Zákon o státních zaměstnancích tisk 76: co se změní

Délka článku: 8 minutes Zákon o státních zaměstnancích tisk 76 přináší zásah do pravidel, podle kterých stát řídí lidi na ministerstvech a dalších správních úřadech. Návrh slibuje větší pořádek, ale zároveň vyvolává otázky o politickém vlivu, stabilitě služebních míst a kontrole nad úředním aparátem. Text níže rozebírá, co se má změnit a kde návrh naráží na největší rizika v praxi. Skupina poslanců v čele s Radkem Vondráčkem předložila návrh zákona o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a dalších správních úřadech. Pod návrhem figurují také Renata Vesecká, Libor Vondráček a Zuzana Ožanová. Poslanci poslali tisk do Sněmovny 29. prosince 2025. Návrh míří na jednu z nejcitlivějších oblastí státu. Týká se lidí, kteří připravují zákony, spravují evropskou agendu, řídí dotace nebo dělají kontrolu. Text zároveň otevírá spor o to, kdo bude státní správu skutečně řídit. Poslanci mluví o depolitizaci a zrychlení procesů. Zákon ale posiluje roli ministra a Úřadu vlády v personálních rozhodnutích. To může změnit rovnováhu mezi odbornou kontinuitou a politickou mocí. Co návrh dělá jako první: ruší služební zákon z roku 2014 Návrh nejde cestou dílčí novely. Autoři míří na kompletní výměnu rámce. Text výslovně ruší zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, a navazující změnové zákony. Z pohledu politiky i praxe to představuje zásadní krok. Služební zákon vznikl jako reakce na dlouhodobou kritiku politizace úřadů. Předkladatelé dnes tvrdí, že stát potřebuje modernější pravidla. V důvodové zprávě připomínají, že stávající úprava patří mezi komplexní normy a že často odkazuje na zákoník práce, i když stojí na jiných principech. „Státní zaměstnanec“ podle návrhu: úředník v pracovním poměru Návrh definuje státního zaměstnance jako zaměstnance v pracovním poměru k České republice, který ve správním úřadu vykonává vyjmenované správní činnosti. Text výslovně stanoví, že pokud návrh neupraví něco speciálně, použije se zákoník práce. Výčet správních činností je široký. Zahrnuje přípravu právních předpisů, evropskou a mezinárodní agendu, strategické dokumenty, dotace, veřejné zakázky, audit nebo kontrolní činnosti. Autoři tím posilují argument, že stát potřebuje standardní pracovní právo. Současně si nechávají prostor pro odchylky. Důvodová zpráva otevřeně říká, že správní úřad jako zaměstnavatel má získat silnější nadřízenou roli a zaměstnanec má přijmout nižší „autonomii vůle“. To zní technicky. V praxi to znamená, že návrh nepřináší jen zjednodušení. Přináší také tvrdší režim práce tam, kde stát chce větší operativnost. Rychlost jako mantra: digitalizace a kratší lhůty Předkladatelé staví velkou část argumentace na rychlosti. Zrychlení má přijít přes elektronickou komunikaci, přesnější pravidla a menší administrativu. Důvodová zpráva výslovně mluví o „maximálním urychlení“ výběrových řízení a o kratší fikci doručení. Návrh také počítá s tím, že úřad vyhlásí výběrové řízení na úřední desce a současně v evidenci míst. Uchazeč podá přihlášku elektronicky a bez podpisu. To může reálně zrychlit nábor, zejména ve velkých resortech. Jenže rychlost mívá vedlejší efekt. Úřady mohou zrychlení použít i jako tlak na zaměstnance a uchazeče. Kratší lhůty a plně digitální režim snižují prostor pro korekce chyb. Zákon proto bude potřebovat přísné procesní pojistky. Text je dnes staví hlavně na formálních pravidlech. Neřeší například, jak úřad ošetří nerovný přístup k informacím u vysoce specializovaných pozic. Hodnocení jako nástroj řízení: návrh cílí na „obstrukce“ Jedna pasáž důvodové zprávy vyčnívá. Autoři popisují změnu hodnocení zaměstnanců a přímo zmiňují snahu zabránit „obstrukcím“ zaměstnanců, kterým hrozí druhé negativní hodnocení. Návrh má umožnit hodnotit dříve než dnes. Tady se rozchází jazyk managementu se základní jistotou zaměstnance. Stát má právo vyžadovat výkon. Zároveň ale musí chránit úředníka před účelovou šikanou, pokud úředník narazí na politický tlak nebo na konflikt o zákonnost rozhodnutí. Návrh sice obsahuje povinnost úředníka upozornit na nezákonný pokyn a vyžadovat písemné potvrzení, pokud se spor vyhrotí. Jenže právě v prostředí tvrdšího hodnocení může úřad snadněji „odměnit“ nepohodlné lidi horším výsledkem. Zákon proto potřebuje jasnější kontrolní mechanismy. Dnes je nechává hlavně na vnitřní hierarchii. Kdo získá personální moc: státní tajemník a ministr Návrh zachovává institut státního tajemníka. Ten v ministerstvu vykonává roli zaměstnavatele pro státní zaměstnance i pro ostatní zaměstnance. Zároveň umožňuje ministrovi část těchto pravomocí „vyhradit“ pro sebe. Klíčový detail leží v jmenování. Návrh dává ministrům pravomoc státního tajemníka jmenovat, a premiér k tomu uděluje souhlas. V důvodové zprávě autoři zdůrazňují ochranu vedoucích státních zaměstnanců a taxativní důvody pro jejich odvolání. Z hlediska rizik ale platí jednoduché pravidlo: kdo jmenuje, ten ovlivňuje. Ministr dostane přímý vliv na personální „motor“ resortu. Premiér dostane přes souhlasy další páku. Návrh tedy může posílit politickou koordinaci. Současně může otevřít dveře politickým zásahům do profesionálního aparátu. Depolitizace na papíře: zákaz členství pro nejvyšší úředníky Autoři návrhu věnují depolitizaci velkou pozornost. Návrh zakazuje vedoucím státním zaměstnancům vykonávat funkce v politických stranách a hnutích. U vybraných nejvyšších pozic zakazuje i samotné členství. Zákaz dopadá na vedoucí správního úřadu, státní tajemníky a vrchní ředitele sekcí. Přechodná ustanovení jdou ještě dál. Pokud člověk v takové pozici členství má, musí je ukončit do 30 dnů od účinnosti zákona. Tento krok může zvýšit důvěru v nestrannost. Může ale narazit na realitu personálního trhu. U úzkých odborných profilů stát bojuje o lidi s privátním sektorem. Tvrdý zákaz členství může zúžit okruh kandidátů, zejména u pozic, které dlouhodobě přitahují lidi se silným veřejným názorem. Ještě důležitější je jiné napětí. Návrh slibuje depolitizaci, ale současně posiluje jmenovací roli ministra. Zákaz stranického členství tak nemusí zabránit politickému vlivu. Může jen změnit jeho formu. Přeložení, pracovní cesta, přesčas: stát chce víc „dispozice“ Návrh rozšiřuje možnosti, jak úřad řídí práci. U pracovních cest a přesčasů text počítá s tím, že úřad může nařídit výkon i bez předchozí dohody. Také u přeložení návrh umožňuje dočasné přeložení bez souhlasu zaměstnance v rámci limitů. Předkladatelé to v důvodové zprávě popisují jako potřebu výkonu správních činností „jménem státu“ a jako logický prvek subordinace. Tento přístup má dvě tváře. Pomůže při krizových situacích a při náhlých špičkách. Zároveň může zvýšit fluktuaci. Kvalitní odborník obvykle nechce žít v režimu permanentní operativy. Stát tak může přijít o lidi, které nejvíc potřebuje. Náklady a benefity: autoři šetří na byrokracii, ale zachovávají výhody Návrh přebírá některé funkční požitky. U nejvyšších pozic počítá s právem používat služební auto i s řidičem a také bez řidiče pro osobní dispozici. Text zároveň zavádí a rozšiřuje pravidla pro odstupné. U státních zaměstnanců přidává vedle běžného odstupného ještě „další odstupné“ podle délky trvání pracovního poměru. U vedoucích pozic dovoluje sjednat odstupné do výše šesti průměrných výdělků. Autoři také otevírají možnost výrazně zvýšit tarif vybraným lidem až na dvojnásobek maxima v platové třídě. Návrh to váže na klíčové úkoly a na mimořádnou nezastupitelnost. Tady vzniká politický paradox. Předkladatelé slibují efektivnější stát a menší zátěž. Zároveň nechávají ve hře drahé benefity a dávají úřadům nástroje pro finanční „výjimky“. Sněmovna bude muset velmi přesně vymezit kontrolu, aby se výjimka nezměnila v pravidlo. Časový plán: účinnost od července 2026 a velký převod režimů Návrh počítá s účinností od 1. července 2026. To dává zhruba rok a půl na přípravu, pokud Sněmovna návrh schválí. Přechodná ustanovení mapují masivní převod. Stávající systemizace a organizační struktury se převedou do nového režimu. Úřady ale budou muset doplnit u každého místa druh práce. Návrh také převádí osobní spisy do režimu zákoníku práce. Takový přechod je technicky náročný. Chyba v popisu práce může spustit pracovní spory. Chyba v systemizaci může ochromit personální plánování. Návrh proto vyžaduje detailní implementační plán. Text samotný ho nenahradí. Co má Sněmovna hlídat: čtyři otázky, které rozhodnou o dopadu Kdo bude „pánem“ personálních rozhodnutí. Ministr získá přímou roli u státního tajemníka. Premiér získá souhlasovou pravomoc. Sněmovna musí zvážit, zda tím neposune politický vliv příliš vysoko. Jak stát ochrání úředníka před účelovým tlakem. Návrh popisuje rychlejší hodnocení a otevřeně míří proti „obstrukcím“. Bez pevnějších pojistek může tato logika dopadnout na whistleblowery a na lidi, kteří upozorní na nezákonný pokyn. Kolik změna bude stát. Návrh zachovává auto s řidičem a pracuje s vyšším odstupným. Zákon současně umožní mimořádné tarify pro klíčové lidi. Stát musí spočítat, zda úspory na administrativě skutečně převáží. Zda depolitizace zůstane reálná. Návrh zakazuje stranické členství u nejvyšších úředníků. To může pomoci. Současně ale platí, že jmenovací a odvolací architektura určuje skutečnou míru nezávislosti. V tomto bodě se bude lámat důvěra. Návrh zákona o státních zaměstnancích působí jako modernizační balíček. Přináší digitalizaci, zjednodušení a srozumitelnější návaznost na zákoník práce. Zároveň ale přenáší těžiště moci směrem k politickému vedení a k centrální koordinaci. O výsledku rozhodnou detaily v paragrafovém znění a hlavně doprovodné kontrolní mechanismy. Sněmovna teď drží v ruce změnu, která může státní správu zrychlit. Může ji ale také učinit zranitelnější vůči politickým zásahům.

Nový zákon o státních zaměstnancích má nahradit služební zákon. Návrh slibuje depolitizaci, ale dává politikům nové páky

Advertisement:

Comments

Leave a Reply Cancel reply