Programové prohlášení vlády: velké sliby, tvrdé střety s realitou a první test důvěry

Délka článku: 9 minutes

Programové prohlášení vlády vytyčuje plán kabinetu pro ekonomiku, energetiku, bezpečnost i fungování státu před hlasováním o důvěře. Dokument slibuje rychlé úlevy v cenách energií, změny v daních a zásadní kroky v oblasti migrace a vztahu k EU. Programové prohlášení vlády zároveň otevírá otázky financování, právních závazků a schopnosti státu dodávat změny v praxi.

Vláda Andreje Babiše schválila na jednání 5. ledna 2026 své programové prohlášení a posunula ho do další fáze. Dokument míří do Poslanecké sněmovny spolu se žádostí o důvěru, o které se má jednat 13. ledna. Kabinet zároveň už teď tvrdí, že část priorit začal plnit. Zmiňuje odmítnutí ETS2 i migračního paktu EU a krok ke zlevnění elektřiny pro domácnosti a firmy.

Jenže právě tato kombinace rychlých politických gest a rozsáhlých slibů otevírá hlavní otázku. Zda vláda nabídla proveditelný plán, nebo spíše marketingový mix, který se začne lámat na právu EU, rozpočtu a kapacitě státu.

Co vláda schválila a proč na tom záleží

Programové prohlášení představuje politickou smlouvu mezi kabinetem a veřejností. Vláda v něm slibuje stabilizovat finance, zlevnit energie, posílit bezpečnost a zjednodušit stát. Dokument také vytyčuje styl vládnutí. Premiér Andrej Babiš oznámil, že kabinet chce plnění programu pravidelně vyhodnocovat, a zároveň připomněl, že jde o „nejdůležitější dokument“ pro směřování země.

Papír ale nic nestojí. Každý bod se brzy promění v konkrétní návrhy zákonů, spory v koalici a hlasování ve sněmovně. Právě proto se vyplatí číst text nejen jako seznam priorit, ale i jako mapu rizik.

Energetika jako vlajková loď: rychlá úleva, drahá účtenka

Vláda staví energetiku do role „motoru“ ekonomiky. Slibuje levnější energie, vyšší soběstačnost a větší kontrolu nad strategickými firmami. Dokument explicitně uvádí, že stát převezme financování poplatku na podporované zdroje energie (POZE) tak, aby ho lidé a firmy dál neplatili v regulované složce ceny elektřiny.

Tohle opatření může zafungovat jako okamžitá úleva. Zároveň ale přesouvá náklad z účtů odběratelů do státního rozpočtu. V praxi se tak účet nerozpustí, jen změní adresu. Pokud vláda nepřinese stabilní zdroje financování, může v dalších letech narazit na stejné dilema jako dřívější kabinety: šetřit na výdajích, nebo hledat nové příjmy.

Dokument také otevírá téma přetoků elektřiny z obnovitelných zdrojů ze sousedních zemí a slibuje opatření proti blackoutům, rychlejší výstavbu sítí a „spravedlivější“ financování rozvoje přenosové soustavy. Tady bude rozhodovat detail. Bez jasných pravidel se spor o to, kdo zaplatí investice do sítí, rychle změní v konflikt mezi státem, distributory, průmyslem a provozovateli OZE.

ČEZ na cestě ke sto procentní kontrole: risk pro trh i veřejné finance

V energetice kabinet míří ještě výš. V programu slibuje kroky k získání stoprocentní kontroly nad výrobou ve skupině ČEZ. Dokument zároveň tvrdí, že výkup akcií nepůjde skrze výdaj státního rozpočtu, ale „vlastním výkupem společnosti ČEZ“, a že vláda zachová obvyklé zacházení s minoritními akcionáři.

Tady se rozsvítí několik varovných kontrolek najednou.

Zaprvé, podobné transakce se bez nákladů nedějí. I když stát nenapíše přímý šek ze státní kasy, někdo ponese finanční zátěž. Ponese ji ČEZ přes zadlužení, omezení dividend, nebo přes prodej aktiv? Každá varianta má dopady na investiční schopnost firmy i na příjmy státu, který už dnes z ČEZ čerpá významné prostředky.

Zadruhé, vláda současně slibuje urychlit velké jaderné projekty, rozjet přípravu dalších bloků a podpořit malé modulární reaktory. Tohle všechno vyžaduje dlouhodobé financování, stabilní regulaci a robustní řízení projektu. Politická kontrola nad firmou nemusí automaticky znamenat vyšší efektivitu. Naopak může přinést tlak na krátkodobé cíle, které se s jadernou výstavbou často míjejí.

ETS2 a migrační pakt: vláda jde proti už schválenému směru EU

Střet s pravidly Unie může přinést právní i finanční náklady

Vláda v programu říká, že se vymezí proti emisním povolenkám „první i druhé generace“. U ETS2 pak přímo uvádí, že se připraví tento systém neimplementovat do české legislativy. Současně program slibuje odmítnout migrační pakt EU a přijmout nový zákon o migraci a azylu, včetně politiky „nulové tolerance“ vůči nelegální migraci.

Tohle je politicky srozumitelné sdělení pro domácí publikum. Zároveň jde o přístup, který naráží na fakt, že EU tyto rámce schválila a členské státy obvykle musí převést unijní pravidla do svého práva. Vláda tak otevírá prostor pro spor s Evropskou komisí, možná i pro řízení o porušení povinností. Výsledek může mít přímý dopad na vyjednávací pozici Česka v jiných agendách, a v krajním případě i na peníze.

U ETS2 navíc zůstává otevřená otázka, co vláda nabídne místo něj. Kabinet tvrdí, že chce zabránit sociálním dopadům. Jenže i bez ETS2 se doprava a vytápění nevyhnou tlaku na transformaci. Náklady se mohou přelít jinudy. Stát je může poslat do dotací, do regulace, nebo do odkladů investic, které se později prodraží.

U migrace vláda popisuje tvrdší postup, rychlejší vyhošťování pachatelů trestné činnosti a přísnější pravidla pobytu. V praxi se ale bude počítat každé slovo v zákoně. Česko totiž musí sladit národní pravidla s evropským právem a s mezinárodní ochranou uprchlíků. Bez precizní legislativy si kabinet zadělá na soudní spory a na chaos v praxi.

Daně a rozpočet: sliby bez zvyšování a současně více výdajů

Program slibuje držet veřejné finance blízko vyrovnané bilance a udržet deficit pod 3 % HDP. Současně vláda říká, že nezvýší žádné daně. Naopak plánuje snížit daň z příjmů právnických osob na 19 %, vrátit školkovné, obnovit slevy a zavést další úlevy.

A do toho přidává další výdajové závazky. Dokument slibuje například nástupní plat 50 tisíc pro policisty a hasiče, valorizace, příspěvky na bydlení, rozvoj náborových center a další systémové změny.

Vláda sází na argument, že výpadek příjmů a nové výdaje pokryje lepším výběrem daní a omezením šedé ekonomiky. Do programu proto dává EET 2.0 od roku 2027 a „Digitální daňovou kobru“ s využitím analytiky a umělé inteligence.

Tady je prostor pro kritickou skepsi. Zlepšení výběru daní pomáhá, ale obvykle nepokryje všechno a nikdy nepřijde ze dne na den. EET 2.0 navíc začne podle programu až v roce 2027. Pokud vláda naslibuje úlevy už v roce 2026, vznikne mezera. Kabinet bude muset vyplnit tuto mezeru rychle. Udělá to škrty, nebo si půjčí?

Bezpečnost a stát: víc policie v ulicích, ale i citlivé zásahy do pravidel hry

Program mluví o posílení bezpečnostních sborů, o návratu policie do ulic a o modernizaci vybavení. Zároveň dokument přidává politicky výbušné pasáže. V oblasti vnitřní politiky slibuje, že ministerstvo vnitra nebude „nástrojem omezování svobody projevu“, a že stát zamezí zneužívání represe proti občanům za názory.

Takové formulace mohou působit jako signál, že vláda chce měnit přístup k dezinformacím, extremismu nebo k vyšetřování citlivých kauz. Kabinet také slibuje zprůhlednit financování neziskových organizací ze zahraničních zdrojů. Záleží na provedení. Pokud vláda nastaví kontrolu férově a s jasnými pravidly, posílí důvěru. Pokud z toho udělá politický klacek, oslabí občanskou společnost a přidá další kulturní válku.

V právní oblasti vláda slibuje připravit zákon o celostátním referendu, ale zároveň vylučuje otázku členství v EU a NATO. To je pokus o kompromis. Kabinet chce nabídnout „víc přímé demokracie“, ale zároveň si nechce otevřít exitovou minovou louku.

Ještě ostřeji působí slib zrušit trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc. Vláda argumentuje vágností a rizikem selektivního trestání. Kritici ale mohou namítnout, že stát potřebuje nástroje proti vlivovým operacím a proti koordinované práci pro cizí zájmy. Bez náhrady a bez kvalitní debaty může takový krok oslabit odolnost země vůči hybridním hrozbám.

Euro, koruna a hotovost: symbolické sliby s ústavním přesahem

Dokument říká, že vláda nepřijme euro ani nepodnikne kroky k jeho zavedení. Kabinet chce navrhnout ukotvení české koruny v Ústavě a stejně tak chce ukotvit právo držet a používat hotovost jako zákonné platidlo.

Jde o silné politické gesto. U eura může vláda uspět snadno, protože rozhodnutí leží primárně v domácí politice a dlouhodobé strategii. U ústavního zakotvení hotovosti se ale okamžitě otevře otázka, co přesně vláda chrání. Bankovky už dnes nikdo neohrožuje zákonem. Lidé ale narážejí na to, že některé služby hotovost odmítají z praktických důvodů. Ústava tento problém nevyřeší sama. Může ho ale proměnit v další kulturní konflikt, který odvede pozornost od podstatných ekonomických témat.

Sociální sliby: důchodový strop a hledání peněz

Program opakuje závazek zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 letech a obnovit valorizace, které „zohlední“ inflaci a část růstu mezd. Zní to srozumitelně a voličsky atraktivně. Současně to vytváří tlak na dlouhodobou udržitelnost penzí.

Vláda v programu mluví o podpoře zdrojů systému a o prorodinných opatřeních. Jenže demografie se nezmění do dvou let. Pokud kabinet nepředstaví realistický mix příjmů, úspor a parametrických změn, narazí na stejný problém, který trápí všechny evropské země: méně pracujících, více seniorů a rostoucí náklady na zdravotní a sociální péči.

Co bude první skutečný test

Schválení programu na vládě je začátek, ne konec. První tvrdý test přijde ve sněmovně při hlasování o důvěře. Druhý test přinese rozpočet a konkrétní návrhy zákonů. Teprve tehdy se ukáže, co vláda myslí vážně a co zůstane v rovině deklarací.

Největší riziko tohoto programu neleží v jednotlivých bodech. Leží v jejich součtu. Vláda chce současně zlevňovat energie, snižovat daně, přidávat výdaje na bezpečnost, rozjíždět obří investice a ještě se pouštět do konfliktů s EU v klimatické a migrační agendě. Každý jeden směr se dá obhájit. Všechny dohromady ale vyžadují mimořádně disciplinované řízení státu a rozpočtu.

Pokud kabinet nezvládne sladit sliby s čísly a právem, programové prohlášení se rychle změní v katalog nedodělaných závazků. A pak se z něj nestane plán pro prosperitu, ale dokument pro budoucí výmluvy.