Alpy tají, ale vesničané zůstat chtějí

Délka článku: 6 minutes

Švýcarsko spěchá s obnovou Blattenu, který zničil sesuv ledovce. Ukazuje to cenu, kterou Evropa platí za oteplování – finanční i emoční.

O tom, že se bude znovu stavět, nebylo pochyb.

Ve středu v květnu se roztávající ledovec utrhl: lavina balvanů, ledu a vody zasypala čerstvě evakuované domy a statky ve vesnici Blatten. Trvalo to asi půl minuty. Už začátkem příštího týdne úřady kreslily první návrhy nového Blattenu – ve stejném údolí, jen s vědomím, že hrozby oteplujícího se světa v Alpách nezmizí.

Před katastrofou žilo v Blattenu zhruba 300 lidí, některé rodiny tam byly po staletí. Nikdo zatím neví, kde přesně nový Blatten vyroste. Odhad ale říká, že švýcarské daňové poplatníky bude stát přes 100 milionů dolarů, další zhruba 400 milionů mají přinést pojistná plnění.

Je to horský příklad rostoucích finančních i psychických nákladů, které změna klimatu Evropě přináší.

Měsíce po neštěstí mají obyvatelé a úřady v údolí Lötschental víc otazníků než odpovědí. Jak rychle dokáže stát zjednodušit povolovací procesy pro novou výstavbu? Kolik lidí se do nového Blattenu skutečně vrátí? A jak určit bezpečné místo, když nad zničenou vesnicí stále leží rozpadávající se ledovec – jako umírající drak, který taje, pohybuje se a mění krajinu?

Otázka, kterou si místní představitelé ani obyvatelé nekladou, zní: mají se lidé z hor odstěhovat? To by byl zásah do samotné podstaty švýcarské identity i osídlení Alp.

„Srdce máme tady,“ říká Daniel Ritler, rodák z Blattenu, který přišel o dům, velký statek i pokoje pronajímané turistům. „Byl to náš ráj.“

Obnovu vede Franziska Biner, členka kantonální vlády Valais odpovědná za energetiku a finance. „Nemůžeme lidem říct, aby opustili všechna nebezpečná místa,“ vysvětluje. „To bychom museli vyklidit celý kanton.“

Vědci dlouho varují, že změna klimatu, způsobená především spalováním fosilních paliv, dramaticky zvyšuje rizika v horských oblastech.

Švýcarsko se podle výzkumů otepluje zhruba dvakrát rychleji než světový průměr. Teplejší klima rozmrazuje permafrost, který doslova „drží“ svahy pohromadě, a tím zvyšuje hrozbu sesuvů a zřícení skal.

Ubývající sníh zase škrtí příjmy lyžařských středisek, na nichž mnoho alpských regionů závisí. (Méně sněhu může v budoucnu znamenat menší lavinové nebezpečí, ale v Alpách to těžko někdo bere jako útěchu.)

Nejnápadnějším projevem oteplování v posledních letech je úbytek ledovců. Švýcarské ledovce přišly podle studií mezi lety 1980 a 2016 o více než 40 % objemu, v letech 2022 a 2023 zmizelo dalších 10 %. Podobný vývoj vidí Rakousko i Francie. Jen v kantonu Valais je dnes 80 ledovců označeno jako potenciální hrozba pro lidi či majetek.

Jak rychle může rozpadlý ledovec zničit vesnici, se Blatten dozvěděl v květnu.

Ledovec Birch ležel nad vesnicí tak dlouho, jak sahá místní paměť. Jenže tál, stejně jako permafrost nad ním, a opakované skalní řícení ho destabilizovalo. Odborníci situaci sledovali. Na jaře zaznamenali varovné signály – a úřady bleskově nařídily evakuaci.

O pár dní později Lars Gustke, provozovatel lanovky na protějším svahu údolí, viděl, jak se ledovec utrhl. Masa ledu a kamení smetla domy, zatarasila řeku a vytvořila jezero, které zaplavilo další budovy.

Nicole Kalbermatten a Lilian Ritler, pracovnice místní turistické centrály, byly v době kolapsu právě v kanceláři pod stanicí lanovky. Zhasla a rozsvítila se světla, Ritler otevřela okno – a budovou otřásla tlaková vlna. „Blatten je pryč,“ řekla.

Pryč byly tři hotely pro lyžaře a turisty. Pryč stodoly ve staré části vesnice. Pryč obecní pec, kde se pekl chléb.

Díky včasné evakuaci zemřel jen jeden člověk. Obyvatelé našli útočiště u příbuzných, ve vedlejších obcích nebo v prázdných rekreačních domech, které nabídli cizí lidé. Pak přišel smutek. „Neztratíte jen dům,“ říká Lilian Ritler. „Ztratíte uličky, kostel, celé dětství.“

Ale nezmizí samotná vesnice – alespoň ne jako idea. Švýcarské úřady se zavázaly, že Blatten obnoví.

Kantonální rada rozhodla už během prvního týdne po katastrofě, že postaví nový Blatten. V září představila plán: do pěti let, první obyvatelé by se mohli nastěhovat už příští rok. Rychle se sešlo asi 75 milionů dolarů z darů a veřejných fondů, kanton přislíbil přibližně 125 milionů, pojišťovny mají pokrýt stovky milionů na škodách.

„Nový Blatten bude jiný Blatten. Vzpomínky se evakuovaly spolu s lidmi,“ říká starosta Matthias Bellwald na konci silnice, která dřív vedla do vesnice. „Bude to moderní vesnice. Bude krásná.“

O tom, kde přesně vyroste, rozhoduje aktualizovaná mapa rizik – lavin, skalních řícení a dalších nebezpečí souvisejících s oteplováním. Ledovec vysoko nad údolím přitom zůstává nevyzpytatelným faktorem.

„Stále se pohybuje. Led musí odtát,“ říká Biner. „Vzniklo jezero, které ta masa vytvořila. Dokud se masa mění, mění se i jezero.“ To vše komplikují plánování nové výstavby.

Potrvá roky, než bude jasné, které místo je opravdu bezpečné.

Lidé, kteří se vracejí na místo zničeného Blattenu, popisují zážitek jako traumatizující. Katastrofa zasáhla i ekonomiku: oslabovala letní turistickou sezonu a zřejmě poškodí zimní příjmy v okolních vesnicích, kde mnoho bývalých obyvatel pracuje. Někteří přemýšlejí, zda jít do nového Blattenu, nebo zůstat jinde v údolí. Téměř nikdo nechce opustit hory úplně.

Jinde ve světě se vede debata, zda má smysl znovu osidlovat místa opakovaně ničená záplavami či stoupající hladinou moře. Ve Švýcarsku je taková skepse vzácná. Parlament obnovu podporuje, většina politických a místních autorit také. „Život v Alpách“ je vnímán jako součást národní identity – i pro obyvatele měst, jako je Curych nebo Ženeva.

„Rád na to platím daně – a myslím, že většina taky – aby tyhle údolí zůstala obydlená,“ říká geolog Flavio Anselmetti z Bernské univerzity.

Zároveň ale upozorňuje, že s dalším oteplováním bude nutné některé oblasti označit jako nevhodné k obnově: „A pak musí společnost, obec nebo stát lidem nabídnout odškodnění nebo pozemek jinde.“

Farmář Daniel Ritler s manželkou Karin krátce uvažovali, že se odstěhují daleko od Alp. Nakonec zvolili blízkou vesnici, kde obnovují starý hotel jako součást snahy oživit místní turistiku.

Rizika si uvědomují, říká Ritler, ale hory jsou pro něj příliš hluboko zakořeněné.

„Řekl jsem Karin: jestli máš strach, musíme o tom mluvit,“ vypráví. „Já ten problém nemám.“

„Musíme mít k přírodě respekt,“ dodává. „Máme štěstí, že nás stihli evakuovat. Máme štěstí, že jsme zdraví a máme dvě ruce. A s těmi dvěma rukama chceme něco dokázat.“