více identifikace, více propojení, více chyb

Novela také upravuje už existující automatické výměny informací u finančních institucí. Stát například rozšiřuje práci s daňovým identifikačním číslem v různých typech výměn.

Takové změny často zní technicky. Přitom dokážou vyvolat reálné problémy: nekonzistence v datech, rozdílné formáty identifikátorů, chybné párování osob nebo účtů, zvýšený počet dotazů a doplnění. Každý, kdo někdy řešil datovou integraci mezi institucemi, ví, že „jen“ doplnit identifikátor obvykle znamená týdny práce, úpravy systémů a nové riziko chyb.

Vláda by proto měla jasně říct, jakou metodikou pomůže firmám a úřadům chyby minimalizovat. Místo toho sází na narativ „musíme to rychle udělat“.

Proč návrh působí problematicky i politicky

Nejsilnější kritika nesměřuje jen na obsah, ale na způsob. Vláda schválila normu, která:

• rozšiřuje sběr a výměnu citlivých dat,
• zavádí nové povinnosti a sankce,
• dopadá na podnikání i na soukromí uživatelů,

a zároveň žádá, aby Sněmovna projednala zákon co nejrychleji.

Kabinet tak přenáší vlastní časový problém na parlament a nepřímo i na veřejnost. U zákona, který se dotýká krypto trhu, to působí dvojnásob citlivě. Kryptoměny přitahují jak inovátory, tak daňové optimalizace. Stát proto potřebuje pevná pravidla. Zároveň ale potřebuje i důvěru. Tu spěch a vysoké sankce nevytváří.

Co bude klíčové při projednávání ve Sněmovně

Poslanci by měli po vládě chtít jasné odpovědi:

• Jak stát nastaví ochranu dat a kontrolu přístupů.
• Jak sníží dopady na malé poskytovatele, aby nevytlačil legální služby.
• Jak bude vypadat metodika k reportingu, aby se předešlo chaosu v prvním roce.
• Proč vláda neukáže dopady na občany srozumitelněji, když sbírá citlivé údaje.

Pokud vláda tyto otázky obejde, hrozí, že z „technické implementace“ vznikne symbol. Symbol státu, který si bere víc informací, ale nedává víc vysvětlení.