Netanjahu žádá o milost a sází na osvědčený tah: paralely s Trumpem

Délka článku: 5 minutes

Žádost o milost Netanjahua hýbe Izraelem. Premiér chce ukončit svůj proces a opírá se o dopis Donalda Trumpa. Co tah znamená pro justici i domácí politiku?

Žádost napsaná úředním jazykem, krok s vysokou dávkou odvahy

Premiér Benjamin Netanjahu v neděli požádal prezidenta Izraele o „ukončení řízení“ ve své vleklé korupční kauze – tedy fakticky o milost. Neužil výbušný slovník sociálních sítí, ale suchý jazyk právního podání. Odvaha kroku však připomněla postup jiného lídra, kterého vícečetná obvinění ani odsouzení nezastavila v cestě k moci: prezidenta Donalda Trumpa.

V jedno-stránkovém dopise, který sám podepsal, Netanjahu nic nepřiznává ani neprojevuje lítost. Slovo „milost“ nepoužil, mluví o „ukončení procesu“. Žádost dorazila krátce poté, co prezident Trump zaslal prezidentu Jicchaku Herzogovi dopis s výzvou, aby Netanjahua omilostnil.

Útok na vyšetřování a náznaky odvety

Advokáti v 111stránkovém podání napadli způsob vyšetřování, načasování obžaloby i samotné body obvinění a tvrdí, že by byl nakonec zproštěn viny. Styl i argumentace nesou podobnosti s trumpovskou taktikou: démonizace orgánů činných v trestním řízení, líčení klienta jako oběti a jemné náznaky možných odvet.

Obhajoba tvrdí, že je v zájmu státu, aby se premiér nenechával odvádět od práce soudem. (Připomeňme, že když byl v roce 2019 obžalován, odmítl výzvy k rezignaci, aby se soustředil na proces.)

Přesměrování domácí debaty

Žádost o milost okamžitě ovládla izraelskou politickou scénu. Do té doby dominovala kritika vládního návrhu na výjimku z vojenské služby pro část ultraortodoxních a snaha obejít státní vyšetřovací komisi k útoku Hamásu z 7. října 2023. Opoziční lídři museli změnit téma a začali trvat na tom, že milost je možná jen za vysokou politickou cenu.

Bývalý premiér Naftali Bennett podpořil milost, pokud by byla spojena s „důstojným odchodem Netanjahua z politiky“. Šéf opozice Jair Lapid prohlásil, že bez přiznání viny, projevu lítosti a okamžité rezignace prezident milost udělit nemůže.

Politolog Reuven Chazan z Hebrejské univerzity soudí, že žádost má i zřetelný zástupný efekt: „Hodili to do placu, aby se mluvilo o tomhle, ne o ostatních tématech. Agenda se hýbe – a Netanjahu to umí jako nikdo.“

„Veřejný zájem“ versus vlastní prospěch

Ve videoprohlášení Netanjahu vykreslil žádost jako oběť ve jménu státu: osobně by prý chtěl „dovést proces ke zcela očistnému rozsudku“, ale bezpečnostní a politická realita si žádá opak. Dva roky zároveň tvrdil, že ho od obhajoby zdržuje válka v Gaze – logicky by tedy nyní měl mít na právní obranu více prostoru. Místo toho právníci mluví o „zlatých příležitostech“ na Blízkém východě – zjevná narážka na možné rozšíření Abrahámovských dohod o normalizaci se Saúdskou Arábií, pokud by se mohl „plně soustředit“.

Proces začal v roce 2020 a postupuje pomalu i kvůli opakovaným žádostem o odklady; obhajoba chce předvolat až 100 svědků a odhady mluví o konci nejdříve v roce 2028. Netanjahu vypovídal v pondělí, úterní termín si nechal zrušit; další jednání ho čeká ve středu.

Argument smíru a reakce kritiků

Premiér varoval, že pokračování procesu „trhá společnost zevnitř“ a prohlubuje rozkoly, zatímco jeho ukončení by „pomohlo zklidnit vášně a podpořit smíření“. Analytička Mitchell Barak, dříve z Netanjahuova týmu, to označila za paradox: „Rozdělení způsobil on – a dál ho přiživuje.“

Chazan však krok považuje za chytrý: vyjde-li, Netanjahu unikne trestní odpovědnosti; nevyjde-li, získá silné volební téma – údajný „hon na čarodějnice“.

Sebeoslavné memo a zákonná klička

Podobnost s Trumpem se projevuje i v sebeprezentaci. Obrana tvrdí, že „nelze vyjmenovat“ všechny premiérovy zásluhy, a přesto to na více než 1 300 slovech činí: od komandového výcviku přes ekonomické reformy a infrastrukturu až po bezpečnostní politiku vůči Íránu, Hizballáhu a Hamásu.

Právníci navíc odkazují na izraelský zákon umožňující amnestii u některých ne­ná­silných činů s ohledem na osoby, které „přispěly k bezpečnosti a odolnosti státu“, zejména v dvouleté válce proti Hamásu. Naznačují, že sám premiér je takovým „vojákem“ hodným odpuštění.

Obavy z odvety v justici a médiích

Kritici si v nedělním sdělení všimli i náznaku „odvety“. Netanjahu připomněl, že po milosti by se mohl znovu věnovat reformám justice a médií. Kvůli obžalobě – mimo jiné z dohod s mediálními magnáty výměnou za dary a příznivé zpravodajství – se musel z těchto oblastí stáhnout. Podle oponentů to otevírá dveře kroku, jímž by on či jeho spojenci mohli trestat ty, které viní z toho, že ho přivedli před soud.

Trumpův dopis jako opora – a slabina

Politoložka Gayil Talshir z Hebrejské univerzity upozorňuje, že paralely s Trumpem mají i limity. Trump před dvěma týdny napsal Herzogovi s výzvou k „plné milosti“ a obvinil justici z „politického, neodůvodněného stíhání“. Netanjahu se na Trumpův dopis ve videu výslovně odvolal – podle Talshir to však svědčí spíše o jeho slabosti: „Hlavním argumentem je, že Trump napsal dopis, který si Netanjahu očividně vyžádal. Opírá se o Trumpa, aby omluvil své jednání.“