Vláda ANO pokračuje s F-35: slib o přehodnocení naráží na realitu. Tvrdá slova v kampani, měkká realita ve vládě

Délka článku: 6 minutes

F-35 v Česku: vláda pokračuje v nákupu a staví se za pokračování projektu, který Andrej Babiš a ANO 2011 během kampaně slibovali přehodnotit. Kabinet teď argumentuje rozběhnutými závazky a bezpečnostními potřebami. Opozice i část voličů ale řeší, proč se předvolební rétorika tak rychle změnila.

Vláda vedená Andrej Babiš potvrdila, že akvizici 24 stíhacích letounů F-35 nezastaví. Premiér po návštěvě Čáslav mluvil o tom, že projekt už běží v takové fázi, že „musí pokračovat“. Současně slibuje úpravy financování a řešení kurzových rizik. Právě tahle kombinace ale vyvolává ostrou debatu. V kampani totiž ANO 2011 stavělo F-35 do role symbolu „zbytečné drahoty“ a v programu pracovalo s představou přehodnocení.

V praxi tak vláda čelí dvojímu testu. První je technicko-právní: co reálně dovolí smluvní rámec a harmonogram. Druhý je politický: jak vysvětlí voličům, že to, co ještě nedávno líčila jako problematický závazek, dnes bere jako hotovou věc.

Projekt už nejde zarazit: co vláda říká teď

Premiér po jednání s armádními představiteli a po návštěvě základny popsal nákup F-35 jako rozběhnutý projekt, který už kabinet nemůže jednoduše stopnout bez vysokých nákladů a bez bezpečnostních dopadů. Zároveň naznačil, že vláda chce tlačit na změny v cash-flow a v rozpočtovém zachycení kurzových rozdílů.

Tady je důležité rozlišit dvě věci. Kabinet může chtít „vylepšit podmínky“, ale už se nepohybuje v prostoru politických sloganů. Naráží na mechanismus zahraničního vojenského prodeje (government-to-government) a na to, že projekt už přešel do fáze plnění. V takové situaci se z ostrých předvolebních výroků stává účetní a právní problém.

Do debaty navíc vstupuje i Tomio Okamura a jeho SPD, které nákup dlouhodobě odmítá jako příliš drahý. Koaliční realita tak nevytváří tlak jen zvenčí, ale i uvnitř vládního bloku.

Co říkalo ANO před volbami: přehodnocení, odstoupení, nepotřebujeme

Napětí nevzniká proto, že by se vláda rozhodla pokračovat v modernizaci letectva. Napětí vzniká kvůli tomu, jak ANO o F-35 mluvilo dřív.

V programu strany pro volby 2025 se objevilo explicitní tvrzení o přehodnocení nákladných akvizic a jako příklad se uváděly právě letouny F-35. Vedle toho se opakovaně objevovala rétorika o „zbytečnosti“, o tom, že Česko letouny „nepotřebuje“, případně výhrady k dodacím lhůtám. Ve veřejném prostoru pak zaznívaly i varianty typu „odstoupíme, pokud se dodávky zpozdí“.

Tohle je klíčové. Volič totiž nehodnotí právní jemnosti smlouvy. Volič hodnotí, zda politik drží linii, kterou prodával v kampani. A tady se linie viditelně láme: z „přehodnotíme“ se stalo „musí pokračovat“.

Problém není jen otočka. Problém je způsob, jakým se otočka prodává

Politické strany mění postoje. To samo o sobě nemusí být skandál. Skandál z toho ale často udělá styl komunikace.

Pokud vláda dnes tvrdí, že projekt „už nejde zarazit“, měla by říct naplno tři věci:

1. Co přesně zdědila (v jaké fázi plnění se projekt nachází a jaké závazky už běží).
2. Jaké jsou reálné náklady zrušení (penále, ztráta záloh, reputace vůči spojencům, dopad na schopnosti letectva).
3. Co z toho plyne pro voliče, kterým ANO nabízelo dojem, že nákup „zastaví“ nebo zásadně přepíše.

Bez toho bude pokračování F-35 vypadat jako další epizoda známého vzorce: tvrdá slova v kampani, měkká realita ve vládě. A tohle už není spor o letadla. To je spor o důvěryhodnost.

Co se dá změnit a co už ne: smlouva, harmonogram, kurzové riziko

Akvizice F-35 stojí na smluvním vztahu mezi státy. Tenhle model obvykle omezuje prostor pro „rychlá politická gesta“. Vláda může hledat úpravy financování, ale neovládá výrobní frontu ani pravidla programu.

Reálný prostor pro zásahy dnes typicky leží v těchto oblastech:

• Splátkový kalendář a načasování plateb: kabinet může usilovat o jiné rozložení výdajů v čase. To se politicky hodí, protože to uleví jednomu či dvěma rozpočtovým rokům.
• Kurzové zajištění: pokud stát platí v cizí měně, kurz dokáže rozpočet nepříjemně rozhýbat. Vláda může nastavit konzervativnější pravidla, aby kurzový šok nevyrobil další „neočekávané“ miliardy.
• Průmyslová spolupráce: tlak na větší zapojení domácího průmyslu patří mezi málo srozumitelných argumentů, které dávají ekonomický smysl, pokud nepůjde jen o marketingové sliby.

Naopak iluze, že vláda „smlouvu přepíše“ politickým rozhodnutím, naráží na fakt, že projekt už běží. Proto také premiér používá formulaci „musí pokračovat“ a přidává k ní měkčí slib: „budeme chtít vylepšit podmínky“.

Bezpečnostní rozměr: proč Ministerstvo obrany České republiky tvrdí, že harmonogram běží

Do celé debaty vstupuje ještě jedna rovina, kterou ANO v kampani často zjednodušovalo: dlouhodobá udržitelnost taktického letectva po roce 2040.

Resort obrany dlouhodobě vysvětluje, že program běží podle harmonogramu a že smlouva stojí na mezivládním rámci. Zmiňuje také, že na trhu neexistuje jiná plnohodnotná alternativa letounu 5. generace v podobném aliančním kontextu. To neznamená, že F-35 nemá rizika. Znamená to, že rozhodnutí má bezpečnostní logiku, která se nedá redukovat na předvolební mem.

Problém vlády ANO tak nespočívá v tom, že se přiklonila k logice resortu obrany. Problém spočívá v tom, že tu logiku v kampani využívala selektivně. Jednou tvrdila, že letouny „nepotřebujeme“. Podruhé hrála na zpoždění. Teď přichází s tím, že pokračování je nevyhnutelné.

Co bude dál: audit, vyjednávání, a hlavně veřejná kontrola

Vláda může v dalších týdnech rozjet kombinaci tří kroků:

• Audit smlouvy a závazků, který dá kabinetu alibi: „prověřili jsme to“. Audit ale nesmí skončit jako politické divadlo. Musí přinést konkrétní čísla a scénáře.
• Vyjednávání o financování, kde se bude lámat chleba. Pokud vláda přinese jen kosmetickou úpravu splátek, bude mluvit o „velkém úspěchu“ i u relativně malé změny.
• Komunikace směrem k veřejnosti, která rozhodne o tom, zda volič uvidí pragmatismus, nebo další obrat bez přiznání.

Pokud kabinet chce snížit politické škody, měl by mluvit jasně: co se slibovalo, co se ukázalo jako nereálné, a co se dá skutečně zlepšit. Bez toho se z F-35 stane učebnicový příklad předvolebního maximalismu, který po nástupu do vlády narazí na smlouvy, spojence a tabulky v rozpočtu.