Délka článku: 6 minutes

Výpovědi Venezuelanů popisují bití, mučení a ponižování po hromadné deportaci z USA do přísně střežené věznice v Salvadoru.

Říkají, že je trestali v temné izolaci zvané „ostrov“: šlapalo se po nich, kopalo se do nich a hodiny klečeli. Jednomu strkali hlavu do nádrže s vodou, aby simulovali topení. Další tvrdí, že ho maskovaní dozorci donutili k orálnímu sexu. Slyšeli, že ve vězení zemřou a svět na ně zapomněl. Když už to nevydrželi, pořezali se a na prostěradla napsali protestní vzkazy vlastní krví.

„‚Jste všichni teroristi,‘“ vzpomíná třicetiletý Edwin Meléndez na slova dozorců. „‚A tak s vámi musíme jednat.‘“

Od nástupu do úřadu si prezident Donald Trump udělal z „hrozby“ venezuelského režimu Nicoláse Madura ústřední téma a obvinil vládu i gangy z „invaze“ do USA. V březnu a dubnu nechala jeho administrativa 252 venezuelských mužů odvézt do salvadorské megavěznice Centro de Confinamiento del Terrorismo (CECOT) s tvrzením, že infiltrovali USA v rámci „nepravidelné války“ a že patří ke gangu Tren de Aragua spolupracujícímu s Caracasem. Později americké válečné lodě ničily venezuelské čluny a Trump začal zvažovat i údery na venezuelské území.

Mužům však téměř nikdo neposkytl řádný proces – a už v červenci je propustili v rámci širší dohody, která zahrnovala i propuštění 10 Američanů a amerických rezidentů držených ve Venezuele. Trump poté na Valném shromáždění OSN chválil Salvador za „profesionální zvládnutí“ věznění „zločinců, kteří vstoupili do naší země“.

Čtyřicet z těchto mužů ale v rozhovorech popsalo soustavné fyzické i psychické týrání: bití, slzný plyn, izolaci, nonstop ostré osvětlení, odpírání zdravotní péče a pití z páchnoucích studní. Skupina nezávislých forenzních expertů (Independent Forensic Expert Group), která posuzovala jejich výpovědi i fotografie zranění, je označila za konzistentní a věrohodné – „přesvědčivé důkazy“ praktik mučení. Podobné posudky této skupiny už soudy po světě uznávaly.

Šestadvacetiletý Luis Chacón z Tachiry řekl, že v CECOT uvažoval o sebevraždě; pokusil se oběsit prostěradlem v den sedmých narozenin svého nejstaršího dítěte, spoluvězni mu v tom zabránili. Odborníci upozornili, že „identické metody“ popsané mnoha nezávislými svědky často ukazují na institucionální praxi mučení.

Mluvčí Bílého domu Abigail Jackson reagovala, že „prezident Trump plní svůj slib odstranit nebezpečné kriminální a teroristické ilegální cizince“, a vyzvala novináře, aby se soustředili na „americké děti zavražděné krutými ilegálními cizinci“. Tým prezidenta Nayiba Bukeleho reakci neposkytl.

Administrativa nikdy nezveřejnila úplný seznam 252 mužů ani jejich údajné zločiny. Podle uniklého seznamu a pátrání v databázích měl vážnější obvinění či odsouzení jen omezený zlomek – kolem 13 %. Z čtyřiceti zpovídaných našly záznamy o trestné činnosti (mimo imigrační a dopravní přestupky) tři osoby. Mnozí muži dodnes netuší, proč skončili ve věznici pro „teroristy“.

„Odešel jsem, abych vydělal na dům a dal dceři lepší školu,“ říká devětadvacetiletý Mervin Yamarte. „A všechno se zvrtlo.“

„Vítejte v pekle“

Bylo krátce po půlnoci 16. března 2025. Letadlo obklopily helikoptéry, na ploše čekaly jednotky v těžké výstroji. Deportovaným v USA říkali, že míří do Venezuely; až při přistání ukazoval nápis El Salvador. „Zůstanete tady,“ oznámil jim úředník podle pětadvacetiletého Ysqueibela Peñalozy. Vypukla panika. Do letadla nastoupily zásahové týmy – muži popisují rány obušky, zlomené nosy, rozbitá ústa. Video z příjezdu prezident Bukele během hodin zveřejnil na sociálních sítích jako akční klip s dronovými záběry, s komentářem, že „pokračují v boji proti organizovanému zločinu“ a „pomáhají spojencům“.

Uvnitř věznice prý slyšeli: „Vítejte v pekle. Odsud odejdete jen v pytli.“ Trump jejich deportace opřel o Alien Enemies Act – široký, zřídka používaný zákon z 18. století, který umožňuje vypovídat osoby „nepřátelských národů“. Šlo o první krok ve větší konstrukci, že Maduro záměrně „zaplavuje“ USA migranty, kriminalitou a drogami. Řada deportovaných přitom v USA žádala o azyl s tvrzením, že prchají před Madurovým režimem – tím samým, který podle OSN provozuje mučírny a oponenty nálepkuje jako „teroristy“.

Život uvnitř

Mužům přidělili cely po deseti. Jídlo třikrát denně: rýže, fazole, těstoviny, tortilly. Vzácné „lepší zacházení“ – lepší porce, krátké vyvedení na dvůr – prý přicházelo jen při oficiálních návštěvách (vězni zmiňují i návštěvu šéfky DHS Kristi Noem). Právníci ani rodiny povoleni nebyli.

Popisují svévolné tresty: koupání jen ve 4 ráno; kdo se zkusil během dne osvěžit vodou, šel na „ostrov“. „Jeřáb“ – klečet s pouty za zády, dozorci vás za spojené paže zvedají – zanechal mnohým přetrvávající bolesti ramen, zad a kolen. Diabetikovi Aldu Colmenarezovi trvalo pět dní, než dostal inzulin; dávkování prý pak bylo chaotické, kolaboval. V dubnu se konflikt vyhrotil: po stížnostech na noční rámus vpustili dozorci do cel slzný plyn; astmatik Andrys Cedeño se zhroutil. Vězni odpověděli hladovkou a krvavými nápisy: „Nejsme zločinci, jsme migranti.“

Následovaly další zásahy, gumové projektily, návraty do izolace. Někteří popisují waterboarding v nádrži, jiní sexuální násilí v izolaci.

Tajná dohoda a návrat

Zatím v zákulisí vyjednávali diplomaté USA a Venezuely: Maduro držel Američany jako páku. V červenci souhlasil s propuštěním deseti z nich a osmdesáti venezuelských politických vězňů výměnou za 252 mužů v CECOT. Před odjezdem ustalo nejhorší násilí, přišly holicí strojky a sprcha na čas. Po příletu do Caracasu je vítal ministr vnitra Diosdado Cabello, symbol režimní represe. Několik dní vyslýchání a vystoupení ve státní televizi – a pak domů; v některých případech je až ke dveřím doprovodila tajná služba.

Cabello v televizi tvrdil, že ze 252 mělo sedm „vážnou kriminální minulost“ a dvacet bylo „hledaných“, bez dalších detailů. Mezitím americký odvolací soud v září zablokoval použití Alien Enemies Act pro deportace migrantů, ale jiné právní nástroje zůstaly vládě k dispozici – takže podobné akce do budoucna nelze vyloučit.

Propuštění muži si stěžují na přetrvávající zdravotní potíže, které připisují bití a týrání: rozmazané vidění, migrény, dušnost, bolesti kloubů a zad, nespavost, noční můry. Ne všichni si mohou dovolit lékaře. Dvaadvacetiletý Cedeño byl po návratu dvakrát hospitalizován – po astmatickém záchvatu s bezvědomím a po srdeční příhodě. „V noci nespím,“ říká. „Slyším cvakat pouta, hlasy dozorců a bouchání mříží.“