Vláda sází na 20 miliard z boje se šedou ekonomikou. Data ale ukazují spíš jednotky miliard ročně

Délka článku: 7 minutes

Vláda ve státním rozpočtu na rok 2026 počítá s tím, že díky novým opatřením proti daňovým únikům a šedé ekonomice vybere téměř 20 miliard korun ročně navíc. Peníze už má „rozdané“ – část této částky použilo ministerstvo financí ke zvýšení výdajových stropů.

Z technického pohledu ale dostupná čísla i dosavadní zkušenost ukazují něco jiného: opatření proti daňovým únikům v Česku fungují, jejich efekt je však typicky v řádu jednotek miliard ročně, ne desítek miliard „na lusknutí prstu“. Vládní odhad tak působí spíš jako optimistický až rizikový předpoklad, zejména v krátkém horizontu roku 2026.

Co všechno se počítá jako „boj s daňovými úniky“

V Česku nejde o jeden zákon, ale o celý balík nástrojů.

DPH a spotřební daně

• Kontrolní hlášení k DPH
  On-line párování faktur, hledání podezřelých řetězců a karuselových podvodů. Finanční správa získala výkonný analytický nástroj, díky němuž může zaměřit kontroly na rizikové vazby mezi plátci.
• Režim přenesené daňové povinnosti (reverse charge)
  DPH neplatí dodavatel, ale odběratel – u rizikových komodit jako stavebnictví, šrot, elektronika, emisní povolenky či energie. Tím se přerušuje typický řetězec DPH podvodů.
• Elektronická evidence tržeb (EET)
  Dnes zrušený systém, který mířil na segment hotovostních tržeb. Z pohledu výběru daní měl poměrně malý přímý fiskální efekt, ale přinutil řadu podnikatelů k registraci k DPH a k formálnějšímu vedení účetnictví.
• Risk-analýzy, cílené kontroly, datová analytika
  Finanční správa dnes kombinuje data z kontrolních hlášení, historické EET, bank, mezinárodních výměn informací a dalších zdrojů. To umožňuje sofistikovanější výběr subjektů ke kontrole.

Daně z příjmů a pojistné

Největší novinkou je Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele (JMHZ), které má od 1. ledna 2026 nahradit řadu dílčích formulářů.

• Zaměstnavatel bude posílat jedno elektronické hlášení pro finanční správu, ČSSZ i zdravotní pojišťovny.
• Hlášení ponese detailní data o zaměstnancích, odvodech, pracovních poměrech či typech pracovních úvazků.

Právě na JMHZ a související digitalizaci vláda staví svůj současný odhad desítek miliard navíc z „boje se šedou ekonomikou“. K tomu přidává zpřísnění švarcsystému, krátkodobých dohod a přesnější párování dat mezi institucemi.

Co říkají čísla: jednotky miliard, ne zázračné desítky

Kontrolní hlášení a EET pod drobnohledem NKÚ

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) v roce 2024 vyhodnotil účinnost kontrolního hlášení a EET.

Kontrolní hlášení k DPH (2016–2022):

• náklady na zavedení a provoz: 257,6 mil. Kč,
• odhaleno přes 10 milionů rizikových transakcí,
• doměřená DPH: 10,8 mld. Kč (asi 16 % všech doměrků DPH v daném období).

To znamená zhruba 1,5 miliardy korun ročně v přímo dohledatelném efektu. Jde o významný přínos, ale nikoli o „zlatou žílu“ s desítkami miliard ročně.

Elektronická evidence tržeb (EET, 2017–2019):

• přímo doměřené daně díky datům z EET: 652 mil. Kč,
• náklady na EET v letech 2015–2023: 2,24 mld. Kč.

Přímý přínos byl mírný, EET ale pomohla identifikovat tisíce subjektů, které měly být plátci DPH a nebyly, což je nepřímý efekt, který se v číslech obtížně přesně měří.

Reverse charge a DPH mezera

Podle zprávy NKÚ k rozvoji DPH v EU Česko výrazně rozšířilo reverse charge na plyn, elektřinu, stavebnictví, šrot, čipy, mobilní telefony, herní konzole, tablety či emisní povolenky. Mezera na DPH (VAT gap) v ČR v roce 2021 klesla o 5,1 procentního bodu a trend poklesu pokračuje.

DPH mezera je výsledkem kombinace faktorů – růstu ekonomiky, změny platebních návyků, digitalizace i cílených kontrol. Nelze jednoduše říct, že „tento konkrétní zákon přinesl X miliard“. Je však zjevné, že komplexní balík opatření umí v čase stáhnout úniky o několik procent teoretického výnosu.

Shrnutí praxe:

• Digitalizační nástroje fungují a přinášejí jednotky miliard ročně.
• EET měla slabší přímý efekt, ale významné nepřímé dopady.
• Reverse charge a další kroky snížily DPH mezeru, ale efekt je rozprostřen v čase.
• Všechna tato opatření mají klesající mezní výnos – „snadné úniky“ se zacelí a zůstávají sofistikovanější, hůře postižitelné případy.

Vláda sází na JMHZ: 20 miliard ročně navíc

Z materiálů Národní rozpočtové rady k rozpočtu na rok 2026 vyplývá, jak ministerstvo financí promítlo „boj se šedou ekonomikou“ do čísel:

• +12,4 mld. Kč – pojistné na sociální zabezpečení,
• +5,2 mld. Kč – pojistné na zdravotní pojištění,
• +2,3 mld. Kč – daň z příjmů fyzických osob.

Celkem téměř 20 mld. Kč ročně navíc, výslovně s odůvodněním, že jde o efekt omezení šedé ekonomiky přes JMHZ a navazující nástroje.

Zhruba 13,9 mld. Kč z této částky pak ministerstvo použilo ke zvýšení výdajových rámců – tedy vláda si díky očekávaným dodatečným příjmům „dovolila utratit více“.

V kontextu:

• rozpočtovaný výběr pojistného na sociální zabezpečení pro rok 2026 je asi 876,7 mld. Kč,
• samotný dopad JMHZ na sociální pojistné (12,4 mld.) odpovídá přibližně 1,4 % této částky,
• celkových cca 20 mld. znamená zhruba 1 % všech daňových a pojistných příjmů státu.

Vláda tedy implicitně říká: „JMHZ a digitalizace nám rychle zlepší výběr daní a pojistného o něco přes 1 %.“

Jak velká je šedá ekonomika a co z ní lze reálně „ukrojit“

Ekonomické studie využívající MIMIC modely a další metody dlouhodobě ukazují, že:

• stínová ekonomika v ČR se pohybuje zhruba mezi 10–15 % HDP,
• jen u daní z příjmů a zisků se odhaduje ztráta kolem 2,8 % daňových příjmů kvůli šedé ekonomice.

Teoreticky tedy existuje podstatný prostor pro vyšší výběr – v řádu několika procent ročně. Problém je v tom, že:

• velká část šedé ekonomiky je obtížně dostupná – drobné hotovostní služby, práce „načerno“, domácí výpomoc,
• každý další procentní bod, který se podaří „vytáhnout na světlo“, bývá dražší a politicky citlivější – naráží na odpor, kreativní obcházení pravidel nebo přesun činnosti do jiné formy.

Reálně proto boj se šedou ekonomikou připomíná spíš pomalé ukusování než rychlý jednorázový skok.

Je +20 miliard v roce 2026 realistických?

Potenciál: na papíře ano

Rozsah šedé ekonomiky je takový, že +20 mld. Kč ročně je z dlouhodobého hlediska představitelné číslo, pokud:

• JMHZ opravdu poskytne kvalitní, detailní data,
• úřady budou mít kapacitu data využít (IT, analytici, kontroloři),
• navážou na to systematické kontroly, sankce a efektivní vymáhání.

Jako dlouhodobý potenciál to tedy nesmysl není – odpovídá zhruba 1–2 % příslušného inkasa.

Časování a míra jistoty: tady je problém

• JMHZ startuje až 1. ledna 2026. První rok obvykle probíhá „ladění systému“ – technické chyby, školení firem, metodické upřesňování. Úřady potřebují čas, aby si na nová data „sáhly“ a nastavily funkční algoritmy i selekci rizikových případů.
  → Plný efekt v prvním roce bývá téměř vždy nižší, než co slibují důvodové zprávy.
• Odhad ministerstva financí je typově modelový a těžko přezkoumatelný – není vázán na konkrétní makroekonomickou prognózu a nedá se ex ante jednoduše ověřit. Národní rozpočtová rada takové projekce označuje za velmi hrubé a značně nejisté a nedoporučuje je používat pro navyšování výdajových stropů.
• Dosavadní zkušenost:
  • kontrolní hlášení přineslo asi 1,5 mld. Kč DPH ročně v přímo dohledatelném efektu,
  • EET přidala v přímém inkasu jen stovky milionů ročně.

Na tomto pozadí působí skok o 20 miliard ročně z jednoho nového hlášení hned v prvním roce provozu jako odvážný rozpočtový předpoklad.

Účinné nástroje, pomalé miliardy a optimistický rozpočet

• Opatření proti daňovým únikům v ČR prokazatelně fungují. Kontrolní hlášení, reverse charge a další nástroje snížily DPH mezeru a přinášejí státu jednotky miliard korun ročně.
• Efekt těchto opatření je ale roztažený v čase, omezený a s klesajícím mezním přínosem, jak se šedá ekonomika postupně profesionalizuje.
• Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele má potenciál – v horizontu několika let může zlepšit výběr daní a pojistného v řádu jednotek až nižších desítek miliard ročně.

Jako konzervativní rozpočtový přístup by však dávalo větší smysl:

• promítnout do rozpočtu jen část modelového efektu,
• a zbytek brát jako možný bonus, který v případě naplnění zlepší deficit nebo sníží potřebu dalších škrtů.

Vláda ale prakticky celý odhad použila hned v rozpočtu 2026 a opřela o něj vyšší výdajové stropy. Z hlediska opatrného hospodaření se státem to působí spíš jako optimistický až rizikový krok, než jako zdrženlivé plánování.