Trump a evropská krajní pravice: proč se od něj teď odvrací

Délka článku: 7 minutes Trump a evropská krajní pravice si ještě nedávno navzájem dodávali energii. Teď ale Trumpovy kroky — od Grónska po Venezuela a hrozby cel — nutí evropské nacionalisty brzdit a hledat odstup. Někteří kritizují naplno, jiní raději mlčí a čekají. Evropští nacionalisté ještě nedávno viděli v Donaldu Trumpovi ideologického spojence. Ocenili jeho tlak na migraci, jeho důraz na hranice i jeho kulturní rétoriku. Zároveň ale věděli, že doktrína „America First“ přináší jejich zemím problémy. Teď se jejich vazba na Washington mění v otevřenou politickou zátěž. Trump totiž útočí na evropskou suverenitu a Evropu opakovaně kárá. Pro strany, které staví kampaň na národní hrdosti, to znamená velmi nepříjemnou situaci. V posledních dnech několik evropských nacionalistů zpřísnilo tón. Reagovali na americké vojenské operace ve Venezuele, na Trumpovy výhrůžky ohledně Grónska i na jeho dlouhý projev v Davosu, který znovu ukázal jeho pohrdání kontinentem. Spojenectví, které začalo drhnout Vztah mezi Trumpem a evropskou krajní pravicí nikdy nepůsobil úplně přirozeně. Evropští nacionalisté vítali energii, kterou Trump dodal jejich hnutím. Zároveň ale cítili, že „America First“ zvyšuje tlak na jejich státy. Dnes jejich veřejná blízkost k americkému prezidentovi vypadá jako risk. Trump totiž otevírá spory o hranice a vliv. Navíc zpochybňuje evropské partnery. To z jeho „přátel“ v Evropě dělá terč. „Ať už AfD nebo Rassemblement National věří čemkoli o civilizačním vymazávání a migraci, americkou anexi velké části Evropy podporovat nebudou,“ řekl Justin Logan, analytik zahraniční politiky z libertariánského Cato Institute ve Washingtonu. Grónsko, Venezuela a Davos: okamžik vystřízlivění Nigel Farage, šéf britské krajně pravicové Reform UK a dlouholetý Trumpův spojenec, označil Trumpovy hrozby kolem Grónska za „velmi nepřátelský akt“. Giorgia Meloniová, italská pravicová premiérka, kterou lidé často vnímají jako Trumpovi blízkou, odmítla jeho tvrzení, že evropští vojáci hráli v Afghánistánu jen vedlejší roli. Jordan Bardella, prezident francouzského Národního sdružení (National Rally), dlouhodobě mluví o Trumpovi opatrně. Minulý týden ale přitvrdil. Trumpův postoj k Grónsku označil za „nepřijatelný“ a jeho hrozby cly vůči Francii nazval „vydíráním“. Evropská krajní pravice přesto dál sdílí s Trumpem klíčové motivy. Tlačí na nižší migraci. Chce pevně kontrolované hranice. Varuje před erozí evropské kultury. Trumpova administrativa navíc veřejně chválí „vlastenecké evropské strany“ a tato shoda může vazby udržet, i když skrytě. Jenže v tuto chvíli může veřejná blízkost k Trumpovi spálit i politicky zkušené hráče. Strany, které mluví o suverenitě každý den, nemohou snadno vysvětlit, proč přehlížejí nátlak z USA. Ještě před rokem měl Trump evropské nacionalisty posílit Ještě před rokem vypadalo Trumpovo znovuzvolení jako vítr do plachet evropských nacionalistů. Vypadalo to spíš na „tailwind“ než „headwind“. Trumpova administrativa se rychle postavila do role tvrdého obhájce německé Alternativy pro Německo (AfD). Německé zpravodajské služby přitom AfD označují za „prokazatelně pravicově extremistickou organizaci“. Viceprezident J. D. Vance v Mnichově loni v únoru vyzval německé lídry, aby umožnili AfD vstup do spolkové vlády. Nezmínil důvody, proč ji ostatní strany odmítají, včetně toho, že někteří členové používají nacistická hesla. Trump a Vance také vyjádřili podporu Marine Le Penové poté, co soud uznal francouzskou krajně pravicovou političku vinnou ze zpronevěry a zakázal jí kandidovat. Le Penová se proti rozsudku odvolává. Americká strategie národní bezpečnosti, kterou Bílý dům zveřejnil v prosinci, ten směr ještě jasněji potvrdila. Dokument kodifikoval to, co už lidé slyšeli z veřejných prohlášení: administrativa chce posilovat krajně pravicové strany napříč Evropou. „Pro pravicově nacionalistická hnutí v Evropě to působilo jako injekce energie,“ řekl Jacob Reynolds, šéf politiky v MCC Brussels. Tato organizace pořádá akce pro evropské krajně pravicové politiky a úzce souvisí s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, Trumpovým spojencem. Suverenita jako past: domácí politika se otáčí proti Trumpovi Jenže o pár týdnů později Trumpovy výpady proti evropské suverenitě a důstojnosti postavily jeho ideové spojence do těžké pozice. Situaci zhoršily i jeho opakované hrozby: mluvil o vlastnictví Grónska, hrozil cly evropským zemím, které mu „překážejí“, a pak některá ultimáta zmírnil. „Populistickým vlasteneckým stranám to škodí, když se tyto věci odehrávají takhle otevřeně,“ řekl Reynolds. Evropské nacionalisty tlačí i nálady jejich vlastních voličů. Podle průzkumů výrazná část voličů krajní pravice v Británii, Francii a Německu vnímala Trumpa negativně už před posledními týdny. Na začátku ledna navíc průzkum ukázal, že jen 15 procent Němců považuje Spojené státy za důvěryhodného partnera. Šlo o nejnižší hodnotu, jakou kdy průzkumy zaznamenaly. Politický střed toho využívá. Manfred Weber, německý středopravicový politik a šéf nejsilnější frakce v Evropském parlamentu, minulý týden řekl, že krajně pravicoví poslanci „se musí rozhodnout, jestli chtějí být skutečnými Evropany, nebo kolonií Washingtonu“. Meloniová a Bardella couvají, každý jinak V Itálii Meloniová dlouho vystupovala jako most mezi Evropou a Trumpem. Tentokrát ale reagovala neobvykle ostře. Trump minulý čtvrtek tvrdil, že jednotky NATO v Afghánistánu „stály trochu vzadu, trochu mimo přední linii“. Meloniová připomněla, že v Afghánistánu zemřelo 53 italských vojáků a přes 700 utrpělo zranění. „Přátelství vyžaduje respekt. Bez něj nemůže pokračovat solidarita, která drží Atlantickou alianci,“ uvedla ve svém prohlášení. Ve Francii Bardella postupoval opatrně už dřív. Na začátku loňska označil Trumpovo zvolení za „dobrou zprávu pro Ameriku, ale špatnou zprávu pro Francii a Evropu“. Po americkém zásahu proti venezuelskému prezidentovi a po eskalaci výhrůžek kolem Grónska ale přitvrdil. Evropa podle něj stojí před volbou: buď přijme „formu vazalství pod záminkou transatlantických partnerství“, nebo odpoví tvrdě. Renaud Labaye, vysoký představitel Bardellovy strany, to shrnul takto: „Jsme suverenisté. Věříme, že každý stát má dělat, co chce, a hájit své vlastní zájmy.“ Trump ve Francii ztrácí popularitu natolik, že jakákoli vazba může působit toxicky. Eric Ciotti, šéf malé strany napojené na Národní sdružení, smazal dva gratulační příspěvky, které po Trumpově zvolení zveřejnil. Farage, Fico a AfD: ticho, váhání a vnitřní spory Některé nacionalistické strany mlčí nebo váhají. Týká se to hlavně těch, které dlouho těžily z těsných vazeb na Trumpa a jeho okolí. Slovenský premiér Robert Fico byl v Mar-a-Lagu, Trumpově floridském sídle, právě v den, kdy Trump hrozil zvýšením cel několika evropským zemím kvůli jejich podpoře Grónska. Fico později návštěvu popsal na sociálních sítích, ale Grónsko nezmínil. V Německu se vedení AfD veřejně neshodlo. Část lídrů chtěla kritizovat Trumpův postup kolem Grónska a ve Venezuele. Jiní v tom viděli „nezbytné přenastavení“ mezinárodního řádu. Beatrix von Storchová, jedna z nejvýraznějších transatlantických tváří AfD, odmítla jakékoli americké nároky na Grónsko. V televizi řekla, že území „jasně“ patří Dánsku. Alice Weidelová, spolupředsedkyně strany, uvedla, že Trumpův zásah ve Venezuele „porušil základní volební slib“, tedy nezasahovat do jiných zemí. Druhý spolupředseda Tino Chrupalla ale reagoval vstřícněji. Řekl, že mezinárodní právo se „musí znovu vyjednat“. Dodal také, že „Venezuela patří do sféry vlivu Ameriky, stejně jako Ukrajina patří do sféry vlivu Ruska“. Maximilian Krah, další poslanec AfD, v textu pro The Asia Times podpořil americké vlastnictví Grónska. Napsal, že USA nemohou dovolit, aby „významná část severoamerické pevniny“ s velkými nerostnými zdroji zůstala mimo jejich kontrolu. Dočasný odstup, nebo trvalý obrat? Evropští nacionalisté si od Trumpa neodnášejí jen problémy. Sdílí s ním část programu. V některých zemích stále sází na jeho kulturní konflikt. Jenže Trump svými hrozbami a tlakem na evropské státy zasahuje do samého jádra jejich značky. Proto dnes hledají odstup. Minimálně na čas. A zároveň se snaží neztratit výhody, které jim dříve přinášela blízkost k nejsilnějšímu politickému hnutí v USA. Pro evropskou krajní pravici tak začíná období, ve kterém bude muset vysvětlovat jednu jednoduchou věc: jak může hájit suverenitu doma, když její dřívější symbol „vlastenectví“ v Bílém domě tu suverenitu otevřeně zpochybňuje.

Donald Trump se stává zátěží pro evropskou krajní pravici. Farage, Meloni i Bardella řeší, jak neplatit politickou cenu

Advertisement:

Comments

Leave a Reply Cancel reply