Rozpočet 2026: vláda zvýšila schodek na 310 miliard. Před volbami slibovali úspory, sliby nedodrželi

Délka článku: 7 minutes

Schodek rozpočtu 2026 se stal hlavním sporem kolem přepracovaného návrhu státního rozpočtu. Ministerstvo financí po revizi počítá s deficitem 310 miliard korun, tedy o 24 miliard více než v původním návrhu. V článku srovnáváme změny v příjmech a výdajích a vysvětlujeme, proč se čísla posunula a kde se rozpočet rozchází s rétorikou z kampaně.

Klíčové číslo letošního rozpočtového sporu zní 310 miliard korun. Právě na tuto hodnotu se dnes posunul plánovaný schodek státního rozpočtu pro rok 2026 po zásahu vlády Andreje Babiše. Kabinet tím uzavřel první kolo rozpočtové přestřelky, která začala už na podzim, když Sněmovna vrátila původní návrh k přepracování a Česká republika vstoupila do roku v rozpočtovém provizoriu.

Vláda a ministerstvo financí tvrdí, že jen „zreálnily“ čísla. Do návrhu doplnily výdaje, které v rozpočtu chyběly, a ubraly příjmy, které podle nich stály na přehnaných odhadech. Opozice a část ekonomů naopak upozorňují, že vláda už v prvním rozpočtu po volbách zvedá deficit, i když ve volbách slibovala úspory a rozpočtovou odpovědnost.

Co se změnilo: 286 miliard vystřídalo 310 miliard

Ministerstvo financí srovnává revidovaný návrh s listopadovou verzí a popisuje konkrétní posuny. Příjmy klesly o 5,2 miliardy na 1 977,6 miliardy korun. Výdaje vzrostly o 18,8 miliardy na 2 287,6 miliardy. Schodek se tím zvětšil o 24 miliard na 310 miliard korun.

To je jednoduchá rovnice. Politicky však působí jako tvrdý střet s předvolební rétorikou. Vláda totiž současně říká, že „škrtala provoz“, ale celkový účet poslala výš. A zároveň zdůrazňuje, že navýšení jde „na investice“, i když největší položky navýšení míří do mandatorních sociálních výdajů a do dopravního fondu.

Vláda tvrdí: opravili jsme podhodnocené výdaje a nadhodnocené příjmy

Ministryně financí Alena Schillerová staví obhajobu na dvou argumentech.

První argument míří na doplnění výdajů. Ministerstvo doplnilo 17 miliard korun na sociální mandatorní výdaje v kapitole práce a sociálních věcí. Dále přidalo 26 miliard na krytí deficitu Státního fondu dopravní infrastruktury a dalších 0,8 miliardy na slevy na jízdném. Do rozpočtu také přibylo 6 miliard na spolufinancování rozvoje venkova a 2,5 miliardy do regionálního školství.

Druhý argument míří na příjmy. Ministerstvo snížilo odhad příjmů ze sociálního zabezpečení o 9 miliard, protože podle něj stál na „uměle nadhodnocených“ číslech spojených mimo jiné s jednotným měsíčním hlášením zaměstnavatele a novelou zákona o zaměstnanosti. Naopak navýšilo daňové příjmy o 15,3 miliardy v návaznosti na lednovou makroekonomickou predikci. Doplňuje také změny u dividend ČEPS, příjmů ze státních podniků, cla a dalších položek.

Ministerstvo financí současně opakuje, že do původního deficitu 286 miliard „musí přičíst“ nekryté požadavky dopravního fondu ve výši 37,2 miliardy. Z toho vyvozuje, že „skutečný“ schodek původního návrhu mířil nejméně na 323,2 miliardy, a revidovaných 310 miliard prý posouvá rozpočet blíž k výdajovým rámcům.

Kde deficit roste nejvíc: sociální výdaje, doprava, energie a EU

Když se člověk podívá na seznam změn, vyvstane problém, který vláda vysvětluje hůř.

Největší navýšení výdajů nejde na nové dálnice, železnice nebo digitalizaci státu. Jde na povinné sociální výdaje (+17 mld.) a na dopravní fond (+26 mld.). Tyto položky mohou mít smysl, pokud rozpočet opravdu podhodnotil realitu. Jenže z pohledu voliče i fiskální disciplíny to nejsou „úspory“, ale přiznání, že stát neumí sestavit rozpočet tak, aby seděl bez pozdějších doplatků.

Další položky vláda rámuje jako prorůstové či stabilizační. Ministerstvo průmyslu a obchodu navýšilo výdaje na podporované zdroje energie o 7,3 miliardy. Vláda tím pokračuje v kroku, který už dříve avizovala: větší část nákladů na obnovitelné zdroje přenese na stát místo domácností. To může krátkodobě ztlumit tlak na ceny elektřiny, ale rozpočtu přidá pevný výdajový závazek.

K tomu přichází odvody do EU (+7,7 mld.). Tyto platby mají vlastní dynamiku a vláda je často neovlivní. O to víc však vyčnívá, když kabinet současně slibuje zúžení státu a „konec bujících výdajů“.

Škrty existují, ale vláda je vybrala hlavně tam, kde se jí to hodí

Vláda na druhé straně uvádí škrty. Ministerstvo financí mluví o snížení provozních výdajů, dotací a kapitálových výdajů v souhrnu o 11,4 miliardy. Přidává ještě snížení „ostatních plateb za provedenou práci“ o 0,5 miliardy.

Jenže vedle toho stojí dvě velké redukce, které nevypadají jako systémové zeštíhlení státu.

První redukce se týká obrany. Ministerstvo financí snížilo výdaje na obranu o 21 miliard v kapitole ministerstva obrany a o dalších 0,8 miliardy v jiných kapitolách. Resort tím podle vlastních propočtů udrží obranné výdaje zhruba kolem 2,1 % HDP, ale posune je níž oproti dřívější ambici.

Druhá redukce se týká Dukovan. Ministerstvo průmyslu a obchodu snížilo výdaje spojené s novým jaderným zdrojem o 18,3 miliardy, protože projektu chybí notifikace EU.

V praxi to znamená, že vláda snížila velké investiční položky. Přesto deficit nezmenšila, ale zvětšila. Kabinet tím vysílá jasný signál o prioritách: „ušetřené“ miliardy nepoužil na snížení schodku, ale na jiné výdaje.

Před volbami slibovali úspory. Teď zvyšují účet hned v prvním rozpočtu

Hnutí ANO v programu do voleb mluvilo o rozpočtové odpovědnosti a slibovalo, že stát „ušetří 5 % ročně na provozu“. Program současně hlásil, že ANO nepůjde cestou zvyšování daní a že chce postupně snížit deficit směrem k vyrovnanému hospodaření v delším horizontu.

Vláda může namítnout, že deficit 310 miliard představuje „přechod“, protože převzala rozpočtovou situaci po předchozím kabinetu. Ten argument se ale rychle vyčerpá, pokud první rozpočet po volbách roste do schodku i po vyjmutí velkých investičních položek.

Z čistě politického hlediska působí problematicky i to, jak vláda popisuje odpovědnost. Ministryně financí opakovaně říká, že „je to schodek“ předchozí vlády. Jenže dnešní kabinet mění strukturu rozpočtu, rozhoduje o přesunech a sám schvaluje výsledný deficit.

Pokud vláda chtěla ukázat „nový styl“, měla k tomu ideální příležitost: část úspor mohla použít na snížení schodku a část na doplnění podhodnocených výdajů. Kabinet zvolil jinou cestu.

Ekonomové varují: dobrá ekonomika nepotřebuje rozpočtovou injekci

Kritika se neozývá jen z opozice. Někteří ekonomové připomínají, že rok 2026 může přinést solidnější růst. Právě v takové chvíli dává konsolidace větší smysl než další zadlužování.

Člen Národní rozpočtové rady Jan Pavel v médiích označil schodek 310 miliard za neomluvitelný v situaci, kdy ekonomika roste a vláda nemusí ekonomiku stimulovat rozpočtem. V podobném duchu vystupují i další hlasy z okruhu rozpočtové politiky: připomínají, že fiskální pravidla mají zabránit tomu, aby se z deficitu stal standardní stav.

Vláda naopak argumentuje tím, že očekávaný deficit celých veřejných financí zůstane kolem 2,2 % a vejde se do evropských pravidel. Jenže evropská hranice 3 % nepředstavuje cílovou metu pro zodpovědnou fiskální politiku. Je to krizová brzda.

Co bude dál: Sněmovna rozhodne, jestli přijme logiku „oprav“, nebo bude chtít nové škrty

Ministerstvo financí po dnešku chystá finální podobu návrhu a předloží ji Sněmovně. Poslanci tak dostanou na stůl rozpočet, který vláda popíše jako realistický a opravený. Opozice se naopak pokusí ukázat, že vláda rozpočet použila jako první nástroj politických slibů: více peněz na vybrané oblasti, ale bez skutečné reformy státu.

Největší zkouška bude jednoduchá. Sněmovna se bude ptát, zda vláda opravdu našla trvalé úspory, nebo jen přesunula účet mezi kapitolami. Hned potom přijde druhá otázka: proč vláda nezvolila snížení deficitu, když sama vyřadila velké investiční položky a zároveň slibovala šetření na provozu státu.

Rozpočet totiž nevypovídá jen o číslech. Ukazuje, zda vláda dokáže sladit politický marketing s fiskální realitou. A právě tady se dnešní návrh dostává do největšího napětí.