Délka článku: 6 minutes
Výpadky elektřiny na Ukrajině se pro mnoho lidí staly nejdůležitější „válečnou“ informací dne. Místo sledování dalších kol jednání počítají hodiny proudu, plánují praní, práci i spánek. Právě proto na ně americký mírový tlak působí jako šum — a výpadky elektřiny na Ukrajině dál formují nálady i hranice, kam až jsou lidé ochotni ustoupit.
Místo mírových jednání sledují hodiny elektřiny
Anna Kuzmiščevová si každé ráno otevře internet. Hledá ale jiné zprávy než o diplomacii. Kontroluje denní plán výpadků. Zajímá ji, kolik hodin bude mít proud. Někdy šest. Někdy devět. A hlavně kdy přesně.
Pro Kuzmiščevovou a mnoho dalších Ukrajinců představuje poslední americký diplomatický ruch spíš kulisu. Vnímají ho jako tanec, který musí jejich lídři odehrát. Doufají, že tím Trumpovu administrativu neodradí. Bojí se, že jinak Ukrajinu opustí.
Mnozí Ukrajinci říkají, že Spojené státy stojí na ruské straně. Podle nich Washington spěchá k dohodě za každou cenu. A to i na úkor Ukrajiny. Zároveň věří, že Moskva o skutečnou dohodu stejně nestojí. Ani kdyby Ukrajina ustoupila.
„Mírový kolotoč“ a únava z nekonečných kol
Když se Ukrajina znovu ocitne na americkém diplomatickém kolotoči, lidé počítají spíš blackouty než body plánů. Rusko totiž dál bombarduje energetiku. A pravidelné výpadky se staly součástí dne.
„Skoro nevěřím, že z těch jednání něco vzejde,“ říká Kuzmiščevová. Je jí 38 let, pracuje ve фарма průmyslu a žije u Kyjeva. „Už se to opakovalo tolikrát. Nikdy z toho nic nebylo. Časem naděje vyprchá. Lidé už mají málo trpělivosti.“
Před nástupem do úřadu Donald Trump sliboval mír do 24 hodin. Letos jeho administrativa rozjela několik pokusů o ukončení války. Každý narazil na dvě klíčové věci. Na území. A na bezpečnostní záruky, které by odradily Rusko od další invaze.
Teď Trump tlačí na prezidenta Volodymyra Zelenského, aby dohodu podepsal. Zároveň veřejně naznačuje, že Zelenskyj musí přijmout porážku. Tvrdí, že Ukrajina nakonec podlehne většímu sousedovi.
Zelenskyj nemůže říct „ne“, ale brání se po bodech
Analytici říkají, že Zelenskyj musí s americkými „nápady“ pracovat. Bojí se, že Washington zastaví dodávky zbraní. Nebo omezí sdílení zpravodajských informací. Stačí, aby Trump nebyl spokojený.
„Už jsme se do určité míry přizpůsobili Trumpovu stylu vyjednávání,“ říká politolog Volodymyr Fesenko. „Ukrajinská strategie, Zelenského strategie, nespočívá v přímém ‘ne’. Zároveň ale hájí zájmy Ukrajiny bod po bodu.“
Zelenskyj v rozhovorech pokračoval i tento týden. Ve středu mluvil například s americkým ministrem financí. Volal i s šéfem BlackRocku. Trumpův tým totiž posouvá jednání do roviny byznysu a ekonomiky.
Jenže dohoda pořád nepřichází. A většina Ukrajinců nad tím krčí rameny.
Lidé ztratili zájem. Poslanec stáhl i nominaci na Nobelovu cenu
„Visí to ve vzduchu už tolik měsíců, že to lidi přestalo zajímat,“ říká Oleksandr Merežko. Předsedá výboru pro zahraničí v parlamentu. Patří do Zelenského strany. „Člověk pochopí, že to stejně nebude fungovat. Proto se tím lidé moc nezabývají.“
Merežko přitom v listopadu 2024 nominoval Trumpa na Nobelovu cenu míru. Opíral se o jeho slib ukončit konflikt. V červnu 2025 nominaci stáhl. Říká, že Trump začal vinit Ukrajinu z války, kterou zahájilo Rusko.
Podle Merežka Zelenskyj ví, že s Vladimirem Putinem dohodu neuzavře. Přesto musí Američanům ukazovat ochotu jednat. Jinak riskuje ztrátu podpory.
„Je to jako vyjednávat s kanibalem a doufat, že vás dohoda ochrání,“ říká Merežko. „Zelenskyj ale musí… hledám slovo, ne ‘předstírat’, něco diplomatičtějšího. Musí brát v úvahu Trumpovu iluzi, že dohoda s Putinem existuje.“
Rusko pokračuje v útocích a Ukrajinci řeší spánek i síť
Ukrajina a Spojené státy podle některých signálů posunuly debatu o bezpečnostních zárukách. Rusko však neukazuje vůli přestat bojovat. Putin tvrdí, že vyhrává. Ukrajinci říkají, že válku ukončí jen pod tlakem. Anebo až dosáhne cíle. Tím cílem zůstává úplné podřízení Ukrajiny.
Rusko dál tlačí na východní frontě. Zároveň posílá vlny dronů a raket na města. Tyto útoky často znemožní spánek. Zároveň tvrdě zasáhnou energetickou síť. V úterý přišla o proud polovina Kyjeva.
Zelenskyj připustil únavu země. V pondělí se ho novinář zeptal, zda důvěřuje Američanům.
„Jasně vidím, že opravdu chtějí konec války,“ řekl. „Spojené státy si s námi nehrají. Problém je ale extrémně složitý. Když není elektřina a všichni jsou vyčerpaní, každý chce konec. Pro nás záleží na tom, jak a za jakých podmínek. Nechceme, aby se válka opakovala. Rusku nevěříme.“
Nálady kolísají, ale realita se zhoršila
Průzkum Kyjevského mezinárodního institutu sociologie ukázal, že optimismus od jara do podzimu rostl. Přibývalo i lidí, kteří připouštěli územní ztráty výměnou za mír. Šlo však pořád o menšinu.
Institut sbíral data na konci září a začátku října. Pak se situace posunula. Ruské jednotky začaly víc postupovat v Doněcké a Záporožské oblasti. Do toho přišel největší korupční skandál Zelenského éry. Ten vedl k rezignaci jeho vlivného šéfa kanceláře. A ruské údery na infrastrukturu udělaly z blackoutů běžnou realitu.
Památník v Kyjevě a Pokrovsk na hraně pádu
Viktoriia Starodubová, 24 let, přišla v úterý odpoledne k památníku padlých vojáků v centru Kyjeva. Položila tam vlajku za svého mentora. Starodubová uprchla z rodného Pokrovsku po ruské invazi. V telefonu má fotky a videa. Ukazují škody po opakovaném ostřelování. Rusové teď stojí na prahu dobytí města.
„Strašně chci věřit, že nezemřeli zbytečně,“ říká psycholožka Starodubová a dívá se na tisíce vlajek. „A vím, že Putin nikdy nepřestane, když dostane i malý ústupek.“
Území za mír vyměnit nechce. V úterý využila tři hodiny elektřiny, které měla. Umyla si vlasy. A upekla rodině jablečné štrúdly.
Vánoce s nádechem fronty
Válka se ani nepřibližuje ke konci, a i vánoční výzdoba působí jako součást fronty. U Zlaté brány v Kyjevě vznikl betlém z balíků sena. Kdosi nabarvil prázdné dělostřelecké nábojnice. Z nich pak udělal oslíka, ovci, Marii, Josefa i Ježíška.
Jednoho večera se u betléma zastavily Alina Barabanovová a Olena Lykovová. Předtím zapíchly do památníku dvě vlajky. Jednu za blízkého přítele syna Barabanovové. Druhou za bývalého manžela Lykovové. Do Kyjeva přijely na pracovní konferenci. Žijí v městečku u ostřelovaného Kupjansku. Dělostřelectvo tam hřmí skoro každý den.
Zkušenost okupace: „Když slyšíme o blízkých jednáních, cítíme zradu“
Obě ženy říkají, že nechtějí žít pod ruskou vládou. Rusové jejich město v roce 2022 drželi zhruba půl roku. Lidé neměli vodu, elektřinu ani plyn. Lykovová, 52letá učitelka, strávila jeden den ve vězení. Rusové ji potrestali, protože je neposlechla. V každém domě se podle ní odehrála jiná tragédie.
„Tenhle navrhovaný ‘plán’ — tady máš, Ukrajino, vezmi si ho — zní bohužel jako pomoc nepříteli,“ říká Barabanovová, 48 let. „Když slyšíme, že se jednání blíží, cítíme zradu. A vztek.“