Státní organizace uzavřely smlouvy s Agrofertem. Kontrakty za miliony před vyřešením střetu zájmů

Délka článku: 7 minutes

Smlouvy státu s Agrofertem se znovu dostaly do centra pozornosti poté, co státní organizace uzavřely nové kontrakty v době, kdy se ještě nevyjasnila otázka střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Část institucí už smlouvy ruší a připravuje nové soutěže, jinde se argumentuje provozní nutností. Smlouvy státu s Agrofertem tak otevírají otázky právní jistoty, jednotného postupu státu a férovosti trhu.

Státní organizace v posledních týdnech uzavřely několik smluv s firmami ze skupiny Agrofert v době, kdy Andrej Babiš znovu stojí v čele vlády a současně ještě nedokončil převod holdingu do nové trustové struktury. Část kontraktů už instituce ruší. Jinde se připravuje nové soutěžení. Celá epizoda otevírá nepříjemnou otázku: proč stát nedokáže spolehlivě uhlídat vlastní pravidla střetu zájmů ani v situaci, kdy jde o nejviditelnější případ v zemi.

Sporné smlouvy samy o sobě nepředstavují jen technický problém v registru nebo formální chybu v administrativě. Nesou s sebou reputační škodu, právní nejistotu a tlak na úředníky, kteří musí rychle rozhodovat o tom, zda kontrakt zruší, nebo zda najdou „výjimku“ ve veřejném zájmu. V praxi tak vzniká dojem, že pro firmy spojené s premiérem existuje zvláštní režim. A přesně tomu měl zákon o střetu zájmů zabránit.

Co se stalo: smlouvy s dceřinými firmami Agrofertu a rychlá náprava

Informace se začaly kumulovat po zjištěních, že některé státní subjekty uzavřely objednávky či smlouvy s firmami z holdingu Agrofert v době, kdy to střet zájmů omezuje. Následná reakce institucí se liší podle typu kontraktu.

V jednom z nejviditelnějších případů Lesy ČR potvrdily, že zrušily objednávky u společnosti Agri CS, která patří do koncernu Agrofert. Šlo například o servisní zásah na technice za zhruba 64 tisíc korun. Podstatný detail představuje datum podpisu. Objednávka vznikla v den, kdy prezident jmenoval Andreje Babiše premiérem. Lesy ČR poté uvedly, že smlouva měla ze zákona neplatnost, a proto ji zrušily.

Odlišný scénář řeší resort obrany. Příspěvková organizace Volareza uzavřela kontrakt s pekárnou Penam v řádu milionů korun. Podle dostupných popisů se smlouva opírala o dříve vysoutěžený rámec, ale podpis přišel až po Babišově jmenování. Ministerstvo obrany argumentuje naléhavostí dodávek. Organizace zároveň připravuje nové soutěžení, aby v krátkém horizontu nahradila sporný kontrakt novým.

Proč to vyvolalo konflikt: střet zájmů se „nevyřešil“, jen se odložil

Jádro problému netkví v tom, že by stát nevěděl o existenci pravidel. Problém leží v načasování a v míře právní jistoty.

Premiér oznámil řešení střetu zájmů přes novou trustovou strukturu, která má převzít akcie Agrofertu. Převod se ale protáhl. Premiér vysvětloval zpoždění tím, že potřebuje veřejnoprávní souhlasy ze zahraničí kvůli aktivitám holdingu v dalších státech. Zároveň platí, že veřejní zadavatelé a státní organizace v mezidobí narážejí na praxi: mají si samy vyhodnotit, zda mohou s firmami ze skupiny uzavírat smlouvy, i když se struktura vlastnictví mění a část dokumentů zůstává mimo veřejnou kontrolu.

To vytváří nebezpečný prostor pro výmluvy. Jedna instituce kontrakt zruší okamžitě. Druhá se opře o argument nezbytnosti. Třetí se může pokusit „přečkat“ pár týdnů a doufat, že převod do fondu vše uklidní.

Kde stát selhal: kontrola dodavatelů nestačí, když chybí jasný signál shora

Formálně se kontrola střetu zájmů u veřejných zakázek opírá o interní procesy zadavatelů. Realita ale ukazuje slabiny.

Státní podnik či příspěvková organizace často pracuje s dlouhým seznamem dodavatelů. V některých režimech, například u dynamických nákupních systémů, se kontrakty uzavírají průběžně. Právě tam hraje datum podpisu klíčovou roli. Jeden den může být vše v pořádku. Další den se kvůli politické funkci vlastníka situace právně otočí.

Stát přitom v posledních letech opakovaně čelil sporům o to, zda Andrej Babiš Agrofert ovládá, i když používá svěřenské fondy. Soudní rozhodnutí a závěry evropských auditů vytvořily v tématu citlivé prostředí. O to víc překvapí, když státní organizace působí dojmem, že se řídí spíše improvizací než předem připraveným postupem.

Ministerstvo obrany a argument „veřejného zájmu“: co je ještě obhajitelné

Resort obrany staví svoji obhajobu na praktickém dopadu. Jde o potraviny pro vojenské posádky, výcvikové režimy a také o zajištění stravování pro nezletilé studenty v internátním režimu. Tady zní otázka jinak než u běžné servisní objednávky.

Jenže i tento argument má hranice. Veřejný zájem nesmí sloužit jako univerzální omluvenka pro obcházení pravidel. Pokud stát připustí, že kvůli pohodlí nebo provozní naléhavosti může dočasně tolerovat zakázky pro firmy spojené s premiérem, otevře tím dveře dalším výjimkám. Zároveň tím vysílá signál do trhu. Ostatní dodavatelé si mohou oprávněně klást otázku, zda hrají podle stejných pravidel.

Smysluplný kompromis může existovat, ale musí mít jasné mantinely. Stát má v takovém případě popsat, jak zajistí kontinuitu dodávek bez rizika pro bezpečnost, a současně jak rychle sporný vztah nahradí novým, právně čistým kontraktem.

Co říkají právní a ekonomičtí experti: trust není „slepý“ a důvěra rozhoduje

Část odborné debaty se vrací k tomu, co vlastně může český svěřenský fond reálně zajistit. Někteří experti upozorňují, že české právo nezná „slepý fond“ v anglosaském smyslu. Jinými slovy: samotná existence fondu ještě automaticky neřeší vnímání střetu zájmů ani otázku faktického vlivu.

Odborníci v posledních týdnech zdůrazňují dvě roviny. První rovinu tvoří formální soulad s právem. Druhá rovina zahrnuje faktickou nezávislost struktury a dlouhodobou důvěryhodnost. Právě tady vzniká pro stát problém. Zadavatelé potřebují jasný, ověřitelný rámec. Bez něj riskují neplatné smlouvy, spory a reputační ztrátu.

V praxi tak nejde jen o to, kdy premiér převod dokončí. Rozhoduje i to, jak průhledně nastaví pravidla fondu a jak stát upraví své kontrolní mechanismy. Pokud vláda nechá nejistotu pokračovat, vyrobí další „miny“ v registru smluv i ve veřejných zakázkách.

Politická odpovědnost: vláda nese náklady, i když chybu udělá státní podnik

Vláda může namítat, že konkrétní smlouvy uzavírají samostatné subjekty. Tento argument ale veřejnost často nepřesvědčí. Premiér je zároveň beneficientem skupiny, která ze smluv profituje. A vláda má kapacitu nastavit jednotné metodické vedení pro státní sektor.

Opozice už téma využívá jako důkaz, že kabinet nedokáže oddělit veřejný zájem od soukromého byznysu. Zaznívá také výzva, aby premiér zveřejnil klíčové dokumenty k nové struktuře, protože zadavatelé potřebují oporu pro právní posouzení.

Celý spor tak znovu otevírá starý problém české politiky: pravidla střetu zájmů existují, ale stát je neumí vymáhat bez výjimkového uvažování. Pokud vláda chce zastavit další škody, musí zrychlit řešení a současně dát institucím jasný manuál. Jinak bude každý další kontrakt potenciální skandál.

Co bude dál: audity, rušení smluv a tlak na rychlé vyjasnění

V nejbližších týdnech se dá čekat několik kroků. Část institucí prověří své smlouvy a objednávky, aby se vyhnuly dalšímu porušování pravidel. Ministerstvo obrany bude čelit tlaku, aby rychle dotáhlo nové soutěžení. Premiér bude zároveň čelit otázkám, kdy přesně převod do fondu dokončí a zda se tím skutečně změní praktické fungování vztahu mezi politikou a byznysem.

Pro veřejnost půjde hlavně o test důvěry. Lidé sledují, zda stát uplatní stejné standardy na kohokoli, nebo zda opět uvidí dvojí metr. A to je v situaci, kdy vláda zároveň řeší rozpočtové škrty a žádá o trpělivost, politicky toxická kombinace.