Délka článku: 6 minutes

Deportace Afghánců v Pákistánu se letos dramaticky zrychlily. Úřady vyhostily zhruba milion lidí ze zhruba třímilionové afghánské komunity a uzavírají hranice. Tím prohlubují napětí i humanitární krizi v regionu.

Podle vlády jsou deportace Afghánců v Pákistánu otázkou národní bezpečnosti. Kritici však varují před kolektivním trestem a dalšími humanitárními riziky.

Proč deportace Afghánců v Pákistánu eskalují

Jak se stupňují přeshraniční střety Pákistánu s Afghánistánem a hranice se uzavírají, pákistánské orgány rozšiřují masové deportace Afghánců. Tvrdí, že už nezvládnou dál hostit desetiletí starou uprchlickou komunitu.

Jen letos úřady z přibližně tří milionů Afghánců v zemi vyhostily nebo donutily k návratu asi jeden milion lidí. Mnozí se vracejí do Afghánistánu, kde nikdy nežili. V zemi chybí práce i dostupné bydlení a humanitární krize se zhoršuje. Řada Afghánců strávila celý život v Pákistánu, který jim během po sobě jdoucích válek od sovětské invaze v roce 1979 poskytoval útočiště.

To už neplatí. Na okraji Karáčí nedávno čtyři rodiny s dětmi – včetně sedmidenního novorozence – nakládaly na náklaďák rámy postelí, slepice, kanystry s vodou a pár kufrů.

Saifuddín, který používá jen jediné jméno, vysvětlil, proč odjíždějí dřív, než se zátahy ještě zpřísní. Z mešity i z amplionů policejních aut ve slumu slyšeli výzvy, aby se vrátili do Afghánistánu.

„Po 45 letech tohle stejně není naše země,“ řekl. „A v Afghánistánu nemáme ani jediný dům.“

Pohyby Afghánců přes hranici trvají dekády, zejména v oblastech se společným jazykem a kulturou. Samotné deportace nejsou nové. Bezprecedentní je jejich plošnost: Pákistán slibuje vyhostit všechny Afghánce bez ohledu na status či rizika po návratu.

Regionální souvislosti a reakce

Pákistánská ofenziva se překrývá s kroky západních zemí omezit či zastavit vstup Afghánců. Trumpova administrativa oznámila, že zastavila zpracování imigračních žádostí z Afghánistánu. Po středeční střelbě ve Washingtonu navíc přezkoumá status afghánských žadatelů už v USA, včetně těch, kteří pracovali pro americké či alianční síly. Střelba zranila dva příslušníky Národní gardy a hlavním podezřelým je Afghánec.

Írán, další soused Afghánistánu, letos deportoval nebo donutil odejít přes 1,5 milionu Afghánců. Velké diaspory přitom tvořily pro Afghánistán životní tepnu. Posílaly domů peníze a udržovaly přeshraniční obchod, který držel chatrnou ekonomiku nad vodou.

Jak Pákistán i Írán procházejí vlastními krizemi, vlády přiostřily rétoriku a zrychlily masové návraty, zahájené v roce 2023. Od té doby oba státy vyhnaly či násilně vrátily přes 4,5 milionu Afghánců. Letos připadá více než 2,5 milionu případů.

Sociální a ekonomické dopady na komunity

Pákistánští činitelé vyzvali pronajímatele, aby afghanské rodiny vyhazovali z bytů. V jedné provincii zavedli i udavačský systém, který má deportace urychlit. Podle agentury UNHCR policie letos zadržela dvanáctkrát více Afghánců než za celý loňský rok.

„Rozsah deportací a nucených návratů je brutální,“ říká Sanaa Alimia, politoložka z londýnské Aga Khan University, která afghánskou komunitu v Pákistánu dlouhodobě zkoumá.

Na cestě k hranici

Rodiny, které odjíždějí dřív, než skončí ve vazbě, se staly běžným obrazem na silnicích: celé stěhování na barevných náklaďácích míří k hraničním přechodům. Lidé odcházejí ze slumů v Karáčí, kde se živili sběrem kovu a odpadu. Mizí z Láhauru, kde pracovali jako nádeníci a mechanici. Opouštějí cibulová pole a uhelné doly v Balúčistánu, kde byli levnou a spolehlivou pracovní silou.

„Jsme vydáni napospas pákistánským úřadům,“ říká čtyřiadvacetiletá Mehrafzón Džalílíová, bývalá studentka stomatologie. Měsíce žila v provizorním stanovém táboře v parku v Islámábádu se stovkami dalších rodin vyhozených z bytů.

V úterý nad ránem policie park vyklidila, lidi pozatýkala a odvezla do zařízení pro deportace. Džalílíová i další žena z tábora sdílely záběry zásahu s deníkem The New York Times.

Bezpečnostní narativ a násilí

Masový příliv Afghánců do Pákistánu začal po sovětské invazi. Tehdy je Islámábád vítal jako „svaté bojovníky“ a „bratry ve víře“. Postupně se obraz změnil: úřady je čím dál častěji popisují jako „zločince“, „drogové dealery“ a naposledy „teroristy“.

„Po desetiletí jsme je přijímali s otevřenou náručí,“ říká generál Ahmed Šaríf Čaudhrí, mluvčí armády. „Ale velká část Afghánců je zapojená do trestné činnosti.“

Pákistánští představitelé dnes označují všechny Afghánce v zemi za bezpečnostní riziko. Útok bombou na soud v Islámábádu, který zabil 12 lidí, podle nich spáchal Afghánec. K odpovědnosti se přihlásila frakce pákistánského Talibanu, formálně nezávislá, ale loajální kábulské vládě.

Pákistán obviňuje afghánskou vládu, že financuje a ukrývá ozbrojence znovu sílícího pákistánského Talibanu. Ten pravidelně útočí na bezpečnostní složky na pákistánském území.

Napětí znovu vystřelilo tento týden. Sebevražedný atentát na velitelství polovojenských jednotek v Péšávaru zabil tři důstojníky a 11 zranil. Prezident Ásif Alí Zardárí z útoku vinil pákistánský Taliban.

Spirála odvet a zprostředkování

Pákistán v posledních měsících odpovídá nálety na dvě největší afghánská města i na pohraniční pásma s dlouhou historií povstalecké aktivity. Mluvčí talibanské vlády Zabíhulláh Mudžáhid obvinil Pákistán, že v nočních náletech zabil deset lidí. Armáda to popřela.

Afghánské bezpečnostní síly naopak útočí na pákistánské armádní posty. Spirálovitá výměna násilí si na podzim vyžádala desítky obětí. Regionální hráči – Katar, Turecko, Írán i Rusko – se snaží zprostředkovat jednání, zatím bez výsledku.

Dopady na civilisty a nejzranitelnější

Uprostřed narůstajícího napětí trpí afghánští civilisté v Pákistánu. Úřady neprodlužují víza ani lidem, kteří v zemi vyrůstali, včetně dětí narozených v Pákistánu. Přibližně 620 tisíc Afghánců je mladších 15 let.

„Vyhnaní mladí Afghánci si to ponesou v paměti po generace,“ varuje badatelka Saba Gul Chattaková, která prosazuje lepší zacházení s uprchlíky.

Bohatším se často podaří deportaci vyhnout díky známostem či úplatkům. Tvrdé dopady nese hlavně chudší část komunity.

Džalílíová a rodiny zatčené v parku patří mezi ty, kterým hrozí návrat. Léta pracovala jako recepční v nemocnici a živila matku a tři sourozence, dokud je pronajímatel nevyhodil z bytu. Její otec, plukovník afghánské armády, se v Kábulu skrýval. Taliban ho vypátral, zatkl a zabil.

V noci, kdy do parku padal drkotavý chlad, se u vstupů střídali afghánští muži a chlapci na stráži. Když dorazila policie, mnoho nezmohli. Park vyklidila a rodiny naložila do autobusů.

Džalílíová má platné vízum. Z detenčního zařízení píše, že doufá, že ji s rodinou nepošlou zpět. „Ale co ostatní?“ ptá se. „Ty deportují. Kdo se jich zastane?“