Schodek o 50 miliard vyšší: proč ministryně pracuje s číslem, které budí dojem větší díry, a co tím sleduje před rozpočtem 2026

Délka článku: 7 minutes

Schillerová deficit popisuje jako výrazně horší oproti plánu i oproti roku 2024, a staví na tom argument pro přepis rozpočtu 2026. Do sporu však vstupuje časový posun EU refundací, který část „zhoršení“ vytváří účetně, nikoli strukturálně. Schillerová deficit 2025 se tak stal nejen bilančním číslem, ale i politickým nástrojem v debatě o růstu výdajů příští rok.

Ministryně financí Alena Schillerová tento týden oznámila, že státní rozpočet za rok 2025 skončil schodkem 290,7 miliardy korun. Oproti schválenému plánu 241 miliard tak podle ní stát „překročil“ deficit o 49,7 miliardy. Schillerová současně zdůraznila, že se rozpočet zhoršil i vůči roku 2024, kdy deficit činil 271,4 miliardy.

Jenže hned po oznámení čísel se otevřel spor o to, co vlastně srovnáváme. Kritici upozorňují na výpadek zhruba 40 miliard korun v příjmech z EU, který souvisí s časovým nesouladem u proplácení projektů. V takovém případě se schodek „na papíře“ zvětší, i když se část peněz do rozpočtu vrátí v následujícím roce.

Tady začíná politický problém. Ministryně mluví tak, aby veřejnost slyšela jasný verdikt: „minulý kabinet to nezvládl“. Zároveň ale vláda ANO vstupuje do roku 2026 s rozpočtovým provizoriem a s tlakem resortů na vyšší výdaje. Schillerová tak potřebuje argumenty pro další zadlužení i pro přepsání rozpočtu, který připravila předchozí vláda.

Co přesně ministryně řekla a jaké číslo použila

Ministerstvo financí zveřejnilo pokladní plnění státního rozpočtu za rok 2025. Uvedlo schodek 290,7 miliardy korun. Zároveň popsalo, že deficit meziročně vzrostl o 19,3 miliardy a proti schválenému rozpočtu se zhoršil o 49,7 miliardy.

Schillerová tento rámec převzala a postavila na něm hlavní sdělení. Ve veřejném prostoru tak zdomácněla zkratka „o 50 miliard horší rozpočet“. Ta zkratka funguje politicky skvěle. Vysvětlí vše jednou větou. Současně ale zamlží strukturu problému.

Kde vzniká spor: pokladní schodek vs. tok evropských peněz

Bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura a také Miroslav Kalousek upozornili, že v čísle 290,7 miliardy leží zhruba 40 miliard korun, které stát v roce 2025 vyplatil na projekty s evropským podílem, ale příslušné proplacení z EU dorazí až v roce 2026. Podle nich tedy dává smysl mluvit o „reálném“ schodku kolem 250 miliard korun.

Ekonomická analytička Českého rozhlasu Jana Klímová to popsala přímo. Schodek na konci roku vyšel účetně vyšší, protože do rozpočtu nedorazily očekávané evropské příjmy.

Tento spor není jen akademická hádka o metodiku. V politice rozhoduje příběh. A příběh „překročili jsme plán o 50 miliard“ zní jako selhání rozpočtového řízení. Příběh „část peněz přijde později“ zní jako technický problém cash-flow. Každý z nich vyvolá jinou reakci veřejnosti.

Proč je tvrzení o překročení o 50 miliard zavádějící

Číslo 49,7 miliardy jako rozdíl proti schválenému plánu existuje. MF ho uvádí a nikdo ho nevymaže.

Zavádějící je však způsob, jakým ministryně toto číslo vykládá. Pokud významnou část rozdílu tvoří časový posun evropských příjmů, pak se část „překročení“ neodvíjí od vyšší domácí spotřeby peněz, ale od načasování refundací. Kritici proto tvrdí, že se korektní debata musí opírat o obě optiky: pokladní výsledek i očištění o tento časový efekt.

Politický dopad je zásadní. Ministryně totiž nesděluje jen účetní realitu. Ona zároveň určuje, kdo ponese vinu. Když vybere nejhorší interpretaci, posune veřejnost k závěru, že „minulá vláda utrácela“. Když přizná i roli evropských toků, musí vést delší a méně údernou debatu.

Proč to ministryně dělá: příprava půdy pro rozpočet 2026 a pro vyšší výdaje

Vláda funguje v rozpočtovém provizoriu. Kabinet odmítl návrh rozpočtu připravený předchozí vládou, který počítal se schodkem 286 miliard. Schillerová oznámila, že vláda projedná nový návrh rozpočtu až 26. ledna, protože chce pracovat s novou predikcí. Zároveň nechtěla říct, jak vysoký schodek navrhne, a mluvila o snaze nezvyšovat ho „o mnoho“.

Zde se ukazuje motivace. Když ministryně nastaví narrativ „předchozí vláda zanechala rozpočet v horším stavu“, získá politický prostor pro tři kroky:

1. Zvedne schodek v novém návrhu rozpočtu a vysvětlí to dědictvím.
2. Udrží nebo navýší výdaje u citlivých kapitol, aniž by hned otevírala škrty.
3. Přenese odpovědnost za nepříjemná opatření na minulé vedení.

Seznam Zprávy už popsaly, že vláda ANO nedává najevo, že by rychlé snižování deficitu patřilo mezi její hlavní priority. Text zároveň zmiňuje plány na vyšší výdaje v sociální oblasti, zdravotnictví a energetice, i za cenu dalšího zadlužení.

A teď přichází druhá rovina „většího schodku“. Nejde jen o rok 2025. Jde o to, jak se bude zdůvodňovat rok 2026.

Tvrdá čísla k roku 2026: výdaje rostou, deficit zůstává vysoký

Ještě před změnou vlády MF a tehdejší kabinet schválily návrh rozpočtu na rok 2026 s výdaji 2 408,7 miliardy a příjmy 2 122,7 miliardy. Návrh počítal se schodkem 286 miliard. MF zároveň uvedlo, že tento deficit ovlivňují mimořádné položky v souhrnu 49 miliard, zejména obranné výdaje nad 2 % HDP a prostředky na nové jaderné zdroje v Dukovanech.

Tohle číslo má dvě čtení:

• Výdaje v návrhu 2026 rostou nad úroveň roku 2025. MF uvedlo výdaje 2025 na 2,372 bilionu a návrh 2026 na 2,409 bilionu.
• Deficit zůstává extrémně vysoký i v nominálním vyjádření. A vláda teď naznačuje, že návrh ještě přepíše.

Právě proto ministryně potřebuje „tvrdý“ argument už na startu. Když veřejnost uvěří, že se rozpočet v roce 2025 utrhl o 50 miliard, snáz přijme tvrzení, že „není z čeho brát“ a že vláda musí jít do vyššího deficitu.

Politická logika: z boje o metodiku se stává boj o legitimitu zadlužení

Spor o 40 miliard z EU má zkratkovitý, ale silný efekt. Umožní vládě pracovat s dvojí optikou podle potřeby:

• Když chce útočit na předchozí kabinet, použije nejvyšší schodek a největší „překročení“.
• Když bude chtít obhájit vlastní hospodaření v roce 2026, může naopak argumentovat tím, že „část schodku se sama zlepší“ díky pozdějším evropským příjmům.

Tento styl komunikace má riziko. Zvyšuje nedůvěru v čísla. Jakmile veřejnost získá dojem, že si politici vybírají číslo podle momentální potřeby, ztratí víru i v budoucí konsolidaci.

Co by měla vláda udělat, aby působila věrohodně

Pokud chce ministryně obnovit důvěru, musí změnit způsob práce s daty. Může začít jednoduchými kroky:

• Zveřejnit standardně dvě sady čísel: pokladní výsledek a výsledek očištěný o jasně popsané jednorázové nebo časové vlivy EU.
• Popsat dopad na rok 2026 předem: kolik se skutečně „vrátí“ z EU a kdy.
• Oddělit politické hodnocení od účetní informace: komentář patří do druhé části vystoupení, ne do titulku.

V tuto chvíli Schillerová místo toho vede spor v rovině dojmu. Vybrala číslo, které vypadá nejhůř. Ekonomové a bývalí ministři jí současně připomínají, že část „horšího“ výsledku vznikla jen přesunem peněz mezi roky.

Nejde jen o minulý rok, jde o účet za příští rok

Rozpočet 2025 skončil hluboko v minusu. Na tom se nic nezmění. Spor se vede o interpretaci a o politický rámec. Ministryně mluví tak, aby vyrobila jednoduché sdělení o selhání předchůdců. Jenže už za pár týdnů bude potřebovat stejnou veřejnost přesvědčit, že vyšší výdaje a nový schodek v roce 2026 dávají smysl.

A právě tady se láme důvěra. Když vláda začne rok 2026 argumentační zkratkou, těžko pak obhájí složitější realitu, v níž rozhodují strukturální výdaje, tempo investic a schopnost státu řídit evropské peníze bez účetních výkyvů.