Venezuelská ropa a Trump: tlak na Madura

Délka článku: 10 minutes Venezuelská ropa a Trump dnes tvoří jeden z klíčových motivů amerického tlaku na režim Nicoláse Madura. Zatímco Bílý dům veřejně zdůrazňuje boj proti pašování drog, zákulisní jednání a kroky Washingtonu se výrazně točí kolem ropných rezerv Venezuely, vztahů s Kubou a Čínou i otázky, kdo bude mít v budoucnu přístup k největším zásobám ropy na světě. Navenek Bílý dům mluví o drogách. V zákulisí hraje prim přístup k největším ropným zásobám světa. Laureátka Nobelovy ceny míru vystoupila minulý měsíc přes videopřenos na podnikatelské konferenci v Miami. V sále seděli američtí manažeři i politici, včetně prezidenta Trumpa. „Mluvím o příležitosti za 1,7 bilionu dolarů,“ řekla María Corina Machado, hlavní venezuelská opoziční vůdkyně. Zaznělo to několik týdnů poté, co získala cenu za odpor vůči Nicolásu Madurovi, autoritářskému lídrovi země. Machado zdůraznila obří zásoby ropy a plynu. „Otevřeme všechno — upstream, midstream, downstream — všem firmám,“ uvedla. Přidala nerosty i energetickou infrastrukturu. Stejný signál vysílá od začátku roku. Tehdy v podcastu, který moderuje Donald Trump Jr., mluvila o „nekonečném potenciálu“ Venezuely pro americké společnosti. A publikum naslouchá. Drogy jako veřejný důvod, ropa jako tichá motivace Prezident i jeho poradci veřejně tvrdí, že smrtící operace kolem Venezuely a tlak na Madura míří hlavně na ochranu Američanů před pašováním drog. Venezuela ale drogy nevyrábí. A narkotika, která přes zemi procházejí, míří podle dostupných popisů převážně do Evropy. V zákulisí se však úředníci soustředí na venezuelské ropné rezervy. Jde o největší zásoby na světě. Důležitost ropy ukazují tajná vyjednávání amerických představitelů s Madurovou vládou. Naznačují ji i rozhovory, které vedli Trumpovi lidé a spojenci s Machado i dalšími opozičními aktéry. Trump svůj zájem o kontrolu nad venezuelskými zásobami už dříve řekl nahlas. V projevu k republikánům v Severní Karolíně v roce 2023 prohlásil: „Když jsem odcházel, Venezuela byla připravená zkolabovat. My bychom ji převzali, získali bychom všechnu tu ropu, měla by ji hned vedle.“ Zadržení tankeru jako symbol eskalace Roli ropy ve zvyšujícím se napětí podtrhlo středeční zadržení tankeru, který plul Karibikem. Nesl surovinu určenou pro Kubu a Čínu. Spojené státy loď zadržely dramatickým zásahem. Trump pak řekl, že si náklad ponechá, i když jeho právní opora zůstává sporná. V úterý večer prezident na sociálních sítích oznámil další krok: Spojené státy zastaví tankery směřující do Venezuely nebo z Venezuely, pokud je americká vláda zařadí na sankční seznam. Kroky znamenají prudké vyostření několik měsíců trvající kampaně proti Madurovi. Ta už zahrnovala 25 útoků na plavidla. Podle dostupných údajů při nich zemřelo nejméně 95 lidí. Řada právních expertů tyto akce označuje za protiprávní. Dvě priority Trumpovy bezpečnostní agendy v jedné zemi Venezuela a její ropa leží na průsečíku dvou Trumpových bezpečnostních priorit: dominance nad energetickými zdroji a kontrola západní polokoule. Venezuela drží zhruba 17 % známých světových ropných zásob. Jde o více než 300 miliard barelů. To představuje téměř čtyřnásobek oproti Spojeným státům. A žádná země nemá ve venezuelském ropném sektoru větší otisk než Čína. Právě její obchodní sílu v regionu chce Trumpova administrativa omezit. „Když prezident Trump mluvil o Venezuele a podobných zemích, vždy zdůrazňoval, že Spojené státy mají mít přístup k těmto ropným zdrojům,“ řekl Francisco R. Rodríguez, profesor na University of Denver, který se věnuje venezuelské politické ekonomii. Trump opakovaně naznačoval, že Spojené státy mají po vojenském zásahu v cizině získat ropu či jiné suroviny jako „odměnu“. V kampani 2016 často používal větu „vždycky jsem říkal: vezměte ropu“. V prvním období prohlásil, že USA „ponechají ropu“ v Sýrii, protože tam mají vojáky. Tvrdil také, že Spojené státy měly získat ropu z Iráku a Libye jako kompenzaci za intervence, které svrhly tamní vlády. Zkušenost z roku 2019: podmínka pro Guaidóa V roce 2019 Trump podle pamětí Johna R. Boltona, tehdejšího poradce pro národní bezpečnost, nařídil týmu, aby Juan Guaidó slíbil Američanům přístup k venezuelské ropě. Zároveň měl po případném převzetí moci odstavit Čínu a Rusko. Bolton to popsal jako „obrovské přestřelení“. Maduro vidí ropu jako geopolitickou páku také. Venezuelské vedení se opírá o čínské nákupy jako o štít proti sankcím. Ty zavedla první Trumpova administrativa a později je držel i prezident Joe Biden. Viceprezidentka Delcy Rodríguez v dubnu při návštěvě Pekingu žádala Čínu o větší investice do sektoru a o vyšší nákupy ropy. Čína už podle popisu představuje asi 80 % venezuelského odbytu. Debata ve Washingtonu: dohoda, nebo sesazení? V posledních měsících Trumpovi poradci zvažovali, jak zajistit americkým firmám širší přístup k venezuelské ropě. Zároveň řešili Madurovu nevraživost a silnou pozici Číny, uvádějí současní i bývalí představitelé. Richard Grenell, zvláštní vyslanec pro Venezuelu a zároveň šéf Kennedyho centra, vedl rozhovory o „velkém balíčku“ s Madurem. Venezuelský lídr prý Trumpovi nabídl otevření ropného sektoru Američanům. Nabídka měla jít dál než omezený prostor, který má Chevron. Ten v zemi funguje na základě důvěrné licence, kterou americká vláda nedávno prodloužila. Trump nabídku odmítl. Jiní významní poradci podle popisu uspěli s argumentem, že Maduro se nedá brát vážně a jen kupuje čas. Tento tábor vede Marco Rubio, ministr zahraničí a poradce pro národní bezpečnost. Prosazuje tvrdší postup a sesazení Madura silou. Předpokládá, že konzervativní a pro-tržní vůdce — tedy Machado — dá přednost americkým firmám a omezí čínské investice. Trump měl Madura minulý měsíc v telefonátu vyzvat, aby odešel. Maduro podle popisu odmítl vzdát se moci v dohledné době. A to i přes americké posilování sil v Karibiku a Trumpovy hrozby, že může jít dál než k útokům na lodě a zasáhnout cíle na venezuelském území. Sankce a zadržování tankerů: tlak na klíčový příjem režimu Zadržení tankeru a nové sankce na ropný sektor mají podle současných i bývalých představitelů „zlomit“ Madurovu neústupnost. Mají ukázat, že Spojené státy umí přiškrtit hlavní zdroj příjmů země. Američtí úředníci uvedli, že USA pravděpodobně brzy zadrží další tankery s venezuelskou ropou. Stejně jako minule mohou odůvodnit zásah tím, že tankery v minulosti přepravovaly i ropu z Íránu. Ten čelí přísnějším sankcím než Venezuela. Spojené státy za poslední roky zadržely jen několik tankerů. Vždy se opřely o podezření, že íránská ropa financuje Islámské revoluční gardy. Jde o složku íránské armády, kterou první Trumpova administrativa označila za zahraniční teroristickou organizaci. Uvedl to Edward Fishman, bývalý specialista na sankce na ministerstvu zahraničí. Podle Toma Warricka, bývalého úředníka ministerstva zahraničí a právníka z ropného průmyslu, stačí i několik dalších zadržení. Firmy mohou začít Venezuelu obcházet. A režim může rychle přijít o příjmy. „Strategie Trumpovy administrativy se teď ukazuje velmi jasně: míří na tok hotovosti,“ řekl Warrick. „Venezuela drží jen malou hotovostní rezervu. Ztráta tankeru začne bolet poměrně rychle.“ Trump veřejně nemluví o tom, že chce americkým firmám zajistit větší podíl na venezuelské ropě. Lidé obeznámení s rozhovory však říkají, že to často zmiňuje v soukromí. Jednání o vytlačení Číny a Ruska narazila na Madurovu podmínku Během letošních jednání američtí představitelé řešili s Madurem možné uspořádání, které by vytlačilo čínské a ruské ropné firmy z Venezuely. Zároveň chtěli otevřít větší roli Američanům. Čína v posledních letech omezila přímé investice do sektoru. Maduro podle amerických zdrojů projevil zájem o větší americké peníze. Jenže trval na udržení moci. Jednání proto uvízla. Trump zároveň dal C.I.A. povolení k tajným operacím ve Venezuele. Může se rozhodnout pro násilné odstranění Madura. Může použít agenturu, armádu, nebo obojí. Řada expertů však očekává chaos po případném zásahu. Tuto obavu sdíleli i američtí úředníci z více institucí během válečných her v roce 2019 za první Trumpovy administrativy. Takový vývoj by mohl zkomplikovat snahy amerických firem rozšířit přítomnost. Poučení z Iráku a Libye: velké firmy čekají, Čína riskuje Po intervencích v Iráku a Libyi nevstoupily významné západní ropné firmy okamžitě. V obou zemích vypukly občanské války. Větším firmám trvalo roky, než rozjely rozsáhlejší operace. Naopak čínské ropné společnosti v Iráku podepsaly kontrakty na jižní pole už během chaosu. Podle popisu mají vyšší toleranci k riziku v konfliktních zónách. Chuť velkých amerických firem vstoupit do Venezuely tak může záviset na tom, zda tlak a případné operace přinesou stabilitu, nebo rozvrat. „Americké ropné firmy pracují i v dost nebezpečných čtvrtích,“ řekl Oliver B. John, který působil jako americký diplomat pro ekonomické otázky v arabských zemích Perského zálivu. „Bude je zajímat hlavně výsledek na konci.“ Chevron jako výjimka a historická citlivost privatizace Chevron ve Venezuele funguje už sto let. Zůstal jako jediná americká firma, která v zemi vydržela i v době, kdy venezuelská vláda před desítkami let donutila západní společnosti stát se menšinovými partnery v joint ventures se státní firmou Petróleos de Venezuela, S.A. (PDVSA). Americké firmy měly v odvětví silnou pozici do 70. let. Tehdy Venezuela sektor zestátnila a vytvořila PDVSA. Krok získal podporu veřejnosti. Lidé ho spojovali s demokratickým a nacionalistickým směrem země. Socialistický lídr Hugo Chávez tento model po nástupu v roce 1999 ukotvil i v ústavě. Machado mluví o změně sektoru spíše obecně. V červnu v on-line vystoupení pro Council of the Americas uvedla, že zavede „proces privatizace“ a že národní agentura otevře sektor soukromým investicím. Cílem má být produkce kolem tří milionů barelů denně do deseti let. To by znamenalo trojnásobek oproti současnému objemu. Rodríguez však upozornil, že zestátněný sektor má ve Venezuele historickou podporu. A „privatizace venezuelského ropného průmyslu by vyvolala kontroverzi v mnoha směrech“. Sankce oslabily výrobu, čínská stopa zůstává Potíže odvětví zesílily po sankcích, které uvalila první Trumpova administrativa. Sankce zasáhly provoz napříč zemí. Dopadly i na rafinerie, které umí zpracovat ropu s vysokým obsahem síry, typickou pro venezuelskou surovinu. Chevron ve Venezuele využívá rafinerie na pobřeží Mexického zálivu v USA. Takovou kapacitu by mohly využít i další americké firmy, pokud by rozšířily působení. Největší zahraniční firmou ve venezuelském sektoru zůstává China National Petroleum Corporation (CNPC). Jde o státní podnik, který má společné projekty s PDVSA. Od roku 2019 však podle popisu zaujímá pasivnější roli, aby se vyhnul porušení amerických sankcí. Loni soukromá čínská firma China Concord Resources Corporation podepsala s PDVSA kontrakt na 20 let. Chce investovat přes miliardu dolarů do rozvoje polí. Podle Rodrígueze dnes většinu venezuelské ropy do Číny kupují čínské soukromé firmy. Dříve čínské státní energetické společnosti odebíraly ropu jako splátky za úvěry čínských státních bank. Venezuela však s platbami selhala už před lety. V roce 2020 dluh činil 19 miliard dolarů. Čína pak úvěrování zastavila. Čínští úředníci a manažeři podle Margaret Myersové z Johns Hopkins University postupují opatrněji. Přesto hledají cesty, jak s Madurovou vládou dál pracovat. „V Číně roste rozčarování,“ řekla. „Přesto zůstávají obecně odhodlaní zůstat na místě.“

Venezuelská ropa v centru Trumpovy kampaně proti Madurovi

Advertisement: