Zvýšení schodku rozpočtu pro rok 2026

Délka článku: 7 minutes Zvýšení schodku rozpočtu 2026 se stalo první velkou zkouškou vlády Aleny Schillerové ve financích. Pokud zvýšení schodku rozpočtu 2026 kabinet neobhájí konkrétními škrty a plánem návratu k nižšímu deficitu, narazí na vlastní předvolební sliby o „zdravých veřejných financích“. Ministryně financí Alena Schillerová připustila, že vláda nejspíš zvýší schodek státního rozpočtu na rok 2026. Kabinet tím otevírá první velký střet mezi předvolebními sliby o zodpovědném hospodaření a tvrdou realitou čísel. Schillerová zároveň tvrdí, že návrh po předchozí vládě není „reálný“ a nezahrnuje některé nutné výdaje. Kritici namítají, že nová vláda už nemůže hrát roli komentátora. Musí ukázat plán, který deficit nejen vysvětlí, ale také zkrotí. Co ministryně říká: „Rozpočet musí odpovídat realitě“ Schillerová staví obhajobu na jednoduché tezi. Vláda podle ní nemá smysl rozpočet „lakovat na hezčí číslo“. Má prý ukázat skutečné potřeby resortů. Zmiňuje hlavně mandatorní výdaje. Mluví také o spolufinancování evropských fondů. Přidává velké investice a závazky státu. Zároveň útočí na práci předchozího kabinetu. Tvrdí, že část nevyhnutelných výdajů v návrhu chybí. Podle této logiky se schodek nezhoršuje kvůli nové politice. Zhoršuje se prý kvůli „dohánění“ reality. Politicky jde o srozumitelný rámec. Rozpočtově jde o risk. Jakmile vláda zvýší schodek, přebírá odpovědnost za výsledek. Vysvětlení „zdědili jsme problém“ vydrží krátce. Trhy i veřejnost budou chtít konkrétní kroky. Tvrdý strop pravidel: limit schodku a výjimky Do debaty vstupuje zákon o rozpočtové odpovědnosti. Ten nastavuje maximální schodek pro rok 2026. Pokud vláda míří nad tento strop, musí opřít návrh o výjimky. Nebo musí změnit parametry rozpočtu. V praxi už rozpočet po minulé vládě strop překračoval. Opřel se o výjimky, které mířily hlavně na obranu nad dvě procenta HDP a na financování projektu nových bloků Dukovan. Schillerová teď naznačuje další posun. Jenže každé „přidání“ naráží na otázku: jde o jednorázový tlak, nebo o nový trend? Právě to bude klíčové. Jednorázové položky se dají obhájit snáz. Strukturální rozvolnění už bolí. Zvedne totiž náklady dluhu i v dalších letech. Předvolební sliby: deficit dolů, daně dolů, šedá ekonomika pod tlak Hnutí ANO šlo do voleb s výraznou rozpočtovou ambicí. V programu slibovalo „zdravé veřejné finance“ bez zvyšování daní. Zároveň slibovalo snižování daní pro vybrané skupiny. Program stavěl na dvou hlavních pilířích. První pilíř: vyšší výběr daní. ANO mluvilo o snížení daňové mezery u DPH. Prosazovalo tvrdší postup proti práci načerno. Vrátilo na stůl modernizovanou verzi EET a „digitální daňovou kobru“. Argument zněl jasně: stát získá nové trvalé příjmy bez zvyšování sazeb. Druhý pilíř: úspory na provozu státu. Program sliboval škrty v agendách a ve veřejných zakázkách. Mluvil o úsporách díky digitalizaci. Zmiňoval i pravidelné snižování provozních nákladů. Současně ale ANO přiznalo důležitý detail. Program nesliboval vyrovnaný rozpočet „hned“. Prezentoval vyrovnané hospodaření spíše jako důsledek růstu a systémových změn. V politické kampani ale i tak vyvolal očekávání, že deficit začne klesat. A tady se otevírá problém. Pokud ministryně zvyšuje schodek hned na startu, musí rychle ukázat, kde přesně přinese slíbené úspory a příjmy. Jinak se z programu stane jen katalog přání. Kde se argumenty lámou: „reálný rozpočet“ není totéž co „lepší rozpočet“ Schillerová může mít pravdu v jedné věci. Rozpočet musí obsahovat reálné výdaje. Pokud návrh některé povinné položky podstřelil, vláda je doplní. To ale automaticky neznamená, že musí růst schodek. Vláda má vždy dvě cesty. Může zvýšit deficit. Nebo může přeskládat priority. Každé navýšení schodku proto vyvolá otázku: proč kabinet nenašel kompenzace jinde? Ministryně zároveň říká, že tlačí resorty k provozním úsporám. To zní konzistentně s programem. Jenže rozpočet je aritmetika. Úspory musí mít konkrétní položky a termíny. Vágní výzvy nestačí. Pokud Schillerová bude chtít udržet důvěryhodnost, musí přejít od slov k tabulkám. Musí ukázat, jaké výdaje škrtne, opsat, které investice posune a vysvětlit, jak rychle přinese výběr daní navíc. Politická obrana: přenést vinu na Fialu. Rozpočtově to však nefunguje dlouho Vláda se už opírá o narativ, že schodek pro rok 2026 „vytvořila“ předchozí vláda. Politicky to funguje jako první věta. Rozpočtově ale přichází druhá věta: co s tím uděláte vy? Tento střet se ještě vyhrotí v parlamentu. Opozice nebude řešit minulost. Bude rozebírat návrh řádek po řádku. V tu chvíli se argument „zdědili jsme“ mění na slabinu. Kabinet musí odpovídat za každé nové rozhodnutí. Navíc platí jednoduché pravidlo komunikace. Když vláda zvýší schodek, nemůže současně tvrdit, že „dává finance do pořádku“, pokud nepřidá harmonogram. Veřejnost snese i bolestivá čísla. Neodpustí však chaos. Jaké kroky má vláda k dispozici: čtyři realistické varianty Kabinet má několik cest. Každá nese náklady. Každá vyvolá politický konflikt. 1) Přesuny ve výdajích a tvrdší prioritizaceVláda může chránit mandatorní výdaje. Může chránit obranu a strategické investice. Pak ale musí sáhnout na dotace, provozní výdaje a méně efektivní programy. Tady se nejlépe hledají rychlé úspory. Zároveň tu vzniká největší odpor. 2) Odklad části slibů do dalších letKabinet může přiznat, že některé sliby nezvládne v roce 2026. Může je rozložit v čase. To sníží tlak na schodek. Politicky to bude bolet. Rozpočtově to může být nejčistší řešení. 3) Vyšší příjmy bez zvýšení sazebSchillerová ráda mluví o lepším výběru daní. To dává smysl. Jenže takové změny potřebují čas, IT kapacity a legislativu. Přínosy často přijdou později. Vláda proto musí odlišit „dlouhodobý potenciál“ od „peněz pro rozpočet 2026“. 4) Přiznat potřebu úpravy daňového mixuTo je varianta, které se ANO brání. Jenže pokud vláda zvýší schodek a současně slibuje snižování daní, dostane se do kleští. V určitém bodě narazí na realitu. Pak bude muset vybrat: buď ustoupí od snižování daní, nebo najde škrty ve výdajích, nebo přijme vyšší deficit. Důsledky vyššího deficitu: dražší dluh a menší prostor pro krize Vyšší schodek nebolí jen v účetních knihách. Zvyšuje potřebu financování. Stát musí prodat více dluhopisů. Pokud investoři uvidí rozvolnění bez plánu, budou chtít vyšší výnos. Vyšší výnos znamená vyšší náklady obsluhy dluhu. Ty pak vytlačují jiné výdaje. Nejvíc to dopadne na investice. Zároveň se zmenší rezerva pro budoucí krize. Vláda tak může ztratit manévrovací prostor už ve druhém roce mandátu. Proto se nevede spor jen o číslo schodku. Vede se spor o důvěru. A důvěra vzniká z detailu, ne ze sloganu. Co bude rozhodovat v příštích týdnech: transparentnost a konkrétní škrtací seznam Schillerová teď stojí před volbou stylu. Může vést debatu jako politický duel. Nebo může vést debatu jako rozpočtový proces. Pokud zvolí druhou cestu, potřebuje tři věci: jasně popsat, které výdaje v původním návrhu chyběly a proč, ukázat, kde vláda našla úspory už při prvních jednáních s ministry, předložit harmonogram, kdy začne deficit klesat a díky čemu. Bez těchto bodů se kritika bude nabalovat. Opozice si vezme do ruky volební program. Připomene sliby o „zásadním snížení deficitu“ do konce období, sliby o úsporách na provozu státu a sliby o nižších daních. A položí jednoduchou otázku: pokud to platí, proč začínáte schodkem nahoru? První rozpočet ukáže, jestli vláda řídí finance, nebo jen vypráví příběh Schillerová se snaží vytvořit dojem rozpočtové poctivosti. To je legitimní cíl. Zároveň ale sama zvedá laťku. V kampani slibovala, že stát získá peníze díky lepšímu výběru a úsporám. Tím si sama vymezila prostor pro výmluvy. Vyšší schodek může mít rozumné důvody. Vláda je ale musí přesně vyčíslit. Musí je ukotvit v opatřeních. A musí ukázat cestu zpět k nižšímu deficitu. Pokud to neudělá, rozpočet 2026 se změní v test důvěry. A ten se nevyhodnocuje na tiskové konferenci. Vyhodnocuje se v číslech, která zůstanou v ekonomice celé roky.

Schillerová míří k vyššímu schodku: rozpočet 2026 testuje sliby ANO o zdravých financích

Advertisement: