Návrat EET 2.0: vláda slibuje 15 miliard, ale neukazuje výpočet ani účet

Délka článku: 7 minutes

Ve středu 18. února 2026 vláda a ministerstvo financí znovu otevřely téma, které v Česku roky dělilo politiku i podnikatele: elektronickou evidenci tržeb. Kabinet Andreje Babiše oznámil návrat systému v nové verzi EET 2.0. Ministryně financí Alena Schillerová k tomu přidala silné číslo: stát má podle „konzervativního“ odhadu vybrat o 14 až 15 miliard korun ročně víc na DPH a daních z příjmů.

Tady ale začíná problém. Vláda zatím nabízí hlavně slogan o boji se šedou ekonomikou. Chybí konkrétní metodika, podle které těch 15 miliard vyšlo. A chybí i férové srovnání s minulostí, kdy stát také sliboval miliardy, ale dlouho nedokázal věrohodně oddělit skutečný přínos elektronické evidence tržeb od běžného růstu ekonomiky, inflace nebo změn v chování zákazníků.

Vláda tak dnes stojí před jednoduchým testem důvěry: pokud chce po statisících lidí další povinnosti, musí nejdřív ukázat čísla, dopady a kontrolní mechanismy. Bez toho vypadá EET 2.0 spíš jako návrat politického symbolu než jako promyšlený nástroj.

Co vláda navrhuje: evidence i pro platby kartou, režim „OFF“ pro nejmenší

Ministerstvo financí představuje elektronickou evidence tržeb 2.0 jako modernější systém. Vláda počítá se startem od ledna 2027, nejdřív v pilotním režimu. Novinka má zahrnout nejen hotovost, ale také platby kartou a další bezhotovostní platby na místě. Kabinet zároveň mluví o minimálním počtu výjimek, aby se systém „nevyprázdnil“.

Zároveň se objevuje režim označovaný jako EET OFF, který má z evidence vyjmout nejmenší podnikatele. V praxi má jít o politický kompromis. Vláda tím tlumí odpor živnostníků. Současně tím ale sama podřezává větev vlastního slibu o „plošném“ výběru daní. Každá výjimka totiž snižuje daňový potenciál. A každá výjimka otevírá cestu k obcházení pravidel přes formální přepis podnikání.

Vláda navíc propojuje elektronickou evidence tržeb 2.0 s balíčkem daňových změn. Vedle evidence chce řešit například daňové osvobození spropitného a některé úpravy DPH v gastronomii. Tady už nejde jen o „výběr daní“, ale o mix pobídek a úlev. A právě v takovém mixu se fiskální slib 15 miliard rozplývá ještě rychleji, pokud stát současně část příjmů dobrovolně pustí.

Slib 15 miliard ročně: ambiciózní číslo, které vláda musí obhájit

Vláda tvrdí, že EET 2.0 přinese 14–15 miliard korun ročně navíc. To je částka, která v rozpočtu nepředstavuje drobné. Zároveň jde o částku, která vyvolává tři zásadní otázky.

Za prvé: z čeho vláda vychází?
Minulé roky ukázaly, že výběr daní roste i bez EET. Roste díky inflaci, růstu mezd, vyšší spotřebě, zvyšování cen služeb i díky přesunu plateb do bezhotovostní sféry. Kdo chce tvrdit „EET přinese 15 miliard“, musí oddělit efekt evidence od efektu ekonomiky. Vláda zatím nenabízí transparentní rozklad.

Za druhé: kdo se do výpočtu počítá?
Jakmile vláda zavede EET OFF, sama přizná, že nejmenší segment vyjme. Jenže právě v malých provozech se historicky koncentrovaly hotovostní tržby a prostor pro „nepřiznané“ příjmy. Vláda tedy současně říká dvě věci: „chceme miliardy“ a „část trhu necháme mimo“. Obojí najednou nedává smysl bez doplňujících dat.

Za třetí: jak stát přínos změří a jak bude vymáhat pravidla?
Evidence sama o sobě nic nevybere. Vybere až kontrola a schopnost finanční správy vyhodnocovat data. Pokud vláda nepřidá kapacity na analytiku, kontroly a následné doměřování, zůstane EET jen drahou databází.

Minulé EET: tvrdá čísla a nepohodlné srovnání

Při hodnocení slibu 15 miliard nelze vynechat zkušenost z první EET. Kontrolní instituce v minulosti popsala, kolik stát do systému vložil a jaký výstup z něj prokazatelně získal.

Stát do EET v letech 2015 až 2023 investoval zhruba 2,24 miliardy korun. Finanční správa na základě dat z EET provedla v letech 2017 až 2019 kontroly, které vedly k doměření daní ve výši cca 652 milionů korun. To jsou konkrétní, dohledatelná čísla z kontrolní praxe. Nejde o odhad „dopadu na morálku“. Jde o reálné doměřené částky.

Vláda může namítnout, že doměřené peníze neukazují celý efekt, protože EET může zvyšovat dobrovolnou disciplínu. Ano, takový efekt existovat může. Právě proto ale vláda musí ukázat metodiku, jak efekt počítá. Jinak si každý vybere číslo, které se mu hodí.

Ještě ostřejší srovnání nabízí jiný nástroj státu. Kontrolní hlášení DPH přineslo v letech 2017 až 2019 doměřené daně ve výši cca 10,8 miliardy korun, přičemž stát na jeho zavedení a provoz vynaložil řádově nižší částku než u EET. To ukazuje, že stát už dnes má nástroje s jasnější návratností. Kabinet proto musí vysvětlit, proč znovu otevírá konflikt kolem EET, místo aby posílil nástroje, které fungují a nevyžadují „účtenkovou“ infrastrukturu v každém provozu.

Kolik EET stojí: účet neplatí jen stát, ale i podnikatelé

Debata o EET často končí u věty „poctiví se nemají čeho bát“. Jenže náklady nevznikají jen nepoctivým. Náklady nese každý, kdo se musí přizpůsobit systému, nastavit procesy a nést riziko sankcí při technickém výpadku.

Dřívější podklady k EET pracovaly s tím, že minimální roční náklad na jednoho podnikatele může činit tisíce korun. V součtu to dává celospolečensky významnou částku ročně, i když stát nabídne bezplatnou aplikaci. Podnikatelé totiž platí také časem, školením, účetními úpravami, servisní podporou a řešením reklamací.

A tady leží hlavní slabina vládní argumentace. Vláda mluví o 15 miliardách příjmů, ale nemluví o tom, kolik miliard nákladů vyvolá v ekonomice. Část nákladů ponese stát. Velkou část ponesou malé firmy. V konečném důsledku náklady často skončí v cenách pro zákazníky.

Pokud kabinet myslí výběr daní vážně, měl by zveřejnit jednoduché saldo:

• kolik přinese EET 2.0 „navíc“,
• kolik bude stát provoz státu,
• kolik bude stát podnikatele,
• kolik přinesou související daňové úlevy a kolik naopak seberou.

Bez tohoto salda zůstává slib 15 miliard jen politickou větou.

Proč to vláda prosazuje právě teď: symbol místo strategie

EET má v Česku zvláštní status. Nejde jen o technický nástroj. Jde o politickou značku. Kabinet Andreje Babiše ji používá jako důkaz „tvrdého postupu“ proti šedé ekonomice. Zároveň tím posílá signál voličům, že „zase dá pořádek“.

Jenže stát dnes řeší strukturální problém jinde. Rozpočet tlačí výdaje na penze, zdravotnictví, obranu i obsluhu dluhu. V takové situaci dává smysl hledat opatření s vysokou efektivitou. Pokud vláda místo toho vytáhne EET bez přesného rozpočtu dopadů, riskuje dvě věci.

Nejprve riskuje, že z EET udělá drahou administrativní povinnost, která přinese méně peněz, než slibuje. Potom riskuje, že se z finanční správy stane arbitr provozních chyb. Malé podnikání pak nebude řešit produkt a služby, ale „správnou účtenku“.

Je 15 miliard realistických? Ano, ale jen za podmínek, které vláda zatím neplní

Čistě teoreticky může EET přinést miliardy. Aby se ale vláda dostala k 15 miliardám ročně, musí splnit několik podmínek:

1. Plošnost bez děr v systému. Každá velká výjimka snižuje výnos.
2. Silná analytika a cílené kontroly. Bez vymáhání zůstane systém bezzubý.
3. Prokazatelná metodika výpočtu přínosu. Vláda musí ukázat, co přesně měří.
4. Nízké transakční náklady. Pokud náklady podnikatelů porostou, stát část efektu „sežere“ v ekonomice a v cenách.

Zatím kabinet prezentuje jen první nástřel. Nabízí termín a slib. Neukazuje tabulku dopadů. Neukazuje metodiku. A neukazuje, kdo zaplatí administrativní účet.

Právě proto působí návrat EET 2.0 v únoru 2026 jako krok, který vláda prosazuje spíš z politické setrvačnosti než z datové disciplíny.