Když diamanty nejsou navždy – konec diamantových dolů v Severozápadních teritoriích

Délka článku: 8 minutes

Konec diamantových dolů v Severozápadních teritoriích mění ekonomiku regionu i vyhlídky tisíců lidí. Konec diamantových dolů v Severozápadních teritoriích dopadá nejvíc na domorodé pracovníky a obce, které na těžbě vyrostly a zároveň otevírá otázku, jak rychle dokáže oblast najít nový motor růstu.

Severozápadní teritoria Kanady vybudovala moderní ekonomiku na těžbě. Teď ale sledují, jak se diamantový boom láme. Tři klíčové doly, které přinesly práci i příjmy — zvlášť domorodým komunitám — chtějí do konce dekády definitivně skončit. Region proto řeší jedinou otázku: co přijde po diamantech?

Dvě vlny štěstí: zlato a pak diamanty

Severozápadní teritoria měla v dějinách dvakrát mimořádné štěstí. Na přelomu 19. a 20. století sem dorazila velká zlatá horečka. Založila hlavní město Yellowknife a přinesla rozvoj do obrovské, řídce osídlené oblasti boreálních lesů a arktické tundry.

O sto let později začaly docházet podzemní zásoby zlata. Právě tehdy prospektoři narazili na diamanty. Teritoria, která svou rozlohou přesahují více než trojnásobek Kalifornie, se postupně vypracovala na třetí největšího vývozce diamantů na světě.

Diamantová éra se blíží ke konci

Teď se tento příběh uzavírá, a to nepříjemně. Tři diamantové doly, které regionu přinesly významné příjmy a zaměstnanost, plánují trvalé uzavření do konce dekády. První z nich — Diavik vlastněný těžařským gigantem Rio Tinto — zavře už v březnu.

Domorodí obyvatelé hráli v boomu zásadní roli. Mnozí se stali kvalifikovanými pracovníky a na diamanty navázali živobytí celé rodiny. Právě proto vyvolává konec těžby tak silnou nejistotu.

Lab-grown diamanty a americká cla mění trh

K útlumu přispěl prudký propad poptávky po přírodních diamantech. Trh zaplavily levnější laboratorně pěstované kameny. Lidé je často vnímají jako šetrnější k životnímu prostředí.

Další ránu zasadila politika prezidenta Donalda Trumpa. Cla na Indii, největší světové centrum pro zpracování diamantů, rozkolísala už oslabený sektor. Mnohé firmy nechávají kameny brousit a leštit právě v Indii. Odtud je vyvážejí do Spojených států. Cla zdražila hotové šperkařské kameny, a tím dál přidusila poptávku.

„V Severozápadních teritoriích stojí ekonomika z velké části na surovinách. Vždy to tak bylo,“ řekl v rozhovoru premiér regionu R. J. Simpson. „Teď víme, že diamantové doly končí. A pořád se ptáme: co dál?“

Příběh George Betsiny: život mezi domovem a táborem u dolu

George Betsina (55) si pamatuje rok 1992. Krátce po objevu ložisek vyrazil do terénu a zatloukal kůly, aby vyznačil prospektorské území. Leželo asi 186 mil (zhruba 300 kilometrů) severovýchodně od Yellowknife.

Betsina patří k Dene First Nation. Stejně jako mnoho mladých domorodých mužů z okolí Yellowknife odešel od umírajících zlatých dolů. Vsadil na budoucnost v diamantech.

V roce 2000 nastoupil do dolu Ekati. Během dalších pětadvaceti let si vybudoval život i rodinu. V dole pracovali i jeho dva bratři. Důl jim dával dobré výplaty, ale bral čas. Trávili týdny mimo domov. Létali do pracovních táborů těsně pod polárním kruhem a zpět.

„Půlku života mých kluků jsem strávil v dolech,“ řekl Betsina v dřevěné kůlně za domem u Velkého otročího jezera. Při rozhovoru porcoval losa, kterého ulovil se syny.

V červenci přišel zlom. „Prostě zavolali a řekli: George, končíš,“ popsal.

Firma propustila všechny tři bratry Betsinovy spolu se stovkami dalších lidí. Podle Betsiny zaměstnávalo Ekati v nejlepších letech přes 1 000 pracovníků. Když ho propustili, zůstalo jich už méně než 300.

Ekati a Burgundy: finanční tlak roste

Důl Ekati vlastní menší australská firma Burgundy Diamond Mines. Podnik prodělává. Částečně kvůli Trumpovým clům na Indii, kde Burgundy stejně jako řada dalších těžařů zpracovává své kameny. Padesátiprocentní clo na indický vývoz zdražuje diamanty v USA a dál dusí už tak slabou poptávku.

V září Burgundy pozastavila obchodování s akciemi na australské burze, kde se kotuje. Zároveň požádala o úvěr z kanadského vládního fondu, který má tlumit dopady cel na firmy působící v Kanadě.

Podle odborového svazu firma snížila odstupné, nebo ho některým propuštěným ani nevyplatila. Burgundy odmítla rozhovor i komentář. Ve veřejných prohlášeních však přiznala vážné finanční potíže a slíbila, že zaměstnance nakonec odškodní.

Potíže Ekati ukazují, jak hluboko celý sektor spadl. Situace může urychlit „den zúčtování“ pro diamanty v teritoriu. Ekati plánoval konec v roce 2030. Pětiletý horizont ale teď zní až příliš optimisticky.

Domorodé komunity se ptají: co bude s prací?

Těžba postavila ekonomiku Severozápadních teritorií. Zároveň se opřela o kvalifikované domorodé pracovníky, kteří se stali její páteří.

„Je to dost děsivé,“ řekl náčelník Fred Sangris, který vede komunitu Yellowknife Ndilo v rámci Dene First Nation. „Kam teď půjdeme? Jaký přijde další projekt? Když se nesladíme s vládou a nevymyslíme něco velkého, pracovní síla zůstane stát. A to komunitám nepomůže.“

Ještě nedávno pracovalo ve třech diamantových dolech přes 3 000 domorodých zaměstnanců, uvedli jejich lídři. Další lidé našli práci v navazujících odvětvích, třeba ve stavebnictví, cateringu nebo letectví. Severozápadní teritoria mají asi 45 000 obyvatel. Zhruba polovina z nich patří k domorodým národům.

Kvalifikovaní pracovníci, například obsluha těžké techniky nebo vrtaři, brali často přes šest číslic ročně. Firmy tak kompenzovaly tvrdé podmínky.

Nová naděje: kritické suroviny a vzácné zeminy

Lídři napříč teritorii teď sázejí na jednu možnost: že země skrývá další „poklad“. Menší doly a průzkum se soustředí na vzácné zeminy a kritické minerály.

Tyto suroviny pohánějí elektroniku, umělou inteligenci i obranný průmysl. Čína však ovládá velkou část jejich těžby a obchodu. Ve Spojených státech i v dalších západních zemích to vyvolává obavy o dodávky.

Americké ministerstvo obrany už investovalo do jednoho projektu vzácných zemin v Severozápadních teritoriích. Navázalo tím na program z éry Joea Bidena, který měl posílit bezpečnost dodavatelských řetězců.

„O kritické minerály je obrovský zájem. Potřebujeme je pro moderní život. A my jich v teritoriu máme hodně,“ řekl premiér Simpson.

Víc těžby znamená i víc rizik

Nová těžba ale nese ekologickou cenu. Vzácné zeminy patří mezi suroviny, které se získávají obtížně. Taková těžba může zanechat výrazné škody.

Severozápadní teritoria už jednou zažila jeden z nejhorších případů kontaminace v dějinách kanadské těžby. Po uzavření zlatého dolu Giant v roce 2004 zůstalo obrovské množství toxického arsenu.

Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by projekty vzácných zemin a další menší doly dokázaly rychle nahradit ztracené příjmy a pracovní místa. A region potřebuje řešení brzy.

Infrastruktura a arktická obrana jako další motor

Simpson vidí šanci i v něčem jiném. Kanada investuje do velkých infrastrukturních projektů. Zároveň posiluje arktickou obranu pod vedením premiéra Marka Carneyho. Místní obyvatelé i lídři tvrdí, že region takové investice nutně potřebuje.

„Teď to působí jako přechodná fáze. Jiné projekty se časem rozjedou,“ řekl Simpson. Jeden velký návrh na silniční infrastrukturu pro Severozápadní teritoria se však nedostal na Carneyho nedávno zveřejněný seznam projektů, které vláda urychlí.

Diavik končí v březnu: rekvalifikace a nový start

Důl Diavik, který vlastní Rio Tinto, měl konec naplánovaný dlouho. Zavírá v březnu. Firma už rozjela rekvalifikační program, aby lidem usnadnila další krok.

Melanie Rabesca (38) říká, že Diavik jí změnil život. V osmnácti letech bojovala se závislostmi. Pak se přihlásila do kurzu podzemního vrtání. Zaujaly ji vysoké mzdy v diamantových dolech. Práce ji chytla.

V Diaviku pracuje od roku 2010. Dlouhé turnusy ve střízlivosti jí pomohly závislosti zlomit. V dole potkala budoucího manžela, který tam pracuje také. Společně si vybudovali život, po kterém toužila: dvě děti (14 a 7 let) a dům v pěkném předměstí Yellowknife.

Melanie i její muž Charles se teď přeškolují na řidiče velkých vozidel. Díky tomu budou moci řídit nákladní auta.

Rabesca by jednou chtěla pracovat v oblasti duševního zdraví. Rekvalifikace jí dodává jistotu. Počítá s příjmem, než si srovná další kroky.

Odchod z těžby ale pro ni nebude snadný. „Je to vzrušující i děsivé. Od dvaadvaceti let jsem nic jiného neznala,“ řekla v obýváku, zatímco si její sedmiletý syn hrál.

Nejtěžší nebude ztráta příjmu, dodala. Nejvíc jí bude chybět komunita, kterou v dole našla.

„Líbila se mi pestrost,“ řekla. „Potkáte staré i mladé. Lidi ze Severu i z Jihu. Inženýři přiletí třeba z Austrálie.“

„Bavilo mě poznat tolik lidí,“ dodala.