Může Venezuela počítat s nějakými spojenci, když USA zaútočí?

Délka článku: 4 minutes

Američtí rivalové Madurovi sotva přispěchají na pomoc. Přesto svrhnutí ztížili.

Kubánští bodyguardi, čínské radary, íránské čluny a ruské rakety.

Venezuelská vláda za léta utratila miliardy dolarů za zbraně a bezpečnostní služby od protivníků USA, jak se její konfrontace s Washingtonem prohlubovala.

Nyní hrozby prezidenta Trumpa, že spor vyhrotí, tyto aliance prověřují.

Spojené státy soustředily v Karibiku zhruba 15 000 vojáků a některé ze svých nejmodernějších válečných lodí, označily prezidenta Nicoláse Madura za nelegitimního a jeho režim za narkoteroristickou organizaci. V pondělí Trump nejvýrazněji propojil armádní přesuny s Madurovou budoucností a prohlásil, že není „zamilován“ do venezuelského vedení.

„Musíme se o Venezuelu postarat,“ dodal. V posledních týdnech kolísá mezi náznaky bezprostředních úderů a diplomacií.

V Caracasu i ve Washingtonu však málokdo čeká, že by venezuelská armáda vydržela soustředěný nápor americké síly, pokud se pro něj Trump rozhodne.

Podle analytiků a lidí blízkých vládě nemá žádný z Madurových spojenců kapacitu ani politickou vůli navýšit podporu tak, aby to zásadně převážilo poměr sil. Tyto vazby vždy víc než ideologie poháněl byznys, přesto v krizích držely Madura i jeho mentora Huga Cháveze nad vodou.

Desítky miliard v čínských úvěrech pomohly přežít po odchodu západních věřitelů. Ruští obchodníci s ropou udrželi vývoz poté, co Trump během prvního mandátu uvalil rozsáhlé sankce. Íránští inženýři brzdili kolaps ropného sektoru. A desítky tisíc kubánských lékařů a pracovníků poskytovaly služby v době stávek a masových protestů.

Strategická hodnota Venezuely ale s poklesem HDP od roku 2014 uvadla. Prázdná pokladna z ní dělá rizikového dlužníka i špatného zákazníka.

Další geopolitické otřesy vztahy zatížily. Havana, Moskva i Teherán jsou oslabeny krizemi či válkami a mají méně zdrojů na projekci síly. Mnozí Madurovi spojenci zároveň vedou vlastní citlivou diplomacii s Trumpem a nebudou ji kvůli spojenci s malými vyhlídkami riskovat.

Platí to zejména o vztahu s Vladimirem Putinem. Kreml minulý měsíc ratifikoval vágní „smlouvu o strategickém partnerství“, ale k novým závazkům vůči hlavnímu jihoamerickému partnerovi se veřejně nepřihlásil. Ruští analytici tvrdí, že zdrženlivost Moskvy při útocích na Írán a Sýrii letos ukázala limity jejího dosahu.

Stárnoucí ruské nákladní letadlo, známé z letů do zemí s ruskou přítomností, přistálo 30. října v Caracasu. Není však jasné, zda přivezlo výzbroj či personál, přijelo na údržbu ruských systémů, nebo šlo o laciné gesto podpory. Podobný let vzbudil otázky i v roce 2019, při předchozí hrozbě pádu režimu. Kreml mlčí.

„Možná něco opraví, dovezou náhradní díly,“ říká Ruslan Puchov, expert na ruský zbrojní export. „Ale hlavní vzkaz je, že je Venezuela sama.“

Přesto aliance posílily Madurovu schopnost udržet se u moci: poskytly přístup na trhy a k technologiím, které sice Američany neporazí, ale mohou způsobit ztráty.

Čína sice nové úvěry nedává, ale nadále kupuje venezuelskou ropu a je daleko největším plátcem do Madurovy pokladny. Kuba, ač v ekonomickém kolapsu, přispívá nejcennější expertízou — kontrarozvědkou.

Od zahájení amerického přesunu Maduro posílil svůj osobní kubánský ochranný tým a rozšířil činnost kubánských kontrarozvědných důstojníků v armádě, aby snížil riziko převratu, uvedl člověk blízký velení. Podle něj Maduro a jeho okolí považují Kubánce za zkušené a nekorumpovatelné.

Opozice opakovaně vyzývá důstojníky, aby Madura opustili. Někteří bývalí američtí činitelé říkají, že vojenské přesuny jsou psychologický nátlak k rozštěpení bezpečnostních složek.

Současní i bývalí venezuelskí představitelé však míní, že po letech „čištění“ je takový rozkol nepravděpodobný.

Jedna z možností, které Bílý dům zvažuje, je nasazení speciálních sil s cílem Madura dopadnout či zabít, říkají američtí činitelé. Ambicióznější varianta počítá se záborem ropných polí či klíčové infrastruktury.

Vojenské analýzy i exdůstojníci varují, že ruské zbraně ve výzbroji Venezuely zvyšují riziko ztrát. Velké systémy, jako PVO S-300 nebo stíhačky Suchoj, by zřejmě padly za oběť přesným úderům ještě před invazí. Obtížněji však půjdou umlčet přenosné rakety země-vzduch Igla, patřící k nejúčinnějším ve své třídě.

Maduro tvrdí, že jich má 5 000 a že byly rozděleny jednotkám i provládním milicím. Vlhké sklady a opotřebení ale znamenají, že funkčních kusů mohou být spíše stovky, odhaduje Puchov. I to však stačí k vážné hrozbě pro nízko letící letouny a vrtulníky, jež by speciální operace využívala.

„Američané tam těžko vlétnou bez prolití krve,“ říká Puchov.