Nová česká vláda: nastupující ministři Andreje Babiše – a kam se v ní posouvá Petr Macinka

Délka článku: 10 minutes

V centru pozornosti stojí nečekaná výměna dvou tváří hnutí Motoristé sobě: Petr Macinka se z původně zvažovaného ministra životního prostředí přesouvá na post ministra zahraničí, zatímco Filip Turek míří opačným směrem a má převzít právě resort životního prostředí. Tento článek představuje jednotlivá ministerstva a jejich navržené šéfy v plánované vládě ANO–SPD–Motoristé sobě.

Po říjnových volbách 2025 a rezignaci středopravé vlády Petra Fialy se k návratu k moci chystá Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, opírající se o SPD a Motoristé sobě. Prezident Petr Pavel stále vede s kandidáty konzultace a u některých jmen dal najevo výhrady, takže jde zatím o navrhované obsazení kabinetu, nikoli o formálně jmenovanou vládu.

Níže najdete přehled navržených ministrů podle resortů – se zvláštním důrazem na Petra Macinku, jehož přesun na post ministra zahraničí a „výměna“ s Filipem Turkem vyvolaly velkou pozornost.

Předseda vlády: Andrej Babiš (ANO)

Andrej Babiš, miliardář a lídr hnutí ANO, už funkci premiéra zastával v letech 2017–2021. Předtím byl ministrem financí a místopředsedou vlády. Jeho styl kombinuje manažerský, technokratický přístup se silně populistickou komunikací a dlouhodobě čelí kritice kvůli střetu zájmů spojenému s koncernem Agrofert.

Jako designovaný premiér se snaží vybalancovat své prorůstové, pro-byznysové instinkty, tlak euroskeptických spojenců a ústavní roli prezidenta Pavla, který už dal najevo, že kontroverzní kandidáty automaticky neodsouhlasí.

Ministerstvo financí: Alena Schillerová (ANO)

Alena Schillerová se vrací na známou půdu – resort financí vedla i v obou předchozích Babišových vládách a stala se první ženou v čele ministerstva financí v historii ČR.

Prezentuje se jako loajální Babišova spolupracovnice, která prosazuje nízké daně z příjmů a štědré vládní programy. Kritici s jejím působením spojují vysoké strukturální schodky a „kreativní“ rozpočtování v covidových letech. V nové vládě by rozhodovala o rozpočtu v době pomalejšího růstu, vyššího zadlužení a tlaku na čerpání evropských prostředků na zelenou a digitální transformaci.

Ministerstvo průmyslu a obchodu: Karel Havlíček (ANO)

Karel Havlíček, ekonom a bývalý akademik, už dříve vedl jak průmysl, tak dopravu v druhé Babišově vládě. Prosazoval rozsáhlé infrastrukturní investice a pragmatickou, pro-byznysovou energetickou politiku.

V čele průmyslu a obchodu se od něj očekává důraz na konkurenceschopnost průmyslu, rozvoj jaderné energetiky a volnější přístup k unijní klimatické regulaci. Současně bude muset uklidňovat exportéry a investory, kteří se obávají vyhrocenější rétoriky vůči Bruselu.

Ministerstvo zdravotnictví: Adam Vojtěch (ANO)

Adam Vojtěch, právník a bývalý ministr zdravotnictví, řídil resort po většinu předchozího Babišova mandátu, včetně klíčových fází pandemie covidu-19.

Pokud se vrátí do funkce, převezme ekonomicky napjatý systém s podfinancovanými nemocnicemi, nedostatkem personálu a sporným nastavením prevence a dlouhodobé péče. Kritici mu vyčítají přílišnou opatrnost a orientaci na PR v průběhu pandemie; jeho zastánci oceňují detailní znalost systému a zkušenosti s reformou zdravotních pojišťoven.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Robert Plaga (ANO)

Robert Plaga, vysokoškolský ekonom, zastával post ministra školství už v letech 2017–2021 a později působil i ve strukturách vlády Petra Fialy. Patří tak k málu osobností přijatelných pro obě hlavní politické strany.

Vnímán je jako pragmatický, spíše neideologický odborník, který se soustředí na modernizaci kurikula, financování regionálního školství a kvalitu vysokých škol, nikoli na kulturní války. Jeho návrat naznačuje, že ANO chce v oblasti školství spíše stabilitu a odbornost než šokovou změnu.

Ministerstvo vnitra: Lubomír Metnar (ANO)

Lubomír Metnar, bývalý policista, byl krátce ministrem vnitra a poté několik let ministrem obrany v druhé Babišově vládě.

Jako ministr vnitra by měl na starosti policii, veřejný pořádek, volby a migrační politiku. Příznivci vyzdvihují jeho bezpečnostní a alianční zkušenost z obranného resortu; kritici varují před koncentrací moci v rukou člověka, který má silné vazby na Babiše a byl u některých kontroverzních změn ve vedení policie.

Ministerstvo pro místní rozvoj: Zuzana Schwarz Bařtipánová (ANO)

Zuzana Schwarz Bařtipánová je v celostátní politice nováčkem, ale má za sebou výraznou komunální kariéru: vystudovaná geografka a projektová manažerka, bývalá starostka Bíliny, od října 2025 poslankyně ANO a členka sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

V čele ministerstva pro místní rozvoj bude spravovat evropské fondy soudržnosti, bytovou politiku a cestovní ruch. Její zkušenost z komunální sféry jí může pomoci v komunikaci se starosty, bude však pod drobnohledem kvůli tomu, jak férově budou rozdělovány dotace – což je téma, které je vždy citlivé, když má ANO pod kontrolou „kohoutky“ regionálního financování.

Ministerstvo spravedlnosti: Jeroným Tejc (ANO)

Jeroným Tejc je právník a bývalý dlouholetý poslanec za ČSSD, který později působil jako náměstek ministra spravedlnosti.

V roli ministra spravedlnosti se ocitne v centru debat o nezávislosti soudů, státním zastupitelství a boji proti korupci, včetně případů souvisejících s podnikatelským impériem premiéra. Opozice i neziskové organizace budou velmi sledovat, zda nedojde k pokusům o politizaci trestního řízení nebo úpravu pravidel kolem střetu zájmů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí: Aleš Juchelka (ANO)

Aleš Juchelka, bývalý televizní moderátor, je poslancem od roku 2017 a v minulém období působil jako místopředseda Poslanecké sněmovny.

V čele ministerstva práce a sociálních věcí bude odpovídat za důchody, rodinné dávky a politiku zaměstnanosti v době stárnutí populace a napjatých veřejných financí. Jeho silná mediální prezence a komunikační dovednosti mohou pomoci „prodat“ nepopulární reformy – nebo z něj naopak udělat snadný cíl, pokud budou sociální škrty příliš bolet.

Ministerstvo zahraničních věcí: Petr Macinka (Motoristé sobě)

Právě tento post dělá z Petra Macinky jedno z nejskloňovanějších jmen v české politice – a výměna jeho resortu s Filipem Turkem patří k nejdiskutovanějším krokům Motoristů sobě.

Petr Macinka je politolog a dlouholetý spolupracovník bývalého prezidenta Václava Klause. Působil v prezidentské kanceláři, poté v Institutu Václava Klause. Dříve převzal „spící“ stranu, kterou přetvořil v Motoristé sobě, a v roce 2025 se jako lídr této formace dostal do Poslanecké sněmovny.

Původně byl zmiňován jako možný ministr životního prostředí, nakonec však Motoristé rozhodli o „prohození“ – Macinka míří na ministerstvo zahraničí, zatímco Filip Turek má obsadit resort životního prostředí.

Macinka je známý ostrou kritikou unijní klimatické politiky, jednoznačnou podporou motoristů a konfrontačním stylem v médiích. Vedení zahraniční politiky člověkem, který se profiluje především skrze odpor k Zelené dohodě a bruselským regulacím, vyvolává otázky:

• EU a klimatická diplomacie: Jak bude otevřený kritik klimatických opatření reprezentovat české pozice na jednáních v Bruselu či na klimatických summitech?
• Vazby na klausovský euroskeptický tábor: Macinka vychází z prostředí spojeného s Václavem Klausem, což může komplikovat vztahy s některými unijními partnery.
• Tón a styl: Jeho konfliktní rétorika vůči „zeleným“ a odpůrcům Motoristů sobě může v roli šéfa diplomacie narážet – v zahraniční politice bývá styl stejně důležitý jako obsah.

To, zda prezident Pavel jeho nominaci na ministerstvo zahraničí příjme, bude jedním z klíčových testů, jak daleko koalice ANO–SPD–Motoristé sobě může v obsazování vlády zajít.

Ministerstvo životního prostředí: Filip Turek (Motoristé sobě)

Filip Turek, influencer, podnikatel, automobilový nadšenec a nyní poslanec, byl zpočátku zvažován pro post ministra zahraničí. Po vnitrostranické debatě však došlo na zmiňovanou výměnu: Turek má nakonec převzít právě ministerstvo životního prostředí, zatímco Petr Macinka přechází na zahraničí.

Turek si vybudoval veřejný profil kolem luxusních aut a internetových videí. Stal se europoslancem za euroskeptickou alianci, později poslancem za Motoristé sobě. Jeho biografie zahrnuje amatérské závody a dlouhou řadu provokativních výroků, které kritici označují za extremistické či nenávistné; média rovněž popisují různá obvinění spojená s jeho soukromým životem a podnikáním, která on sám odmítá jako politicky motivovaná.

V roli ministra životního prostředí by měl na starosti klima, biodiverzitu a emisní politiku – tedy oblasti, kde on i Motoristé sobě nejostřeji vystupují proti současnému směru EU. Jeho nominaci razantně odmítají ekologické spolky i řada vědců, naopak ji vítají voliči frustrovaní z klimatických opatření, která považují za přehnaná. Dá se očekávat střet s ekologickými organizacemi i s některými institucemi EU, pokud by se snažil významně brzdit či obcházet plnění Zelené dohody.

Ministerstvo kultury: Oto Klempíř (Motoristé sobě)

Oto Klempíř je textař, hudebník a scenárista, známý především z kapely Wanastowi Vjecy a z filmových či rozhlasových projektů.

Jako kandidát Motoristů sobě na ministra kultury slibuje, že bude bránit svobodu projevu a snižovat „ideologické“ vlivy ve státem podporované kultuře. Proti jeho nominaci už se ale postavily stovky umělců, kteří otevřenými dopisy žádají prezidenta, aby Motoristům sobě rezort kultury nesvěřoval.

Ministr pro sport, prevenci a zdraví: Boris Šťastný (Motoristé sobě)

Boris Šťastný je lékař, podnikatel v oblasti péče o seniory a bývalý poslanec ODS, nyní opět poslanec – tentokrát za Motoristé sobě – a šéf jejich poslaneckého klubu.

Nově vytvářený post pro sport, prevenci a zdraví má spojovat agendu veřejného zdraví, životního stylu a vrcholového sportu. S ohledem na jeho dřívější názory na regulaci kouření a veřejné zdraví budou experti sledovat, zda bude prevence chápána jako skutečná podpora zdraví, nebo spíše jako deregulace.

Ministerstvo obrany: Jaromír Zůna (SPD)

Jaromír Zůna, bývalý generál, zastával funkci prvního zástupce náčelníka Generálního štábu AČR a má rozsáhlé zkušenosti z NATO i z misí v zahraničí.

Jako ministr obrany nominovaný SPD by měl odpovídat za modernizaci armády, výši obranných výdajů a český postoj k válce na Ukrajině. Mnozí analytici ho vnímají jako profesionální, „expertní“ nominaci, která má uklidnit spojence v NATO navzdory euroskeptické a často kritické rétorice SPD vůči Západu.

Ministerstvo dopravy: Ivan Bednárik (SPD)

Ivan Bednárik je zkušený manažer z železničního sektoru, bývalý šéf ČD Cargo a později generální ředitel Českých drah, kde prosazoval restrukturalizaci a mezinárodní expanzi.

V čele ministerstva dopravy bude řešit železniční reformy EU, výstavbu dálnic i rozvoj letišť a letecké dopravy. Jeho nominace se často chápe jako odborná, silně propojená s realitou železnice, spíše než s ideologickým jádrem SPD.

Ministerstvo zemědělství: Martin Šebestyán (SPD)

Martin Šebestyán je zemědělský manažer, který téměř deset let vedl Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) – instituci zodpovědnou za rozdělování miliard korun z evropských a národních dotací pro zemědělce.

Jeho možný nástup do čela ministerstva zemědělství je kontroverzní: soudy kritizovaly, jak SZIF nakládal s dotacemi pro Agrofert Andreje Babiše, a opozice Šebestyánovi vyčítá přílišnou blízkost k velkým agroholdingům. Zastánci naopak tvrdí, že právě detailní znalost dotačního systému je v době přísnějších unijních pravidel a tlaku na malé farmáře nezbytná.

Co bude dál?

Všichni výše popsaní politici – od „navrátilců“ z ANO přes nováčky typu Zuzany Schwarz Bařtipánové až po výrazné osobnosti Motoristů sobě, jako jsou Petr Macinka a Filip Turek – jsou zatím pouze kandidáty. Prezident Pavel s nimi vede individuální rozhovory a už naznačil, že některá jména – zejména ta nejkontroverznější – nemusí přijmout.

Zatím však právě tato sestava představuje nejjasnější nástin podoby Babišova kabinetu – a ukazuje, jak by se z Petra Macinky, dříve známého především jako klausovského žáka a „anti-green“ bojovníka, mohl stát veřejný tvář české zahraniční politiky, zatímco Filip Turek bude stát v centru sporů o budoucnost české environmentální a klimatické politiky.