V Číně obětem domácího násilí říkají: „Nechte si to v rodině“

Délka článku: 5 minutes

Systém, který na papíře vypadá silně, selhává kvůli nedostatku zdrojů, vůle i ochoty rozbít „rodinnou harmonii“.

Volaly policii. Ukazovaly zranění. Prosily o ochranu.

Když se dvě ženy v Číně pokusily uniknout násilným manželům, systém, který je měl chránit, odvrátil zrak – dokud nebylo pozdě. Jedna žena po brutálním napadení zemřela, druhá utrpěla těžká zranění.

Jejich příběhy se rychle rozšířily po čínském internetu a vyvolaly vlnu hněvu nad tím, jak úřady stále považují domácí násilí za soukromou záležitost, přestože státní média mluví o „nulové toleranci“.

Čínský prezident Si Ťin-pching na ženském summitu v Pekingu minulý měsíc prohlásil, že země musí „rozhodně bojovat proti všem formám násilí na ženách“. Zároveň ale prosazuje model, který zdůrazňuje tradiční roli ženy v domácnosti. To v praxi vede policii i soudy k neochotě rozdělovat rodiny – i tam, kde dochází k násilí.

Aktivisté upozorňují, že neprůhledné a nejednotné uplatňování zákonů vede k tomu, že většina případů zůstává nepotrestána. Zásahy proti nevládním organizacím situaci ještě zhoršily: umlčely dobrovolníky, kteří dříve poskytovali obětem podporu, útočiště i právní pomoc.

Jedním z případů, které vyvolaly nejnovější pobouření, byla smrt 43leté Čang Lipching, která v září podlehla zraněním po brutálním útoku bývalého manžela.

Podle státních médií přitom policie v okrese Jing-kchou v provincii Liao-ning i místní ženská federace – oficiální organizace pod dohledem státu – o dlouhodobém násilí věděly, ale nezasáhly.

Starší dcera, Jü Sin-meng, uvedla na sociálních sítích, že policii volala opakovaně. Ve snaze vybrat peníze na léčbu zveřejnila lékařské zprávy, rozvodové dokumenty, policejní záznamy i fotografie matky s obličejem tak oteklým, že sotva otevřela oči.

Místní ženská federace pro Modern Express potvrdila, že volání o pomoc dostala, ale prý mohla nabídnout jen „poradenství a právní informace“. Finanční pomoc odmítla s tím, že paní Čang pochází z jiné provincie.

Dcera na žádosti o komentář nereagovala, telefonáty na ženskou federaci zůstaly bez odpovědi, policie odmítla cokoliv říct.

Čína má přitom od roku 2016 rámcový zákon proti domácímu násilí, který se vztahuje na fyzické i psychické útoky a umožňuje například vydávat ochranné příkazy a urychleně řešit nahlášené případy.

„Zákon na papíře vypadá velmi pokrokově,“ říká Xin He, profesor práva na Hongkongské univerzitě. „Ale při vymáhání úřady selhávají a chybí i sociální pracovníci, kteří by obětem pomáhali. Systém má celou řadu děr, proto se tolik žen cítí naprosto bezmocně.“

Policisté nedostávají dostatečný výcvik, jak s domácím násilím zacházet, a soudy často ztroskotají na byrokracii.

Ve větších městech, kde nějaká infrastruktura existuje, se pomoc obětem střetává s politickým cílem Komunistické strany podporovat manželství a porodnost. Přednost má „rodinná stabilita“.

Oběti jsou často odkazovány na sousedské výbory – nízko postavené orgány, které běžně řeší odvoz odpadu nebo sousedské spory. Pak se zapojí ženská federace a policie.

„Když zasáhne policie, klade důraz na udržení manželství. Často se vidí spíš jako prostředník,“ říká Minglu Chen, odbornice na gender a politiku na univerzitě v Sydney. „A silně působí i kulturní představa, že rodina je základ stability a problémy ‚se mají řešit doma‘.“

Reportéři The New York Times zjistili, že i v šanghajských azylových domech, které mají sloužit obětem domácího násilí, personál požaduje, aby se žena nejdřív spojila s ženskou federací – ovšem nikdo neumí říct jak. Jeden útulek přiznal, že ještě nikdy neubytoval ženu prchající před násilím. Federace v Šanghaji nereagovala na dotazy.

Týden po smrti paní Čang se objevil další případ, tentokrát v Čcheng-tu. Žena známá jako paní Sie vypověděla, že ji manžel během tří let manželství napadl více než dvanáctkrát a že opakovaně žádala policii, aby ho zadržela.

V dubnu 2023 požádala soud o předběžný zákaz přiblížení. Soud ji odmítl s odkazem, že případ nespadá do jeho pravomoci, protože manžel nemá trvalé bydliště v Čcheng-tu.

Celkem bylo v roce 2024 vydáno jen 6 351 ochranných příkazů ve více než 3 000 soudních obvodech – v průměru pouhé dva na soud, upozornila televize CCTV.

Když se manžel dozvěděl, že o zákaz požádala, bil ji celé hodiny. Následující den skončila v nemocnici s prasklými játry, ledvinou a tenkým střevem, zlomeným nosem i žebry a týden bojovala o život.

V rozhovorech pro státní média a ve videích na sociálních sítích popsala, že kromě šesti volání na policii hledala pomoc u ženské federace, úřadu sociálních věcí, sousedského výboru i soudu. Dostala kontakty na rozvodového právníka, formuláře a rady, jak požádat o ochranný příkaz – ale účinná ochrana nepřišla.

Její manžel Che Čung-jang byl zatčen pět dní po hospitalizaci. Soud rozvod pravomocně uznal až v květnu 2024. O několik měsíců později byl muž odsouzen k 11 letům vězení za „úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví“. Jeho odvolání zamítl soud 9. září. Paní Sie požadovala trest smrti, ale rozsudek nakonec přijala.

„Je to v pořádku,“ říká ve videu na svém účtu. Dívá se do kamery, zvedne palec. „Přežila jsem další den. A to je samo o sobě úžasné.“