Novela integračního sociálního podniku: vláda návrh odmítla

Délka článku: 6 minutes Novela integračního sociálního podniku se dostala na program vlády ve chvíli, kdy se ve Sněmovně znovu otevírá téma podpory zaměstnávání lidí se znevýhodněním. Kabinet návrh na jednání nepropustil dál. Tím spor neposlal jen do politické roviny. Ovlivní také firmy a obce, které na integrační podniky spoléhají. Vláda Andreje Babiše na jednání 12. ledna schválila nesouhlasné stanovisko k poslanecké novele zákona o integračním sociálním podniku (sněmovní tisk 59). Návrh připravily poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková a Zdeňka Blišťanová. Kabinet se k němu vyjádřil záporně, i když předkladatelky cílily na praktický problém, který si sektor opakuje od startu zákona: složitou a nákladnou práci s takzvaným integračním fondem. Vláda zveřejnila v souhrnu z jednání jen výsledek. Nedala ale veřejnosti věcný důvod, proč návrh odmítla. Právě to vyvolává otázky. Kabinet na jedné straně mluví o omezování byrokracie a podpoře zaměstnanosti. Na druhé straně odmítá změnu, která měla zjednodušit účetní a administrativní režim pro podniky, které zaměstnávají znevýhodněné lidi. Co integrační sociální podnik řeší a proč na tom záleží Integrační sociální podnik má pomáhat lidem, kteří se těžko dostávají na trh práce. Typicky jde o osoby se zdravotním postižením nebo lidi po dlouhé nezaměstnanosti. Stát jim přes tento rámec nabízí podporu, ale žádá za to splnění pravidel. Zákon proto staví na kontrole, evidenci a na tom, že podnik část zisku vrací do integrační činnosti. Tento model dává smysl. Jenže praxe často naráží na to, že pravidla sepsal zákon příliš „úřednicky“. Menší subjekty pak řeší účetní konstrukce, které zvládne spíš střední firma než komunitní podnik v regionu. Předkladatelky právě na to cílily, když poslaly do Sněmovny úpravu „fondu“ v zákoně č. 468/2024 Sb. t005900 Co poslankyně navrhly: konec „integračního fondu“ v dnešní podobě Návrh mění část zákona, která dnes řeší integrační fond. Místo něj zavádí fond reinvestice zisku. Klíčová změna zní jednoduše: podnik vytvoří fond až tehdy, když dosáhne zisku. Do fondu pak musí převést více než 50 % zisku za dané účetní období. Předkladatelky v důvodové zprávě popisují, že současná konstrukce fondu přináší menším podnikům složitou administrativu a účetnictví. Zmiňují i to, že fond se musí navyšovat bez jasného stropu a že pravidla omezují použití prostředků na úzce vymezené investiční účely. Nový fond má podle nich lépe kopírovat realitu sociálního podnikání a snížit bariéry pro nové žadatele o status. Jak návrh mění pravidla pro použití peněz Dnešní úprava pracuje s představou, že podnik drží určitý „balík“ aktiv určených pro integrační činnost. Novela to posouvá. Umožní, aby podnik použil prostředky fondu na širší okruh integračních aktivit. Návrh výslovně míří na činnosti, které zákon už dnes uvádí u integrační práce, tedy i podporu zaměstnanců, rozvoj dovedností nebo poradenství. To není detail. Sociální podniky často nepotřebují kupovat stroje. Potřebují financovat školitele, mentory a podpůrné služby. Právě tyto položky tvoří v praxi jádro integrace. Když zákon tlačí hlavně na „investice“, vytváří papírově správné výdaje, které ale nepomohou lidem v dílně ani v provozu. Co se stane, když podnik přijde o status nebo skončí Návrh řeší i situaci, kdy podnik ztratí status integračního sociálního podniku. Pokud firma pokračuje v činnosti, musí dál používat prostředky fondu podle pravidel integračního zákona. Když podnik ukončí soustavnou činnost, musí převést prostředky fondu jinému integračnímu sociálnímu podniku, který nemá vazbu „spojené osoby“ podle zákona o daních z příjmů. Pokud převod neproběhne, peníze připadnou státu. Tady návrh ukazuje, že předkladatelky nepíšou „měkkou“ novelu. Naopak posilují pojistky proti tomu, aby někdo status využil jako dočasný štítek a pak peníze vyvedl mimo systém. Přechodná ustanovení: část starého fondu by se rozpustila Novela počítá s účinností od 1. ledna 2027. Návrh také řeší přechod ze starého fondu na nový. Integrační fond vytvořený podle jedné části současného § 17 by se rozpustil ve prospěch vlastního kapitálu. Fondy vytvořené z části zisku nebo převzetím aktiv by se naopak dál považovaly za nový fond reinvestice zisku. Právě tento bod může vládě vadit. Rozpuštění části fondu do vlastního kapitálu může na papíře uvolnit ruce firmám, které už fond vytvořily. Kabinet mohl vyhodnotit, že to oslabí „tvrdost“ pravidel. Jenže vláda veřejnosti k odmítnutí nepřidala přesné odůvodnění, takže debata zatím stojí na domněnkách. Co vláda udělala na jednání: nesouhlas bez vysvětlení Materiál dostal na vládu číslo jednací 2/26. Předložil ho ministr spravedlnosti a předseda Legislativní rady vlády. Kabinet následně schválil nesouhlasné stanovisko. Ve veřejném souhrnu se neobjevily argumenty, které vládu k odmítnutí vedly. Tohle rozhodnutí působí politicky krátkozrace. Vláda mohla návrh rozporovat věcně. Mohla navrhnout úpravy, které zachovají kontrolu a současně sníží byrokracii. Místo toho zvolila nejtvrdší variantu. Tedy „ne“ ještě před parlamentní debatou. Proč odmítnutí míří hlavně na menší sociální podniky Velké subjekty si poradí. Zaplatí účetní, nastaví fondy, naplní tabulky. Menší integrační podniky fungují jinak. Často stojí na komunitním zázemí, na obci nebo na sociální službě. Každý nový účetní režim jim bere čas i peníze. Novela přitom necílila na rozvolnění principu reinvestice. Zachovala povinnost vložit více než polovinu zisku do integračních aktivit. Kabinet tak odmítnutím vyslal signál: „Zvládněte to, jak to je.“ Jenže v sociální ekonomice se takové signály rychle promítnou do chování. Podniky pak raději o status nezažádají, protože se jim nevyplatí. Stát pak ztratí část partnerů, kteří dokážou dostat znevýhodněné lidi do práce. Vláda nese odpovědnost za dopady. Teď musí ukázat alternativu Vláda může mít legitimní obavy. Může chtít pevnější pojistky proti zneužití. Může chtít delší dobu na vyhodnocení praxe. Jenže kabinet nese odpovědnost za to, co přijde po „ne“. Pokud odmítl poslaneckou opravu, měl by okamžitě představit vlastní řešení. Měl by říct, jak zjednoduší fond, jak sníží účetní zátěž a jak přitom udrží kontrolu nad veřejnou podporou. Bez toho bude odmítnutí působit jako čistě politický krok. A také jako krok proti deklarovanému cíli: dostat více lidí do práce a zmenšit bariéry pro podnikání v regionech. Kabinet si vybral konfrontační postup. Sněmovna teď rozhodne, zda mu dá za pravdu. Pokud poslanci návrh shodí jen kvůli vládnímu „ne“, ponese vláda politickou spoluodpovědnost za to, že sociální podniky zůstanou u složitějšího režimu.

Vláda smetla ze stolu úpravu zákona o integračním sociálním podniku. Trefila tím hlavně menší hráče

Advertisement:

Comments

Leave a Reply Cancel reply