Deportace Afghánců z Pákistánu ohrožují hudbu v Péšávaru

Délka článku: 5 minutes Deportace Afghánců z Pákistánu nabírají tempo a Péšávar, dlouholeté útočiště pro afghánské hudebníky v exilu, se může brzy změnit v tiché město. Umělci, kteří udržovali tradici při životě mimo dosah Tálibánu, dnes řeší jediné: zda je úřady pošlou zpět do země, kde hudba čelí zákazu a perzekuci. Pákistánské město Péšávar dlouhé roky nabízelo útočiště generacím Afghánců. Mezi nimi byli i hudebníci, kteří udržovali při životě bohatou tradici písní a balad mimo dosah Tálibánu. Teď ale rytmy, které zněly ve svatebních sálech, na koncertních pódiích i v obytných blocích, postupně utichají. Pákistánská vláda totiž rozjela vlnu vyhošťování. Od loňska kvůli ní musel zemi opustit už přibližně milion Afghánců. Hudebníci patří do širší komunity afghánských umělců, která v Péšávaru vyrostla za desítky let. Vedle nich tu žijí i tkadleny koberců nebo tanečníci. Pákistán poskytl útočiště milionům Afghánců prchajících před válkou a politickou nestabilitou. Nejprve před sovětskou invazí v 80. letech, později před Tálibánem, který se poprvé dostal k moci v 90. letech. Tálibán hudbu zakázal, umělce pronásledoval a nástroje pálil nebo rozbíjel. Stejně postupoval v 90. letech i po návratu k moci v roce 2021. Péšávar jako druhý domov. Teď se z něj stává nejistota Od roku 2023 pákistánské úřady veřejně obviňují tálibánskou vládu, že podporuje povstalce útočící na Pákistán. V odvetě prohlásily miliony Afghánců za nelegální. Týká se to i těch, kteří uprchli po převzetí moci Tálibánem. Jednoho rána se v hudebním obchodě Muhammada Hassana Zamrího rozezněla svatební afghánská píseň. Zamrí zasunul ošoupanou kazetu do přehrávače a melodie se rozlila po místnosti. Jeho dlouholetý afghánský zákazník si přejel prsty po bílém vousu a ztěžka si povzdechl. Zeleného čaje se ani nedotkl. Zůstal jen u vzpomínek. „Do Afghánistánu je vzít nemůžu, Tálibán by je spálil,“ řekl Zamrí o svých 2 000 kazetách. Zhruba polovina se mu prohýbá na rozpadajících se dřevěných policích. Zamrí, kterému je 52 let, odešel z Afghánistánu už v 80. letech. Druhou polovinu sbírky už schoval jinde. Vytvořil tím soukromý archiv nahrávek, které sahají až do 50. let. Netuší ale, co s nimi bude, pokud ho Pákistán pošle zpět do Afghánistánu. Hudba přežila v exilu. V Pákistánu se jí dařilo nejvíc Afghánští umělci udržují hudbu při životě i v dalších sousedních zemích, v Evropě nebo ve Spojených státech. Nikde ale hudebníci nevytvořili tak silné a vícegenerační zázemí jako právě v Pákistánu. A nejvíc to platí pro Péšávar. První velká vlna emigrace v 80. letech přivedla do Pákistánu umělce jako Qamar Gula, jednu z nejslavnějších afghánských zpěvaček. Hudebníci v exilu, většinou z paštunské komunity, tehdy nahrávali i písně odporu proti sovětské invazi z roku 1979. Kazety pak pašovali přes hranice. Sloužily jako morální podpora pro mudžáhidy bojující proti Rudé armádě. Když Afghánistán v 90. letech spadl do občanské války, přicházeli další. V Pákistánu hráli do rytmu bubnů tabla a na rubáb, nástroj podobný loutně. Mezi nimi byl i Homayoun Sakhi, rubábový virtuóz. Do Péšávaru utekl jako teenager a později vystupoval v koncertních sálech po Spojených státech, Evropě i Asii. Byty se změnily na agentury a studia na centra kultury Místní pákistánští umělci i afghánští kolegové se nově příchozím přizpůsobili. Malé byty se proměnily v improvizované talentové agentury. Pákistánci do nich chodili, když chtěli najmout afghánskou kapelu na svatbu. Nahrávací studia nabídla profesionální vybavení i známým kulturním ikonám. Patřil mezi ně například Sadiq Fitrat Nashenas, hvězda z „zlaté éry“ afghánské hudby, ještě před příchodem Sovětů. Na začátku 21. století žilo v Péšávaru podle místních médií už více než 500 afghánských hudebníků. Nová generace po roce 2021. TikTok místo kazet, strach stejný Druhé převzetí moci Tálibánem v roce 2021 přimělo k útěku další generaci. Tentokrát mířila do Péšávaru s písněmi, které šíří hlavně TikTok a YouTube. Paštunský zpěvák Baryali Wali schoval v Kábulu své nástroje a měsíc po převratu přešel hranici. Od té doby se nevrátil. Minulé léto navíc nestihl ani svatbu své dcery. Wali se obává, že kolektivní duše afghánské hudby zmizí, pokud úřady umělce vyženou zpět do Afghánistánu. „Afghánští hudebníci žijí v exilu po celém světě. My ale potřebujeme fungovat jako skupina, tak jako tady,“ řekl ve studiu v Péšávaru. Podle dat Mezinárodní organizace pro migraci v posledních týdnech vzrostl počet vyhoštění a nucených návratů z Péšávaru i okolní provincie. „Teď všichni raději sklápíme hlavy,“ dodal Wali. Kulturní centrum Mafkoora: poslední písně před balením nástrojů Jednoho večera v kulturním centru Mafkoora zazpíval Saidullah Wafa píseň plnou stesku. „Tohle je moje milovaná země, tohle je můj život, tohle je můj Afghánistán,“ zpíval. Doprovázeli ho dva mladší hudebníci na bubny a rubáb. Kapela přidala ještě jednu poslední skladbu. Tentokrát mířila jako jízlivá poznámka na Tálibán. Pak si hudebníci začali balit nástroje. „S Tálibánem tam, nebo s policií tady, ten strach cítíme stejně,“ řekl Wafa. Hudebník Ikram Shinwari popsal, jak se v roce 2021 snažil utéct z Afghánistánu s harmoniem. Tálibán mu tehdy nařídil, aby nástroj zničil vlastníma rukama. Afghánistán může být jedinou tichou zemí na světě Ahmad Sarmast, zakladatel Afghanistan National Institute of Music, který žije v exilu, řekl, že Tálibán po návratu k moci postupně zavádí kulturní politiku podobnou té z 90. let. „Teď se Afghánistán může stát jedinou tichou zemí na světě,“ uvedl. V Péšávaru proto roste nejistota. Hudebníci, kteří desítky let drželi tradici při životě, dnes neřeší nové nahrávky ani koncerty. Řeší, jestli je úřady pošlou zpět do země, kde hudbu považuje režim za zločin.

Útočiště pro afghánskou hudbu může ztichnout. Péšávar ohrožují deportace

Advertisement:

Comments

Leave a Reply Cancel reply