Knihkupectví v ohrožení: Kreml utahuje kontrolu nad knihami

Délka článku: 6 minutes

Omezení pro nakladatele a prodejce knih v Rusku se výrazně zpřísňují. Tituly mizí z regálů nebo vycházejí začerněné jako tajné dokumenty. Přesto zůstávají knihkupectví důležitými ostrůvky komunity.

Jedno knihkupectví v centru Petrohradu, kdysi malý sovětský relikt, se během několika let proměnilo v kulturní ikonu města. Podpisnyje Izdania se rozrostlo dvanáctinásobně, přibyly dvě kavárny, oddělení suvenýrů i vlastní nakladatelská činnost.

Obchod získal osobitou tvář a pověst útočiště svobodných myšlenek v čím dál sevřenějším Rusku. Plátěné tašky s ironickými slogany se staly poznávacím znamením jeho fanoušků po celém světě. V roce 2023 se knihkupectví dostalo i do výběru „150 knihkupectví, která musíte navštívit, než zemřete“.

„Celé město tenhle podnik miluje,“ říká místní podnikatel Rinat Umyarov (36). „Je to hmatatelný důkaz, že moje generace v tomhle městě nejen žila, ale i něco vytvořila.“

Právě tento úspěch se však po invazi na Ukrajinu v roce 2022 stal problémem. Kreml začal opakovaně omezovat svobody v umění i projevu, které se dříve zdály samozřejmé. Letos se zvláštní pozornost zaměřila na knihy.

V květnu byli zadrženi tři pracovníci progresivních nakladatelství Popcorn Books a Individuum, obvinění z „extremismu“ kvůli knihám o „L.G.B.T.Q. hnutí“. V červenci soud pokutoval populární moskevské knihkupectví Falanster a policejní kontroly postupně zasáhly další obchody po celé zemi.

Podpisnyje Izdania dostalo pokutu za prodej tří titulů: „Against Interpretation“ a „On Women“ od Susan Sontag a „Everybody“ od Olivie Laing. Knihy sice nejsou zakázané, ale podle vyšetřovatelů obsahují „stopy propagandy netradičních sexuálních vztahů“.

Literatura vždy sehrávala v ruském veřejném životě mimořádnou a často neklidnou roli – jednou oslavovaná, jindy tvrdě potlačovaná. Císař Mikuláš I. sice rehabilitoval básníka Alexandra Puškina, zároveň si ale nárokoval roli jeho „osobního cenzora“. Josif Stalin telefonoval Borisi Pasternakovi, aby se ho ptal na názor na básníka Osipa Mandelštama, kterého později režim semlel.

Na rozdíl od dřívějšího centralizovaného cenzurního aparátu dnes nakladatelé a knihkupci čelí proměnlivým, nejasným a nesourodě vymáhaným pravidlům. Postupně přibývají zákazy týkající se L.G.B.T.Q. témat, drog nebo vágně definovaného „satanistického hnutí“.

Nakladatelé tak stojí před volbou: přestat vydávat „nevhodné“ knihy, potají je seškrtávat, nebo cenzuru viditelně přiznat a problematická místa začerňovat.

Mnozí zvolili třetí cestu: sporné pasáže překrývají černou či šedou. V zahraničí si vysloužili kritiku, v Rusku však bylo takové označení zásahů vnímáno i jako gesto odporu.

„Byla to politická demonstrace,“ říká Pjotr, editor z jednoho ruského nakladatelství, který nechce zveřejnit celé jméno. „Nedovoluje to zapomenout, že existuje problém.“

Ještě donedávna Podpisnyje Izdania cenzuru otevřeně tematizovalo. Knihy autorů označených státem za „zahraniční agenty“ prodávalo v igelitových obalech s omluvným vzkazem na přebalu. Teď muselo tyto tituly z regálů úplně stáhnout.

Michail S. Ivanov (38), jehož babička obchod kdysi vedla, převzal knihkupectví před více než deseti lety a stál za jeho proměnou. V roce 2023 řekl v rozhovoru s populárním ruským youtuberem: „Lidé čtou, aby pochopili, co se děje – a zároveň na to mohli zapomenout.“

Při procházce nezávislými knihkupectvími je zjevné, co čtenáře zaměstnává. Do popředí se staví knihy, které se vypořádávají s temnou minulostí – například „Defying Hitler“ Sebastiana Haffnera nebo „An Inconvenient Past“ Nikolaje Eppleho. Právě tyto tituly patří v posledních letech k bestsellerům.

„I když je na nich napsáno Německo, ve skutečnosti popisují situaci za zdmi tohoto knihkupectví,“ říká Vladimir Charitonov z Freedom Letters, nakladatelství působícího převážně mimo Rusko.

V Petrohradu, rodišti Dostojevského a Nabokova, byla knihkupectví dlouho i komunitními centry.

„Lidé do nich vstupovali jako do jistých bodů svého života, do míst, která poskytovala samozřejmý pocit bezpečí,“ připomíná kritik Maksim Mamlyga, autor blogu o nezávislých knihkupectvích.

Grafická designérka Jevgenija Kudrašovová (33) říká, že pro ni Podpisnyje Izdania představuje „skvělou ilustraci toho, proč máte snít ve velkém a věřit sobě, svým nápadům a síle“. Chodí tam kupovat knihy pro dceru a návštěva „se stala součástí rodinných tradic“.

Město nabízí knihkupectví pro každý vkus: jedno funguje jako útočiště aktivistů, další se specializuje na asijskou literaturu, jiné milují filmoví fanoušci. Většina z nich je soustředěna v oblasti Litejnyj v centru, kde žili mnozí spisovatelé a ulice nesou jejich jména.

„Žijeme ve zvláštním městě,“ říká Ljubov Beljackaja, zakladatelka knihkupectví Everyone Is Free, jednoho z prvních nezávislých obchodů v Petrohradu. „Dali jsme si hodně práce s tím, abychom tu kulturu vybudovali.“

Beljackaja prosazuje myšlenku „literárního čtvrťového“ Petrohradu a vytvořila mapu více než 180 nezávislých ruskojazyčných knihkupectví v Rusku i zahraničí.

Dva dny před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu nalepila s kolegy na výlohu heslo „Mír světu“. Rok viselo jako tichá podpora odpůrců války. Někteří kolemjdoucí jim za to děkovali.

Zároveň ale vyvolalo nenávist nacionalistů. Někdo střelil do výlohy. Policie majitelce doporučila heslo odstranit.

V Sovětském svazu bylo legálně dostupné jen to, co prošlo státní cenzurou, a vlastnictví jiných knih bylo riskantní. Zakázané texty se půjčovaly mezi známými, někdy k přečtení během jediné noci.

Dnešní ruští čtenáři si však cestu ke knihám stále najdou.

V kavárnách lidé otevřeně čtou román „Léto v pionýrském šátku“ o vztahu dvou chlapců na táboře. Kniha se stala senzací, prodalo se přes 250 000 výtisků, než ji úřady fakticky zakázaly a autory označily za „zahraniční agenty“. Přesto ji čtenáři dál pořizují online.

Někteří nakladatelé a knihkupci říkají, že by bylo jednodušší mít zpátky otevřenou, předběžnou cenzuru.

„Předběžná cenzura by aspoň jasně stanovila pravidla hry,“ říká Mamlyga. „Teď hrajeme Hledání min – nikdy nevíte, na co šlápnete.“

Ruské zákony formálně nebrání prodeji knih autorů označených za „zahraniční agenty“. Od září je ale mnoho obchodů přestalo nabízet, protože tito lidé nesmí vykonávat „vzdělávací činnost“ – a ta může zahrnovat i nakladatelskou činnost.

„To je zásadní rozdíl: máme obrovské množství dříve necenzurované literatury, která je najednou zpětně regulována,“ vysvětluje Jelena Nešerět, vedoucí knihkupectví Vo Ves Golos a autorka knihy „Pohádky knihkupce“ o profesi v dnešním Rusku.

Největší ruské nakladatelství Eksmo-AST teď ročně utrácí miliony dolarů a nasazuje umělou inteligenci, aby se vyhnulo „zakázaným“ pasážím. Nedávno začernilo přes 15 procent textu v eseji Roberta Carnera o italském režisérovi a spisovateli Pieru Paolu Pasolinim, takže některé stránky vypadají jako odtajněné spisy tajných služeb.

V poznámkách vydavatel uvádí, že cenzura byla nutná kvůli zákonu o „propagandě netradičních sexuálních vztahů“. A v prohlášení dodává, že jde o „upřímnější řešení“, než kdyby problematické odstavce beze stopy zmizely.

„Ta kniha se stává artefaktem doby,“ říká nakladatelství.