Vláda odmítla zálohy na PET a plechovky. Bez náhrady riskuje dražší úklid obcí i nesplnění evropských cílů

Délka článku: 7 minutes

Vláda odmítla zálohy na PET a plechovky, které měla zavést poslanecká novela zákona o obalech. Kabinet tím zastavil návrh, jenž měl zvýšit zpětný odběr nápojových obalů a omezit odhazování odpadu v ulicích a v přírodě. Vláda odmítla zálohy na PET a plechovky bez toho, aby zároveň představila srozumitelný plán, jak stejné cíle splní jinými nástroji.

Vláda Andreje Babiše na jednání zaujala nesouhlasné stanovisko k poslanecké novele zákona o obalech (sněmovní tisk 73), která měla zavést zálohový systém pro vybrané jednorázové nápojové obaly. Návrh předložili poslanci Petr Hladík, Václav Pláteník a Gabriela Svárovská. V praxi mířil hlavně na PET lahve a nápojové plechovky. Návrh počítal také s úpravami pro nápojové kartony.

Odmítnutí by samo o sobě nemuselo vyvolat tak silnou reakci. Vláda má právo říct „ne“, pokud přinese lepší řešení. Kabinet ale zatím neukázal srozumitelný plán, jak nahradí funkci záloh. Tím si koleduje o dvojí problém. První problém dopadne na obce, které už dnes platí úklid odhozených obalů. Druhý problém dopadne na celý systém recyklace, který naráží na limity třídění a na nízkou kvalitu vytříděného materiálu.

Co novela navrhovala a koho by zasáhla

Návrh chtěl zavést zálohový systém pro vybrané jednorázové nápojové obaly v rozmezí objemů zhruba 0,1 až 3 litry. Zálohy by se týkaly široké palety nápojů, včetně nealka, piva, vína a dalších alkoholických nápojů. Zároveň návrh obsahoval výjimky, například pro některé režimy prodeje a pro specifické kategorie výrobků.

Systém měl stát na operátorovi zálohového systému. Ten by systém vytvořil, spravoval a financoval. Operátor by uzavíral smlouvy s výrobci a s posledními prodejci. Návrh zároveň počítal s tím, že bez smlouvy s operátorem by výrobce nemohl uvést vybraný obal na trh.

Autoři návrhu postavili argumentaci na jednoduchém předpokladu: samotné třídění do kontejnerů už v řadě míst naráží na strop. Lidé nebudou donekonečna přidávat další domácí třídění. Obce také nemají nekonečný prostor pro nové nádoby. Návrh proto sázel na ekonomickou motivaci, tedy na vratnou zálohu.

Proč se z toho stal politický spor

Vláda odmítla návrh, který je ve velké části Evropy už standardem. Důvodová zpráva sama připomíná, že zálohy zavedla řada zemí EU i mimo ni a další je zavádějí. t007300 V české debatě se ale zálohy dlouhodobě střetávají se silnými zájmy. Část obcí se bojí o příjmy z dosavadního systému a o změnu logistiky. Část firem se bojí nákladů na automaty a skladování. A část politiků nechce otevírat nepopulární téma, protože lidé slyší hlavně slovo „záloha“ a spojují si ho se zdražením.

Jenže právě v tom spočívá slabina vládního „ne“. Kabinet odmítl návrh, který obsahoval i mechanismy pro kompenzace obcím. Návrh například řešil, jak naložit s nevyplacenými zálohami. Pokud by operátor plnil cíle zpětného odběru, ponechal by si 85 % nevyplacených záloh na provoz systému a 15 % by rozdělil obcím podle počtu obyvatel. Pokud by cíle nesplnil, část peněz by šla státu. Důvodová zpráva pracuje i s odhadem, že nevyplacené zálohy mohou dosahovat řádově miliard korun ročně.

Vláda tak odmítla model, který se alespoň snažil vyřešit klíčovou otázku: kdo zaplatí obcím výpadek části materiálu z kontejnerů a kdo zaplatí úklid odhozených obalů.

Limity třídění a problém „downcyclingu“

Hlavní věcný argument pro zálohy leží v kvalitě materiálu. Důvodová zpráva upozorňuje, že vytřídění neznamená automaticky recyklaci. U obalových plastů uvádí nízkou míru skutečné recyklace a u hliníku ještě nižší. Zároveň popisuje běžnou praxi, kdy se z PET lahví stávají výrobky, které už další recyklaci komplikují. Tím roste takzvaný downcycling, tedy recyklace do nižší kvality.

Zálohový systém měl podle návrhu posunout recyklaci směrem k „bottle-to-bottle“ a „can-to-can“. Tedy k tomu, aby se z lahví znovu staly lahve a z plechovek znovu plechovky. To je důležité i kvůli energetice a emisím. Návrh argumentuje výraznými úsporami energie u recyklace hliníku a nižší stopou recyklovaných materiálů.

Vláda odmítnutím návrhu vysílá signál, že se s tímto problémem spokojí v současném režimu. Přitom právě kvalita recyklátu a schopnost uzavřít materiálový cyklus rozhodují o tom, zda stát splní budoucí závazky a zda firmy dokážou plnit povinné příměsi recyklátu v obalech.

Cíle zpětného odběru vypadají tvrdě, ale realita je ještě tvrdší

Návrh pracoval s tím, že současná míra zpětného odběru u plechovek zůstává nízká a dlouhodobě stagnuje. U PET lahví se Česko pohybuje pod cíli, které stanovují pravidla pro sběr nápojových obalů. Důvodová zpráva zmiňuje také to, že bez záloh bude obtížné zajistit dostatek recyklovaných plastů pro povinné příměsi.

Tady se vládní odmítnutí mění z politického postoje na strategické riziko. Kabinet by měl veřejně říct, jak chce cíle splnit jinak. Nestačí jen tvrdit, že „současný systém funguje“. I autoři návrhu popisují, že třídění naráží na limity chování lidí i na kapacity infrastruktury.

Dostupnost na venkově: vláda se vyhnula debatě, ale problém nezmizí

Odpůrci záloh často argumentují venkovem. Tvrdí, že lidé v malých obcích nebudou mít kam vracet obaly. Návrh tento problém přímo adresoval. Ukládal operátorovi povinnost zřídit na vlastní náklady alespoň jedno výkupní místo v každé obci nad 300 obyvatel, pokud tam nevznikne jiné místo a obec o něj požádá. Důvodová zpráva přiznává, že zhruba třetina těchto obcí nemá obchod.

Vláda odmítla návrh, který tento problém řešil systémově. Pokud kabinet tvrdí, že zálohy zhorší dostupnost, měl by současně předložit vlastní variantu, která dostupnost zajistí. Zatím to neudělal.

Nevyplacené zálohy a kontrola operátora: vláda kritizuje, ale nenavrhuje dohled

Zálohový systém vždy vyvolá otázku, kdo profituje z nevyzvednutých záloh. Návrh to popisuje otevřeně a nastavuje dělení peněz mezi operátora, obce a případně stát podle toho, zda operátor splní cíle.

Návrh zároveň řeší kontrolní kompetence státu. Zapojil by například Českou obchodní inspekci a Českou inspekci životního prostředí pro různé typy povinností, plus roli ministerstev při autorizaci operátora.

Vláda návrh odmítla, ale neukázala, jak chce nastavit dohled nad současným systémem tak, aby zlepšil kvalitu recyklace a snížil odhazování obalů. Pokud kabinet mluví o riziku zisku operátora, měl by ukázat svůj kontrolní rámec. Pokud mluví o nákladech pro obchodníky, měl by přiznat náklady obcí na úklid a svoz. Bez toho zůstává vládní argumentace neúplná.

Littering: odhozené obaly platí obce, ne ministerstva

Nejviditelnější dopad má odhazování PET a plechovek do přírody a do ulic. Návrh uvádí, že zálohy mají snížit littering a připomíná, že právě tyto obaly často končí mimo tříděný sběr.

Když vláda odmítne systém, který má snížit littering, musí vysvětlit, čím ho nahradí. V opačném případě se jen přenese zátěž na obce. Ty pak buď zvýší poplatky, nebo omezí služby. Lidé přitom uvidí jen výsledek: špinavější okolí a dražší odpadové hospodářství.

Co by vláda musela udělat, aby „ne“ dávalo smysl

Odmítnutí návrhu by působilo věrohodně, pokud by vláda současně:

1. představila vlastní harmonogram, jak zvýší zpětný odběr PET a plechovek bez záloh,
2. doložila, jak zlepší kvalitu recyklátu a omezí downcycling,
3. popsala model financování obcí včetně úklidu litteringu,
4. navrhla kontrolní systém, který bude mít reálné zuby, ne jen papírové kompetence.

Kabinet zatím nic z toho nepředložil v podobě, kterou by pochopili starostové, obchodníci i domácnosti.

Vláda odmítla řešení, ale problém zůstává

Zálohy na PET a plechovky nejsou dokonalý projekt. Zasunutí návrhu do šuplíku ale není řešení. Odhozené obaly nezmizí. Kvalita recyklátu se nezlepší sama. A evropské cíle se neposunou jen tím, že vláda řekne „ne“.

Pokud kabinet odmítá zálohový systém, musí převzít odpovědnost za alternativu. Bez ní vypadá vládní krok spíš jako úhybný manévr, který chrání politický klid dnes, ale může přinést vyšší náklady a větší tlak na obce i průmysl zítra.